Dnešní setkání s bývalou kolegyní a kamarádkou Evou po roční pauze mi přinesl další námět do minisérie o snech. Začalo to nenápadně ...

Kamarádka je totiž takové sluníčko, které mě dokáže dobít psychickou energií na několik dní dopředu a dělo se tak i nyní - hovor o práci a o životě se natáhl nejen za přispění dobrého jídla v Pizzerii na dvě hodiny. Ale novinky se vyčerpají docela rychle, zvlášť když jich není mnoho a vy jakožto nepříliš mluvný muž je vyčerpáte tím rychleji. A pak přišla otázka, kterou jsem očekával: A co mi povíš dál ?. Před touhle otázkou se nedá utéct :-) a tak jsem dobrovolně vyslovil to, co mi slina na jazyk přinesla a to "astrální cestování".

Kamarádka si vyslechla můj příběh o stanici "Háje - Kosmonautů" (viz třetí pokračování minisérie) a pak mi řekla, že i ona prožívá DÉJA VU. Když si takhle prožila první ošklivější, tak se ptala sama sebe: Mám DEJA VU za trest ?, ale když přicházely další zážitky, tak svoji otázku změnila: Mám DEJA VU za trest, odměnu, nebo je to varování co se může stát ?

Začala tedy se svými DEJA VU trošku experimentovat a dala mi několik příkladů. Uvázli mi v hlavě dva: V prvním z nich po nestandartní průběhu praní prádla jej šla věšet do panelákové koupelničky. To už věděla, že má DEJA VU a říkala si nad vypínačem: A co když si nerozsvítím (a rozejdu se tak stím co jsem viděla při DEJA VU) ? A stejnak si rozsvítila :)

Druhý případ byl taky zvláštní: Šla s mamkou a dalšími přáteli po Praze a hledali jistý obchůdek. Při odbočení do jedné ulice, kde byl opravován dům se kamarádce v podvědomí "rozsvítil před očima červený vykřičník", neboť si uvědomila že má DEJA VU a její mamka si má právě zde zlomit kotník. V té ulici jsem nikdy nebyla a pokud snad jsem do ní někdy nahlédla, tak si rozhodně nemůžu pamatovat opravu onoho domu, která nemohla trvat dlouho ... upřesnila kamarádka situaci pro mě. V reálu se ohlédla po mamce a pohledem se ujistila, že zatím ke zranění nedošlo. Také si uvědomila, co že předtím v DEJA VU tady dělali - hledali onen obchůdek ...

Kamarádka se rozhodla zranění mamči zabránit a našla zlom tří velkých kusů asfaltu, na jejímž středu byla nepříjemná díra, právě ta, kde se to mělo mamce stát. Promluvila na mamku a probrala jí tak ze zaujetí hovorem.... Ke zranění v tomhle místě tím pádem nedošlo a kamarádka tak změnila běh života oproti svému zážitku z DEJA VU, jak jej ona nazývá ...

Na přetřes pak logicky přišel můj zažitek s vykolejením tramvaje (čtvrtý díl této minisérie) a já si v duchu začal porovnávat, jestli jsem se nezachoval taky trošku jinak ... Snad, možná ... ano ... To chycení se tyče tam bylo, přestože bych se téhle tyče chytal až při brzdění tramvaje o pár set metrů dál u další zastávky ...

Že bychom oba měli varování před nebezpečím ? Co myslíte ?

Předchozí: Sny a astrální cestování (4.)
Následující: Po deváté se nořím do hlavního věku duny