Tento zvláštní nadpis navazuje na jeden z předchozích blogpostů, kdy jsem slíbil, že budu psát něco o svých nemluvněcích krocích v magii či chcete-li budu psát o krocích na poli energií. V posledním blogpostu jsem skončil popisky v okamžiku, kdy jsem se "spřátelil" s lesem, což bylo někdy na začátku července.

Posléze došlo ke dvěma současným událostem. Umřel mi otec a já byl pozván na hrad Lipnici, kde posléze došlo k několika událostem.

S kamarádem jsme se prošli po okolí Lipnice, zašli na místa kde žil a byl pohřben Jaroslav Hašek a nakonec si prošli i samotný hrad Lipnice. Pokud bych měl popsat hrad, tak je to částečné zřícenina, ale část je zachovaná a obyvatelná. Jeden z průvodců nás upozornil na tajuplné jevy v jedné místnosti kam jsme ale nešli, neboť zrovna o tenhle víkend na hradě bylo i setkání Velorexů a ti měli místnost před touto místností pronajatu ...

Než jsme ale vyšli na veční procházku do jednoho z lomů, který kameníci vyzdobili vytesáním velikého lidského ucha do skály, stáli jsme na cestě k hradu, jež byla jen pro pěší a byla lemována mohutnými stromy. Jeden ze stromů jsem se jal v duchu obdivovat a díval se do koruny toho stromu. Pak mnou projel silný příliv energie...

Byl jsem z toho v šoku, ale okamžitě jsem vypálil na kamaráda, co cítí on. Jeho odpověď mě málem uzemnila: "Stáří a smutek" ...

O téhle situaci jsem se napřemýšlel dost a dost.

• Když vezmu ten příliv energie, tak bych to "nemagicky" popsal tak, jako když mnou něco projelo a měl jsem přtiom pocit že se mi hodně točí hlava. Jenže nikdy na mě točení hlavy nepřišlo tak náhle a nikdy tak náhle neodešla.
• Při obdivování koruny stromů jsem stál na místě a jen hlavu jsem měl otočenou vzhůru a té kráse jsem se doslova otevřel. Otevírání mi nikdy moc nešlo, ale tentokrát se nějak povedlo
• Byla to pozitivní energie nebo mě strom odmítl ? Nooo ...

A právě u tohoto bodu se zastavím a odbočím ke kamarádce Margit. Ta mi popisovala svojí "práci" se stromy a dala mi tři příklady.

• "Chtěla jsem pomoci mojí třešni pomoci s omlazováním koruny a tak jsem posílala energii do větví. Cítila jsem, jak třešeň shovívavě energii přijala a začala si ji ukládat do kořenů ...."
• "K některým stromům se bojím i jen přiblížit a netroufla bych si jim dávat Reiki ..."
• "Jeden starý strom jemuž už trochu schnuli některé větve mojí energii nepřijal a odmrštil mě ..."

Ať přemýšlím jak přemýšlím, čím víc zkušeností jsem nasbíral, tím mám větší pocit, že tam v Lipnici to nebyl silný příliv energie, ale energetický pokus o odmrštění od sebe ...

Příhody na Lipnici ještě pokračovaly a my v začínajícím šeru došli do správného lomu.

(Autor: Slaine)

Kamarád (vampirista a masér) si šel osahat ucho a když se ke mě vrátil tak se mě ptal jestli cítím to co on, tedy to, že se tu stalo něco ... něco zlého. Nu, posuďte sami z obrázku jak to tam asi vypadalo. Je to zatopený lom, stát se tu mohlo cokoliv - od nehody při těžbě až po utopení se nějakého koupajícího člověka ...

Noc jsme strávili na hradě a pod střechou přežili bouřku. Což je další zajímavý bod, protože mě bouřka snad vždy vzbudí, minimálně ji vzdáleně vnímám. Nehledě na to, že první noc v jiném prostředí téměř nespím a že místnost měla okna do tří světových stran, takže blesky byly dost vidět a hrom se prý taky dost odrážel ... A já o téhle bouřce absolutně nic nevěděl, než mi o ní ráno řekli ... To je něco neuvěřitelného ! Nechápu ... Kdybych byl fyzicky unavený a já usnul prakticky hned po zalehnutí, tak neřeknu ani popel, protože ta bouřka přišla asi 60-90 minut poté co jsem všem řekl "dobrou noc" - Nu, zůstane to pro mě (doufám že jen dočasně) záhadou ...

Po pár dnech jsem jel jako pomocný vedoucí na dětský tábor a tak nějak se to sešlo, že kromě svých povinností jsem hrál i šachový turnaj v té nejslabší kategorii, aby počet hráčů vycházel na sudý počet a podařilo se mi i něco uhrát, takže jsem šťastně skončil čtvrtý od konce. Na tomhle táboře je zvykem, že cenu dostane i ten nejposlednější účastník, takže jsem si zvědavě prohlížel ceny z posledního stolu, které s velkou pravděpodobností na nás poslední zbydou. Bylo tam i několik kamínků ...

Tak, jako si v příbězích Harryho Pottera vybírá hůlka kouzelníka, si jeden z kamínků vybral mě. Jinak to ani nelze popsat, protože mě zaujal na první pohled .... Můj odhad byl správný, většina kamínků tam zůstala a mezi nimi i ten můj. Hned po rozbalení z celofánu jsem jej sevřel v pravé ruce a celý šťastný s ním vykroužil radostně kolečko ... a snad poprvé i předal trochu energie, či snad "emoci štěstí", ale i to je druh energie. Nebo ne ? :-)

O kamínku napíši v příštím blogpostu, teď zůstanu na konci srpna. I na táboře jsem chodil do lesa ať už s dětmi nebo sám a nezapoměl při odchodu z lesa poděkovat za přízeň duchů, ale pomalinku jsem cítil, že bych měl pokročit zase o něco dál a konkrétně zkusit si vyměnit energii s nějakým stromem. Několik kamarádů (mimo jiné i Margit) mi řeklo, že některé stromy si rádi vyměňují energii, ale skoro nikdo ji s nimi nemění. Jenže - se kterým stromem si to zkusit napoprvé ? Před naším domem je starší hruška, ale nějak jsem se necítil s ní spojení zkoušet. Ani s žádnými mladými stromy jsem to zkoušet nechtěl, přišlo mi, že bych svojí případnou nešikovností mohl ublížit. Když to převedu na lidi, tak bych NIKDY neublížil batoleti ...

Nikdy jsem důkladně nestudoval nějaké HOW-TO kolem objímání stromů (v podstatě až do předvčerejška), takže vyzbrojen malým množstvím rad jsem vyšel do lesa vyzbrojen knihou "Harry Potter a ...." byl to myslím díl třetí, který jsem si chtěl poněkolikáté přečíst. Velmi jsem věřil dvěma věcem - knížka mi pomůže se otevřít na příjem a komunikaci se stromem včetně příjmu energie budu řešit podle rady "Improvizovaná kouzla jsou nejlepši" ...

Nikdy bych neřekl, kolik bříz je na našel kopci "Ressl" nemocných, jak jsem si všiml při hledání stromu, jež by mi byl nakloněn. Nechtěl jsem ani starý ani moc mlady strom, nějaký relativně zdravý ... Takový jsem i našel v místech, kterému říkám "velká ztracená cesta" (polní cesta pozvolna mizející pod porostem, vedoucí do kopce). S tlukoucím srdcem jsem se stromu dotkl levou rukou a šeptanou prosbou požádal strom, zdali si smím spočinout u něj. Současně jsem se pokusil soustředit a pomocí levé ruky přenést něco málo své energie podle hesla jež platí i zde a to "nic není zadarmo". Po necelých pěti vteřinách jsem cítil, že strom je silnější a že tok energie se obrací a dlaň levé ruky se ohřívá. Protože jsem měl ruku na severní straně stromu a bylo chladné ráno a nebyl to "kopanec" jako od toho stromu v Lipnici, přišlo mi, že mě strom přijal.... O chvíli později jsem seděl opřený o strom na jižní straně a četl si kapitolu z HP. A přitom vnímal příjemné teplo na páteři ...

Neměl jsem sebou hodinky a tak mohu odměřovat čas jen odhadem podle přečtených kapitol. Přečetl jsem jen jednu a po jejím dočtení jsem pomalu ale jistě začal cítit že to teplo na páteř začíná čímdál víc nepřijemné. Okamžitě poté, co jsem si to uvědomil jsem položil levou ruku na strom a následně jsem zrušil spojení přes záda a poodsedl si. Po upřímném byť jednoslovním poděkování jsem ještě zůstal na místě a dočetl ještě další kapitolu abych se trošku uklidnil. Byl to šťastný pocit, protože mě se _TO_ povedlo !!!

Tahle akce se stromem měla několik dozvuků. První znich přišel po necelých 48 hodinách. Pár měsíců předtím mě trošku trápila krční páteř a mnohé pohyby byly doprovázeny různými křupnutími jenže .... Zjistil jsem že mě to přešlo ! Druhý dozvuk byl od kamarádky, jež mi určovala můj kámen ze šachů (o tom ale příště). Málem mi vynadala, protože pokusy se stromy mám prý dělat na jaře a v létě, nebo stromy u nás jsou nemocné a já svůj pokus se stromem dělal v září ... Jiná kamarádka mi říkala že mohu celoročně. Nu, zkusím si to pořádně načíst v několika článcích na Internetu nebo knížkách ...

Předchozí: Windows (jeho)vista
Následující: O kamenu ...