Krom Ferriho dorážíme na hipodrom všichni, ale nikdo si není jist, co budu dělat svojí čtvrtou hodinu. Buďto půjdu na vyjížďku uvnitř areálu, anebo budu na jízdárně. Necháme se překvapit, poté co jsem při minulé jízdě objevil, že se nesmím soustředit na perfektní provedení čehokoliv ...

Olina provedla rozdělení a na mě "vyšla" samostatná vyjížďka s Liborem uvnitř areálu, ostatní pojedou s Olinou ven. A ještě jedno překvapení mě čekalo - pojedu na Sherince (a Libor na Bubče). A prý běžte si pro koně, máte je nasedlané. Šel jsem si pro Sherinku pomaleji, protože nějak nedokážu rozpoznat Tori a Sheri. Obě dvě to jsou hnědky a jedna z nich je ta světlejší. Ale která je která ? (Nemluvě o tom, že mají stání vedle sebe) :-)

Freemen, jež mě předběhl a zašel k Tori, mi pomohl, alespoň pro dnešek, rozřešit můj problém. Sheri sídlí nalevo od Tori :)

Vešel jsem tedy k Sheri a hned zjistil, proč ze svého stání neutekla přestože měla otevřeno - byla přikurtována vedle svého žlabu. Tak, řekl jsem si, to bude moje druhá maturita, kde mám co povolit ? A ejhle karabinka ! Cvak a Sheri byla volná... Vyvedl jsem tedy Sherinku za ostatními koňmi na parkoviště před sedlárnou a směřoval jsem si to do blízkosti Tori. A zaznamenávám, že na mě volá jak Olina tak i mladá děvčata (od pohledu profi-juniorky) ať odvedu Sheri o kousek vedle, že by mohla Sheri kopat. Poodvedl jsem tedy Sheri trochu na stranu a jedna z dívek mi pomohla upravit třmeny, vyskočil jsem si nahoru, a pak si ještě jednou nechal poopravit třmeny (jojo, tak to dopadá, když si je nepřeměřím délku třmenů na ruce).

Ledva byly třmeny na správné délce, tak jsem vzal do ruky uzdu a zkrátil si ji tak, jako při minulé hodině. Tedy abych se nechlubil, zkrátil jsem je moc, takže Sheri začala couvat. Nemyslelo mi to, takže jsem si odcouval dobře pět kroků, než jsem pochopil, že záklon dozadu a slovní tišení nepomáhá a než mi bylo poraděno o povolení otěží. Ono, kdybych se nad tím zamyslel, tak je to i logické ...

Byli jsme všichni již nasednuti, tedy až na Libora, který teprve teď vyváděl Bublinu, a Olina dala pokyn, aby začali všichni kroužit ... a konec věty jsem pořádně nezachytil, takže jsem Sheri, která by nejraději kroužila taky, zadržel. Chyba, měl jsem kroužit taky a to do doby, než Libor nasedne.

Udělal jsem s Olinou a ostatními dvě kolečka, pak jsem přepustil svoje místo Liborovi na Bubče. Olina jakožto první dokroužila a všichni za ní popojeli na křižovatku, kde se naše cesty měly rozdělit. Libor odbočil v pohodě, u mě bylo třeba poněkud více zabrat otěží, než při minulé jízdě z Bubčou.

Pak se ozval hlas Oliny, jež udílela pokyny svojí skupině. Všiml jsem si, že Bubča zareagovala, za což dostala výprask. Poslouchat má jezdce ... (Anebo mi něco uniklo a Bubča dostala výprask za něco jiného ?) Sjeli jsme z vršíčku s tribunami až k dráze a tam začla moje hodina. A začala na panelové cestě, tedy na nejtvrdším povrchu nepočítaje v to asfalt před sedlárnou. Po chvilce se nechalo odbočit na pruh trávníku. Až doteď jsem jezdil na písku a panelka byla dost tvrdá. Nedovedu posoudit, jestli mělo vliv i to, že koně byli včera nově podkovaní, ale připadal jsem si, že dnešní jízda je poněkud drncavá ... Udržoval jsem si určitou vzdálenost, ale pak mě Libor požádal, abych víc pobízel a dojel ho. Od té chvíle jsem nechával mezeru mezi námi nejvíce na jedné koňské délce. Projeli jsme pod tribunami a v tom se opět zdálky ozva hlas Oliny. Obě kobylky, Sheri i Bublina okamžitě stáčeli hlavu doprava, leč byly námi pomocí otěže vráceni do práce. Když už Sheri byla v pohodě, zkusil jsem se podívat, jestli je Olina se svojí skupinou někde vidět na obzoru. Nebyla ...

Dojeli jsme do místa, kde byl ovál závodiště a najeli na takový "rovinový nástavec". A já se začal učit Sherinku brzdit tak, aby nedošlo k nabourání do zadní části Bubliny. Až do dojetí na úplný konec hipodromu jsem Sheri brzdil jen záklonem a jemným přitažením otěží. Ano, otěže, to mi připomělo, že na mě Sheri zkoušela, jak je pevně držím.

Dojeli jsme do místa, kde byl ovál závodiště a najeli na takový "rovinový nástavec". A já se začal učit Sherinku brzdit tak, aby nedošlo k nabourání do zadní části Bubliny. Až do dojetí na úplný konec hipodromu jsem Sheri brzdil jen záklonem a jemným přitažením otěží. Ano, otěže, to mi připomnělo, že na mě Sheri zkoušela, jak je pevně držím.

Tu pohodila hlavou doleva, tu doprava, a najednou jsem měl v ruce konečky otěží. Takže přitáhnout a držet pevněji. Jenže když jsem se nesoustředil a čuměl po krajině, tak mi to Sheri udělala znovu. A jak to tak bývá, zrovna se po mě otočil Libor a vynadal mi. Oprávněně, když by se něco dělo, tak bych neměl šanci díky dlouhé otěži zareagovat ...

Po konci jízdy kluci naznačovali, že jsem měl jet s nimi, protože chodili krokem ...

Předchozí: 3. jízda na koni
Následující: 5. jízda na koni