Sny s povodněmi mívají svůj děsivý nádech i po letech, kdy na ně vzpomínám.

Následující malá sbírka obsahuje spíše ty sny, nad kterými se lze pousmát, tedy pokud třeba prvních pět snů vezmete z pohledu reálného světa a místa, které je velice daleko od velkých toků a ta malá říčka která tu teče by musela zvýšit svůj průtok přímo neuvěřitelně ...

1.

Pravou povodeň zažívám většinou jako divák z oken (nyní již) svého bytu. Sen začíná tak, že pozoruji průtrž mračen. Pod námi vede silnice do Souše a na ní z naší zahrady začínají stékat pramínky vod, které již země nepobere. Z těch se stávají prameny a pak už rovnou dravé proudy, které tečou i kolem domu. Během pár vteřin jde opačným směrem vzedmutá hladina a Souš je tak totálně pod vodou ...

Sen pokračuje v různých varianách, kde výška hladiny zůstane a nejvýš zatím byla zhruba metr nad naší zahrádkou. Kupodivu v tomto snu není zmínka o čemkoliv "německém".

2.

Když se přesuneme 100 metrů na východ, nalezneme jednu boční uličku vedoucí z kopce, kde jsme v reálu jako děti sáňkovaly. Sen z mého hlubokého dětství kdy mi bylo ne víc jak 10 let končil tak, že jsem spadl do vodního proudu tekoucího tudy. Hloupé bylo, že to nebyla klasická povodňová voda, nýbrž voda neměcká. Plaval jsem co nejrychleji ke břehu kde na mě čekal evakuační autobus. Vylézt z vody včas se mi nepodařilo, dostihla mě ukrutná bolest ...

Když jsem se probral na břehu, měl jsem užrané nohy od kolenou dolů a začal se učit chodit na zbytcích nohou. Též jsem děkoval zachránci, že mě vytáhl z kyseliny(?) včas ...

3.

Zůstaňme na křižovatce, kde mě vyplavila voda z předchozího snu a podívejme se s mým dalším dávným snem opět na východ. Za křižovatkou je samoobsluha a v reálu za ní pokračují bloky domů z kopce dolů až k Prioru. Avšak teď vidím jen samoobsluhu. Její přízemí je zasypáno pískem a zalitá mořskou vodou. Ta je všude přede mnou a přímo tam kde stojím začíná maličká písečná pláž. Nikde ani živáčka ...

4.

Pokračujme ale dál na východ a použijme silnici vedoucí k Prioru. Místo silnice je řeka Labe(!) a je udržována v korytu velkými gumovými pásy. Voda zde musí téci už dlouho, neboť jsou zde ukotvené i malé plachetnice a jiné lodě. Plavu směrem domů a najednou pocítím, že je ve vodě napětí. "Ve vodě je napětí, všichni ven" zařvu na další plavce a sám plavu ke břehu. Na předposlední chvíli padám přes gumu a na úplně poslední chvíli zachraňuji svoji sestru. Ta však není ráda ...

Ve svých snech se setkávám s tímhle přístupem poměrně často - zachraňuji ldi z německých pastí či z německého područí a oni nejsou rádi. Nějak nechápu, proč nechtějí žít jako češi ...

5.

Teď už jsme u Prioru a zde podél kolejí pro změnu tekla řeka Ohře. Musela si vyhloubit koryto dost hluboko do silnice, protože hladina byla tak akorát k obrubníkům a nerozlévala se do stran. Plaval jsem v ní dost zoufale, ale přesto jsem se na úrovní semaforů utopil ...

Protože jsem se pak jednou téměř v Ohři topil, mohl to být důsledek tohoto snu. Anebo varování, protože po těch letech si vůbec nejsem jist, co bylo dřív

6.

O Ohři se mi zdálo ještě párkrát a jeden sen se týkal vesnice Křesín. Voda z řeky tenkrát ošplíchávala dům, kde bydlela babička ...

A opět nemůžu říci co bylo dřív - jestli krutá povodeň, která o zhruba jeden výškový metr nedosáhla té správné výše (myslím že proběhla v roce 1983) nebo tenhle podivný sen

7.

Někdy ... někde. Po zuřivém útěku před vodou se zastavuji pravděpodobně na Šumavských kopcích. Všude kolem nás lesy a dole v údolí voda. Lidi tam přemýšlí o konci světa, neboť celá Česká republika je pod vodou a těžko můžeme očekávat, že nás někdo zachrání ...

8.

Vlakový povodňový sen mám též. Jsem někde na náhorní plošině, kde kdysi bývalo nádraží, nebo snad ještě je, ale nádražní budovu nevidím ani se neotáčím při jejím hledání - možná byla někde za mnou. Proč se ale otáčet, když všude kolem nás je voda, ta je ostatně i mezi pražci, tak je vysoko. Na náhorní plošině je asi šest kolejí a na pár z nich stojí vlaky. Vím že jsem v Ústí nad Labem (i když proti reálu tu nic neodpovídá) a že z koleje vedoucí do Mostu vlak nejede. A tak jdu pěšky, přestože koleje do Mostu po pár set metrech vedou z kopce dolů.

Sny bývají nelogické a tento je, protože po seběhnutí z kopce pokračuji suchou nohou v místech, kde je uhelný prach. Koleje nevidno, ale říkám si, že koleje do Mostu jsou v rekonstrukci - neboť je zřejmě sebrala voda ...

9.

Z posledního snu si pamatuji jen konec a to vím že tenhle konec znáím z minimálně dvou opakování.Nacházím po dlouhém hledání naší rodinu, kterak bydlí v dřevěném domku v lužním lese. V lese je dost vlhko a bažinato, takže domek je na kůlech.

Nevím kde jsem byl, že jsem musel hledat zbytek rodiny, asi nějaké ochráncovské povinnosti. A to mokro a přestěhování bylo zřejmě kvůli globálnímu oteplování a zvedmutí hladin moří ...I když spíše v tom měli prsty němci, ale o tom v pokračování této série s názvem "Úniky z domova a naopak"

Předchozí: Ferri a posedlé koťátko
Následující: Harry Potter & Deathly Hallows