Pojďme se podívat na další mé sny točící se kolem tramvají.

Vždy, když si pročtu všechny příspěvky v sekci "Sny a astrál" mého blogu, přijdu aspoň na jeden sen, který zde napsaný není a zrovna včera mi v seznamu přibylo tolik tramvajových snů, až mě to přimělo odložit připravované díly o mracích, mimozemšťanech ... Pokusil jsem se vám ještě neznámé tramvajové sny podle času vzniku od nejstaršího.

Tramvajové splnění slibu

Řídím tramvaj po mostecké trati a zrovna vyjíždím od stadionu na zastávku Prior, kde dobržďuji na milimetr přesně. (Asi je to tím, že já - čech, řídím českou tramvaj.) Po otevření dveří sleduji vystupující cestující a také jednoho muže stojícího na zastávce. Obrátil se ke mě a napůl obdivně říká. "Vy jste splnil svůj slib a vrátil se". Pokývu hlavou a je mi krásně na srdci (snad poprvé a naposledy ve snech). Ano, svůj slib jsem splnil a vrátil se do Mostu, ale ještě tomu něco malinko chybí. Ještě nejsem na konečné, ještě nejsem u dopravního podniku, abych předal tramvaj někomu jinému, nebo ji jen vrátil do vozovny či přinejhorším otočil na konečné a vrátil se do Litvínova.

Čeká mě totiž průjezd ještě dvěmi zastávkami a dvěma semaforovými křižovatkami (v reáliích za socialismu byly opravdu dvě, teď jsou světelné křižovatky tři) abych se pak konečně dostal na konečnou. Průjezd světelnou křižovatkou, kterou ovládá německá elektronika je obtížný, třeba zde u Prioru mám jen sekundu na to, abych se rozjel na zelenou. Zavřu tedy dveře a číhám na zelenou, která skutečně přichází. Sešlápnutí plynu během sekundy je snadné a já plynule projíždím křižovatku a během minutky jsem na zastávce u Rozkvětu. A opět zastavení na jedničku.

Zde již vidím, že němci "řádili" o dost víc. Cestující vystoupili z tramvaje všichni, nikdo z čechů níž po tramvajové trati nebydlí. Vidím to i já, pouliční osvětlení nesvítí, domy jsou tmavé, jako by v nich nikdo nebydlel. Je černočerná noc a o to je to depresivnější. A já musím projet dál, anebo potupně vjet na němci přistavěnou točnu. Na ní tramvajová zelená svítí skoro pořád a jen občas problikne do jiného směru. Dívám se na semafor upřeně, musím se trefit do správné zelené. Sakra ! Mrknul jsem v tom nejnevhodnějším okamžiku, vidím už jen dohasínající vlákno žárovky, které i dávalo volno. Jsem z toho rozrušen a přestože napodruhé zelenou vidím, nezvládnu se včas rozjet. I zde je semafor ovládán německou elektronikou, ale tady je čas zelené mnohem kratší, jestli teď blikla na jednu desetinu sekundy. Mám poslední pokus ... a i ted prováhám. Nezbývá mi nic jiného než potupně vjet na zdejší točnu s pocitem nesplněného slibu, který mě probouzí ...

Tramvajová pýcha

Stojím si tak na zastávce tramvaje, jíž se kdysi říkávalo "U devíti zlodějů" a chci jet domů. Mám štěstí, přijíždí za sebou několik vozů. Tři samostatné a jedno dvojče. Čekám, až u mě všechny zastaví což se i stalo. První tramvaj byla samostatná a byť měla správné číslo linky, jet jsem s ní nemohl. Byla totiž začarovaná a poznat se to dalo podle toho, že v kabině řidiče byla na rohu okna hnědá cedulka s červeným písmem, kde bylo cosi napsáno. Přečetl jsem si ji a řekl si nahlas: "Začarováno za pýchu" Ve snu mi to přišlo normální, ale v reálu bych asi přemýšlel na tím, kdo byl pyšný - řidič, cestující nebo snad osobnost tramvaje ? Nezbylo mi tedy než popojít dál, kde stálo dvojče nesprávné linky. Musím tedy dál a protože vím že nesmím běhat (jedno z německých nařízení, o tom někdy příště) tak jsem jen popošel velmi rychlou chůzí ke třetímu vozu. Vůbec mi nebylo divné že z tramvají vystupuje tolika lidí a v klidu nastoupit do toho třetího vozu. Jel jsem v něm sám a v poklidu projel zastávku v Souši a blížil se k zastávce u bloku 100. TO už pod nohama cítím nějaké brnění, které se zvětšuje. Současně slyším, že motor začíná vrčet čím dál tím více jinak. Je zle, blíží se porucha. Odpotácím se ke dveřím, rozrážím je a vyskakuji do trávy. Měl jsem to na poslední vteřinu, jakmile řidič chtěl zastavit v zastávce, došlo k poruše a tramvaj se "odpotácela" dál po trati. Ti lidé to museli vědět a proto vystupovali dříve. Já to poznal nyní, tohle místo bylo chráněno těžkým mrakem, který nesnášel živé bytosti. Pochopitelně mě zabil, neboť jsem byl pyšný na to, že jsem vyvázl z tramvaje ...

Do čech tramvají nedojedeš

Stejné nástupní místo, jen pozice jsou jiné. Zastávkou "U devíti zlodějů" projíždím, nikdo z mých cestujících tam nechtěl vystupovat, zastávkou v Souši projíždím též ale pak to přišlo. Za zastávkou souš je taková vlnka, kdy se koleje přiblíží k silnici. Ta tam ještě je, ale za ní jsou zábrany - po české trati neprojedu. Těsně před zábranou je výhybka a koleje vedoucí vpravo do německého sídliště. Jedu tam, nemám jinou možnost...

Po vystoupení z tramvaje na konečné jsem dokonale ztracen v německém panelovém sídlišti, jenž je napájeno velmi slabými dráty. Tak slabými, že rozsvícení jen deseti žárovek na sídlišti by vyvolalo problém (z pohledu reálného světa), ale když pod nimi projdu já, dostanu takovou pecku do palice až se svalím.

Dvoupatrová tramvaj

Velice jednoduchý a krátký sen a týká se tramvajové zastávky jenž už znáte z 8.dílu Sny a astrální cestování z posledního snu. Stojím mimo zastávku tramvají a čekám na autobus. Ten nejede, neboť se němci dostávají ke slovu a autobusy odstavili. Tramvaje české už také nejezdí, nýbrž se objevují tramvaje německé. Přijela jedna, která vypadala jako dvoupatrový výletní autobus. Do té jsem nenastoupil, té jsem se bál. Do ostatních mě nepustili - nejsem němec. A protože jsem zůstal stát na zastávce do noci, přišel trest který už z mých snů znáte - smrt ...

Tramvaj dobytčák

Mám mnoho snů s totu tramvají. Představte si starý vagon dobytčák v barvě zelené, v jaké se mimo jiné vozili Židé do koncentráků, jen s klasickou kabinou řidiče z tramvaje T3. Prkna obvykle vypadají zpuchřele. Vždy, když tu tramvaj ve snu vidím, je reakce stejná: "Takováhle rachotina a přesto vždycky dojede (bez poruchy) až na konečnou" Vždy mám ještě zbytky důstojnosti a nikdy se s ní nesvezu, ani nevím že by to dělal někdo jiný. Možná že když by v tramvaji nějaký cestující jel, došlo by k poruše ...

Minitramvaj

Když je člověk zoufalý a kolem něj jezdí jen německé tramvaje musí vzít zavděk německou nákladní tramvají (do osobní ho nepustí nebo mu nezastaví). Má to jeden háček, v tomhle snu jsou německé tramvaje zmenšené na míru zmenšených němců. Prostředními dveřmi jsem se po čtyřech vsoukal do nákladní tramvají a posadil se na plošině bez sedaček. "Abych Vás uvezla" zapochybovala řidička, ale tramvaj to zvládla. Problém přišel až při vystupování ...

Samozřejmě když část podvědomí pracuje na tom, jak vás potopit, objeví se další sen.

Mikrotramvaj

To si tak stojím na zastávce na znamení a číhám na českou tramvaj. A ona přijíždí, ale je strašlivě malinká díky nějakému trestu od němců, divže si ji nevezmu a nedám do krabičky od sirek. Chci odjet a tak používám své nejlepší zmenšovací kouzlo, ale ani to málem nestačí. Když se mi podaří nastoupit, sedím na bobku, nohy mám skrčené tak, že si koleny pomalu vydloubávám oči. "Tohle neuvezu" říká realisticky řidička. "Budu vás postrkávat" říkám a silou vůle vystrkávám tramvaj ze zastávky. Jde to perfektně a je o na němce slušný podraz. Začarování začarované věci je plýtvání, a tak dojíždíme až do mé koncové stanice. Tam zvětšuji jak sebe, tak i tramvaj s cestujícími (nejprve na výšku a až pak na šířku). Vše dobře dopadlo ...

Závěr dnešního zápisu.

Je to neuvěřitelné, ale v průběhu psaní se mi vybavují další a další sny s tramvajemi, takže jim věnuji i nějaké další pokračování ...

Předchozí: Dnes je pracovní sobota
Následující: Není jen DEJA VU