aneb probuzení do magie ... ... nebo procitnutí ? :-)

Jisté je, že už se pár měsíců zaobírám myšlenkami na práci s energiemi, magií a možná i aurami.

Když to shrnu, tak někdy od února si říkám, že ať už se to budu učit jakkoli, první pokusy budu dělat sám na sobě a bude-li mi to fungovat, tak pak, možná ... až budu schopnější a zkušenější ...

V únoru to začalo nenápadně pozorováním sama sebe a zjišťováním, co mému tělu vadí a co ne. Vadilo mi hraní Dračáku i Vampírů hluboko do noci a tak jsem to omezil. Sledoval jsem se dál a zjistil, že mi vadí zabíjení, zvláště pak zabíjení, které nemohu jako hráč ovlivnit, ale moje postava je udělá. U vampíků tato situace nastávala pravidelně, protože náš tehdejší gamemaster nechával naše postavy hladovět a takový hladový upír se prostě neudrží a nakrmí se tak, že z "lidské konzervy na krev" zbydou jen cáry ...

Někdy v téhle době jsem měl nezávazný hovor o aurách a o tom, že každá živá bytost má svojí auru. To tvrdí ostatně i pravidla vampíků.

Nevím, s kým jsem se tehdy bavil o aurách, jisté je to, že mi tenhle hovor dal mnoho námětů na přemýšlení a já se vydal po jedné myšlenkové cestě ...

Aury -> Každý živý tvor má auru -> Mám já auru ? -> Nekazím si ji něčím ? -> Nekazím si ji hraním Vampů ?! -> Tím, že se přikláním ve Vampech k temným bytostem ? -> Proč mi nikdy není dobře po hraní Vampů a po Dračáku jen někdy ?

A právě nad poslední otázkou jsem se zamýšlel dost dlouho a snad osud mi byl nakloněný, protože má vampská postava byla z děje odejita, aby posléze odešel i tehdejší Gamemaster... Už to mi docela pomohlo ...

Ostatní hráči měli po Vampech doslova absťák a tak se dohodlo že já a "malý Marek" (a další byť v jiných světech) budeme v Masterování pokračovat a nějak se prostřídávát. Na žádné seance původní party jsem nechodil, ale zkusil jsem masterovat Vampy pro jinou skupinu. Vyhýbal jsem se všem krvavostem, které mě vadili a nějak to šlo ...

Až se pak na jednom z LARPů sešla původní skupina doplněná o Marka a prý "Peline masteruj s Markem vampy". Rychle jsme se dohodli že já začnu a skupinu převezu z Prahy do Moskvy, kde využijeme pár námětů z filmu "Noční hlídka". Myslel jsem to tak, že až mi bude špatně z odkládání spánku, že předám másterovské žezlo ...

První večer se povedl a já stihl usnout snad deset minut předtím, než došlo na první krvavou scénu. Druhý den jsem pokračoval v dění, ale Marek, jež mi hrál CPčko se rozhodl, že ... dnes už si nepamatuju co to bylo, jisté je, že mi Vampy definitivně zhnusil a já se v dubnu v duchu zařekl že vampy definitivně odkládám 30.6.2006 (Ta noc prý skončila povražděním ploviny lidí žijících v Moskvě - prostě krev tekla proudem. Já už v té době spal... Mé snažení posléze hráči ohodnotili slovy že "jsem moc pohádkový" a malý Marek je prý moc apokaliptický) S druhou skupinou, jíž jsem své rozhodnutí oznámil, jsme ještě pár sezení měli, ale to byla pro mojí duši procházka růžovým sadem ... O svojí auru, jsem se tedy postaral ...

Na té samé akci mi jiný kamarád hrající Vampa z doby starověkého Egypta masíroval bolavá záda a já si poprvé uvědomil, že cítím něco, co bych cítit neměl. Kamarád měl tak horké ruce, jako by mě masíroval teplou žehličkou. Tam jsem poprvé vědomě pocítil tok energie ...

Dobře měsíc jsem nenápadně oťukával své kamarády a trošičku si i načetl pár obecných textů z Internetu.

Kamarádka Fiona (dělá do Tai chi, což je taky mimo jiné o energiích) mi okamžitě schválila moje rozhodnutí odložit vampy, divže jsem tu větu o končení stihl dokončit. Jiná kamarádka mi na to řekla, že mi nic k tomu neřekne, tedy kromě toho, že já musím vědět jestli mi to pomůže. A já, po necelém půlroce musím říci, že NEhraní Vampů je v mém případě velmi dobré rozhodnutí.

Kamarád, víše zmíněný vampirista a masér, mi naopak řekl, že se mu jevím jako energeticky neaktivní nebo uzavřený. Pamatuji si i jednu větu, kterou prý kamarád nikdy neřekl :) "Jsi na energie tupý jak poleno". A tahle nevyřčená věta (byla snad jen myšlená a já ji vycítil ?) mě nastartovala. V té době píšu svůj první článek o magii a tohle vše mu předcházelo ...

Leč mé zjišťování a vyptávání se pokračovalo a muselo to na mě být i vidět, protože jednou v čajovně (jediným zákazníkem jsem byl já) ke mě přisedl Slávek jež nás v čajovně obsluhoval a řeč se stočila na procházky po lese: Já věřím, že v lesích žijí elfové přiznal se mi a řeč se od bojácných elfů a dalších tvorů, jež se lidem neukazují stočila na duchy lesa a na dobíjení energie při procházkách. Já vždy, než vyjdu z lesa poděkuji duchům lesa byla jedna z vět Slávka, která se mi zaryla dost hluboko do paměti narozdíl od vysvětlení proč tak činí.

Zkusil jsem si to asi třikrát, a až pak jsem měl pocit, že je naprosto vše tak jak má být. Je totiž hezké hned napoprvé cítit sám nad sebou uspokojení za poděkování, je také potřeba vnímat také odpověď, což se mi intenzivně povedlo až napotřetí.

Vysvětluji si to tak, že napoprvé jsem šanci cítit odpověď lesa vůbec neměl, protože jsem byl napjatý "co to udělá". Neudělalo to nic okamžitého, jen jsem měl onen dobrý pocit. Napodruhé už jsem něco pocítil, ale bylo to takové ... nenacházím pro to správná slova a nechce se mi říct slovo "vlažné" nebo "váhavé", ale už to bylo něco. Právě tenhle slabý pocit mi dodal odvahy a já se při příští návštěvě lesa snažil o uvolnění a o otevření se ... Byla to nádherná procházka a před odchodem z lesa jsem automaticky v duchu poděkoval duchům lesa za poskytnutou pohodu. Odpověď přišla a byla velmi silná. Když bych to měl neuměle popsat, tak za mnou někdo na pět vteřin pustil silný infrazáříč :) Nebylo to jen teplo, co do mě proudilo ...

Předchozí: Magie (nová kategorie na tomto Blogu)
Následující: Haibane Renmei AMV (1.)