aneb jak to bylo se mnou :-)

Sedím teď nad včerejší speciální přílohou Lidových novin k 17.listopadu 1989 a pokouším se ji vnímat, leč při čtení se mi neustále vybavují myšlenky na to, jak jsem sedmnáctý listopad prožíval já.

UPDATE: Ale 17. listopad to není jen rok 1939 a 1989, ale také 17.listopad 1960

UPDATE ČÍSLO DVĚ:noticku o roce 1960 jsem přesunul do dalšího blogpostu.

Sedmnáctého listopadu 1989 - to byl pátek a já studoval čtvrtým rokem na střední odborné škole a blížila se nám mílovými kroky maturita. Už si po těch letech nevzpomenu, jestli nám končil týden praxe nebo týden školy a tak se mohu pokusit o jakous takou rekonstrukci. (Mimochodem - chodili jsme vůbec ve čtvrťáku na praxi v týdením rytmu ???)

V pátek 17.listopadu jsme zřejmě byli ve škole (a nikoliv na praxi) a "prací" tak oslavovali Mezinárodní den studentstva. Ve škole panovala tichá dohoda o tom, že v tento den se nezkouší (obdobně poslední den před vánocemi) a tak nám ten den uplynul v poklidu. Jak by řekl spisovatel, nic nenasvědčovalo tomu, co mělo přijít večer, tedy večer plný násilí. Večer jsem v televizi Televizní noviny nesledoval a tak nevím, jestli už tam byla zmínka o dění v Praze

V sobotu v novinách nebylo nic - naše rodina odebírala Lidovou Demokracii - až na drobnou zmínku, že nějaká demonstrace byla. Pokud si pamatuji, byla to maximálně dvouodstavcová zpráva. Obdobně na tom byly další plátky, tedy až na Rudé Právo (noviny vydávané pod patronací Komunistické strany Československa), kde se psalo o demonstraci jako protirežimní a organizované západními rozvědkami. (O tom, proč ostatní noviny měli maximálně jen dva odstavce rozhodovalo pořadí, v jakém se noviny tiskly a pak rozváželi z tiskárny. Když máte uzávěrku čísla respektive předání novin do tisku ve 22:00 a informace o demonstraci vyjdou ve svodce v půl deváté, tak už noviny nepředěláte maximálně stihnete vyměnit právě ten jen ten jediný kratičký článeček)

Neděle 19.listopadu byla pro revoluci asi nejhorší den, protože k normálním lidem nežijících v Praze se nemohla žádná rozumná informace dostat - myslím tím necenzurovaná. Vzpomínám si na svoji babičku žijící na vesnici, kterou jsme ten den navštívili. Byla udivena, proč studenti v noci polepili některá místa na vesnici nějakými plakáty a chválila Pomocnou Stráž Veřejné Bezpečnosti, která ona místa očistila ... Škoda, že si ony plakáty nemohla přečíst již ten den, leč ani já na tom nebyl s informacemi lépe.

V pondělí 20.listopadu jsme museli začínat týden školy, nedokážu si totiž představit, že by se následující scéna odehrála o týden později.

Na hodinu češtiny přišla naše češtinářka (škoda že už si nevzpomínám na její jméno) bílá jako křída a adrenalin z nějakého rozčilení s ní cloumal opravdu viditelně. Nechápali jsme co ji mohlo tak rozčílit, když naše výkony půlroku před maturitou ji sotva donutili k hláškám typu: "K maturitě vás nepustím, pokud v pololetí propadnete". A pak to zní vylítalo - V Praze mlátili studenty a bylo to dost ošklivé ...

To už to s informacemi nebylo až tak zlé, protože například noviny "Svobodné Slovo" už měli vydání bez cenzury. Z rozhovoru s paní Martou Bystrovovou, která v té době ve Svobodném slovu pracovala, vyjímám:

LN: Jak probíhala změna v psaní zpráv? Kde jste sháněli informace?ČTK zřejmě přestala být hlavním zdrojem informací.

Kulturní a zahraniční rubrika a pár dalších kolegů měli své zdroje, do redakce volalo spousta lidí, umělci a studenti přišli za námi. V neděli večer jsme čerstvý pondělník rozdávali po Praze - kdyby náhodou do rána někam to vydání zmizelo... Změna byla v tom, že v pondělí přišli čtenáři za námi na Václavské náměstí, stáli pod okny a skandovali: Zítra zase pravdu!

Dovedu si živě představit co se asi dělo v úterý u trafik, jenže když odcituji ještě jednu větu z onoho rozhovoru tak pochopíte, že to ještě nebylo pravé ořechové: Nebyla elektronická pošta, měli jsme jen telefon, potrubní poštu a dálnopis a ty noviny v balících, které někde vyhazovali z vlaků, aby se nedostaly ke vzdálenějším čtenářům. A když i v úterý v nejmasovějším médiu a to televizi bylo ticho po pěšině .... Tedy abych byl přesnější - na obrazovku se nedostalo nic "neoficiálního", stále jen "živly demonstrovali a demostrují". Večer jsme mohli sledovat jen vystoupení vystrašeného Milouše Jakeše v mimořádném pořadu s názvem "Aktuální vystoupení".

Středa už byla pohodová, dá-li se to tak říci, protože už se o demonstracích psalo všude a svoboda se začala projevovat v dalších a dalších novinách. V televizi se už podařilo prosadit do odpoledního pořadu Studio kontakt odvysílání šest živých vstupů z demostrace. Poté, co jeden z respondentů pochválil rok 1968, byly další čtyři, již zcenzurované, vstupy odvysílány ze záznamu. Nomenklatury v řídících složkách televize se hrozily toho, že díky živému vysílání proniknou na obrazovku nežádoucí informace," popisuje události Česká televize na svých internetových stránkách.

Někdy tou dobou již musela proběhnout i naše jednohodinovka Občanské Nauky, kterou nás prováděla paní učitelka ... hm, to je divné, když napíšu paní učitelka a přitom to byla soudružka - členka Strany. Já to o ní do tohodle dne nevěděl, ale propíchla to na sebe právě tuto hodinu. Nedokážu si vzpomenout co všechno nám říkala, ale přišlo mi teď na mysl, že v tomhle týdnu nám říkala mimo jiné to, že existují i hodní komunisté, kteří se bojí současného vývoje a pak i lynčování které by mohlo přijít a padnout právě na tyhle komunisty. V tom jsme jí dávali za pravdu - vždy se najdou šílenci, kteří by lynčovali. Stačí, aby někdo řekl "tihle jsou ti špatní". A zrovinka teď to vypadalo že pokud se revoluce udrží, tak se budou lynčovat právě komunisté.

Další dny vezmu nejprve z pohledu obecného - cituji z přílohy k 17.listopadu Lidových novin - konkrétně z přílohy roku 2004: Ve čtvrtek diváci poprvé zaznamenali změnu ve skladbě zpravodajství. Viděli například, jak dělníci z ČKD vypískali šéfa pražských komunistů Miroslava Štěpána, což bylo pro režim opírající se o dělnickou třídu zdrcující. V pátek 24. listopadu odstoupil Jakeš a na 1. programu se konečně objevily záběry z Národní třídy. "Protože však na Kavčích horách stále nebylo bezpečno, museli ti, kteří se na přípravě jejich vysílání podíleli, vše utajit. Hrozilo totiž nebezpečí, že StB odvysílání znemožní, ať již na půdě ČST či na vysílačích," popisuje události Česká televize ve svých historických materiálech Pokud si vzpomínám, tak z velké škály záběrů byl provedený jen asi dvouminutový sestřih a běželo to po Televizních novinách před začátkem večerního programu .... Mě to až tolik neštvalo, tou dobou již na škole v proskleném salonku běželo video a televizní obrazovka byla otočena ven na chodbu, takže jsme mohli sledovat stále dokolečka všechny možné záběry ze sedmnáctého listopadu.

Člověk by řekl, už je to uděláno, už je to hotovo,a kdo to nepochopil doteď, už to nepochopí nikdy... Uděláno bylo, ale pořád se dělo něco, co nás mladé štvalo. A protože jsme nebyli v Praze v centru dění a tady u nás na Mostecku to šlo pořád nějak "šejdrem" přišlo znechucení.

Nejprve jsme se pokusili zorganizovat hodinovou výstražnou stávku studenstva u nás na škole. Dopadlo to tak, že "stávkovali" jediné dva ročníky a to obě třídy čtvrťáků, tedy my "Slaboproudaři" (Mechanik sdělovacích a zabezpečovacích zařízení) a pak "Silnoproudaři". Vynesli jsme si lavici před školu, na ni si stoupl řečník, něco se zaskandovalo ... a po deseti minutách bylo hotovo, zástupce ředitele a fyzíkář v jedné osobě nás pak zahnal zpět. Promluvili jen dva řečníci - naše předsedkyně třídy Petra a pak ještě jeden kluk z naší třídy - Pavel K. Ten fyzikář byl jediný člověk z vedení školy, který se nás "stávkujících" aspoň trochu zastával. Sledoval jsem tehdy po očku ředitele školy stojícího s dalšími (v tom dni již neučícími) učiteli, a který dával velmi dobrý pozor, kdo je z nás nejaktivnější. Bylo mi z toho zle a tehdy jsem nechápal, proč nepustili ven i nižší ročníky. Dokonce mi přišlo, že snad na škole už ten den nikdo nebyl, protože "stávkovat" jsme směli až odpoledne... (V nejbližší hodině matematiky nám pak matikářka řekla, že ostatní ročníky jsou blbí - nebo ještě blbí ? (nevzpomínám si přesně) - a proto nebyli připuštěni.

Vzpomínám si i na jednu hlášku naší češtinářky, kterou nedokážu časově zařadit: Dostali jsme (my-Občanské fórum) kancelář v Kulturním domě a dokonce i telefonní linku. Ale než naskočí linka ven, tak to trvá. Asi jsme odposlouchávání ale zpět k dění.

Nejbližší den praxe jsme přišli do práce a po šesté hodině ranní se všichni hnali poslechnout na hale nějakého řečníka z Občanského fóra. Zástupce mistra u kterého jsme dělali praxi se nás ptal: "Vy dolů nejdete ? Vás nezajímá budoucnost ?" Nešli jsme tam, přišlo nám, že budeme poslouchat nějakého překabátěného komunistu a to se nám fakt nechtělo. Přitom toho člověka jsme neznali, ale jak jsem psal výše, už tu byla flustrace ...

Na víc už si asi nevzpomenu, ale ještě sem do blogu později večer vkopíruji jeden článeček, který napsal můj spolužák na naše třídní stránky a to do nového blogpostu ...

Můžete se mezitím zkusit podívat na Wikipedii, co píše na téma Sametová revoluce a Listopad 1989, ale rozhodně nejlepší stránky jsou na serveru "Totalita"

UPDATE: Ale ještě sem přeci jen písnu další příhodičky s naší paní učitelkou občanské nauky, či hlášky, co padaly na hodinách ON v dalších dnech.

Začátek prosince: Bude se mi teď docela špatně učit, mě komunistce, v této době a zvlášť občanskou nauku ....". Hodně jsme v té době v jejích hodinách diskutovali a paní učitelka se ukázala být rozumnou. I my jsme byli rozumní a nevypískali jsme ji, na rozdíl od fyzikářky neumějící fyziku vysvětlovat (a mstící se právě klukovi, který mluvil při naší stávce)

V prosinci 89 nebo možná na začátku ledna roku 90 - "Na schůzi KSČ se pár soudruhů moc nevyjadřovalo k situaci a po schůzi jsme v místnosti našli jejich členské průkazy. Neměli odvahu nám říct že končí"

Na pololetním vysvědčení se mi objevil v kolonce Občanská nauka nápis "neklasifikován" :-) Neměl jsem prý totiž žádnou známku v klasifikaci ... Nebo jsem tam měl jen jednu ? Nevím, ale přišlo mi, že mi nikdo nic neoznámil, natožpak aby mě dodatečně prozkoušel ...

Výuka ON pokračovala i v druhém pololetí, ale už to bylo o novinkách, které přinášela nově nabitá svoboda ....

Předchozí: Duna zavřena (7.)
Následující: Vzpomínka na 17.listopad 1989 (2.část)