Tak schválně - vyjde mi to, anebo si mnohem později vzpomenu ještě na nějaký tramvajový sen ? :-)

31. Vyšlapané koleje

U tohoto snu musím předznamenat, že vyjímka potvrzuje pravidlo, které jsem popsal v úplně prvním příspěvku o snech :-)

Jedu si tak tramvají kolem bloku 100. až k tramvajové křižovatce, kde odbočuji do Litvínova (tedy do směru, kde se pak něco ošklivého semele). Vyjíždím z této křižovatky a vidím, že je zima, koleje jsou zlehka zapadané. Nic si z toho nedělám a vjíždím na tramvajový most. Tady už je problém - koleje nejsou vidět, jsou zcela "zadupané" stopami lidských nohou. Na otázku nějakého cestujícího odpovídám: "No co, pojedu čtyřicítkou". Sjetí z mostku proběhlo v pohodě ba i jízda na dalších 200 metrech .... a pak jsem se probudil.

Ano, nic ošklivého se nesemlelo ...

32. Larpová tramvaj

Jsem někde, kde to hodně připomíná malou pláž pod mostem ve vesničce Křesín. Na pláži je tramvajová točna, na jejímž začátku stojí tramvaj. Já se musím dostat na její konec, kde je zastávka. Samozřejmě - chůze pod trolejemi = jistá smrt, což se mi i stane. Kupodivu se proberu, vstanu a pak naštvaným hlasem říkám: "Tak a jsem mrtvej a jedu domů !!". Ještě jednou musím projít pod trolejí a ta mi nic neudělala. To mě probudilo - jak to, že mi nic neudělala ? To jsem duch či co ???

33. Tramvaj na Bílinu

U tohoto snu mám pocit, že jsem ho již tady na blogu popisoval, ale nenašel jsem ho tu. Že by se mi zdálo o tom, že ho píšu ? :-)

Řídím tramvaj a trať kolem sebe nepoznávám. Jedeme lesem kolem kopce, jenž mi z reálného světa připomíná kopec před městem Bílina. Stejný pocit má i jeden cestující a ptá se mě, jestli jedeme dobře. Jako na zavolanou přichází zátačka doleva kolem toho kopce a v ní je zastávka. Jedu dost rychle a mám štěstí - zastávka je na označníku hlášena jako na znamení. Jsou zde i čísla "3" a "4". "Jedem dobře" prohlásím - zřejmě jsem na trase linky č.4 neboť o lince tři se mi nezdálo nikdy.

Zastávka je ale zvláštní a proto na chvilku zastavme děj a porozhlédněme se. Nástupiště je složeno z panelů z hrubého betonu a je ošleháno deštěm a mírně porostlé mechem. Je ohrazeno ze tří stran zábradlím a na jednom místě je přerušené - tam byl chodník. říkám byl, neboť je jednak zahrazen provizorně navařenými trubkami, druhak z chodníku rostou mladé stromky a keře. Ty jsou ostatně tím zábradlím zadržovány, aby neporostly i nástupiště ...

Ale tramvaj jede dál a za chvilku zatáčí doprava, kde vyjela z lesa a pak zatáčí doleva. To už vidím že jedeme na vlakové(!) nádraží. Těsně předtím přejíždíme přes nevýhybkové křížení trať vedoucí rovně k nádraží. Naše kolej se narovnala a zavedla nás na druhé (možná na třetí - nejsem si po těch letech jist) nástupiště. Musím zastavit, před námi jsou vlakové semafory (na každé koleji jeden) a svítí na nich kombinace oranžové a lunobílé. "Tady budeme stát dlouho" říkám kysele. Nádraží je liduprázdné, je slyšet stejnoměrný hukot a vzadu za semafory se vlní vzduch ... Tady jsem se vzbudil, a teď po letech si nejsem jist, jestli jsem nádraží bylo v Příbrami nebo v Písku nebo dokonce jinde. Podobné nebylo žádnému co znám ...

34. Spojování tramvají

Než začnu popisovat tento sen, upozorním na následující problém. České tramvaje se porouchávaly nebo i na spletitých kolejí ztrácely, na což narážel i tento sen ...

Stojím v kanceláři českého(? nooo, možná i německého) dispečera tramvají a ten běduje. "Co teď, nemáme s čím vyjet !". Má pravdu, v depu stojí jen jeden sólo vůz. "Vážně ?" ptám se ho já, řidič. "No ještě je tu jeden vůz". Ano, i o něm vím, druhý vůz stojí odstavený u nepoužívaného vjezdu do depa, ale je německý. Gestem se s dispečerem loučím a vsedám do českého vozu a zezadu přijíždím k tomu druhému německému. Oba vozy mají automatické spřáhlo. Jemně a pomalu se přibližuji a netrpělivým hlasem říkám spřáhlům: "No tááák, spojte se". Spojily se - a já se vzbudil. Otázka ale přetrvává dodneška - bylo dobře že jsem spojil ty dva vozy ?

35. Tramvaj Ležáky

Už jsem tu měl jeden sen, kdy trať pro německé tramvaje byla oddělená od české (Laso v Záluží) a tohle je druhý takový.

Sen se odehrává blízko reálné zastavky KOpisty, která v mých snech už taky párkrát byla. Podívejme se tedy na úvodní situaci. Nejvzdálenější ode mě je seřazovací nádraží s podjezdem, blíže ke mě je tramvajová trať (nyní tedy pro německé tramvaje), dále tu máme silnici, kus zeleně, říčku Bilinu. Tady podobnost s reálným světem končí, neboť následovala další tramvajová trať a na ní zastřešená zastávka. K ní teď sbíhám z poměrně velkého kopce a mám proč. Na zastávku přijel tramvajový dvojvůz.

Až na nástupišti si uvědomuji, co vlastně vidím. První vůz je kompletně oplechován nenabarvenými plechy, přes okna, přes dveře ... Druhý vůz vypadá normálně (červené, tzv. socialistické zbarvení, ale je to hodně starý sen, takže je to opravdu v pořádku). Vypadá sice normálně, ale jsou otevřené jen prostřední dveře. Tramvaj je liduprázdná a já budu jediný cestující, takže by mě moc otevření jen jedněch dveří nemělo vzrušovat, zvlášť když schody po kterým jsem sbíhal jsou přímo proti nim, ale z reálu vím, že otevřít jen prostřední dveře v této tramvaji nelze. Je dost možné, že tramvaj je porouchaná už natolik, že jí jdou jen jedny dveře a pokud se porochají i ty a já budu uvnitř ... Ostatně i stav prvního vozu tomu odpovídá ...

Ve snu si stím hlavu nelámu, posadím se na pravou stranu hned za ty dveře. Jakmile sedím, dveře se zavřou a .... nic ... protože jsem se probudil... I zde jedna otázka zůstává - co se mělo dít pak ?

36. Vykolejené tramvaje před Litvínovem

V tramvaji se jako řidič z Mostu až do Litvínova nedostanu, když už, tak sen začne v jeho nejtěsnější blízkosti. Tak to bylo i v tomto snu.

Projíždím poslední zastávkou před Litvínovem a dívám se doprava. Hned je mi jasné, kam mizejí porouchané tramvaje. Z tohoto místa se vždy postaví provizorní kolej, tramvaj se na ní vystrká (nebo tam vjede sama) a za ní se pak ty koleje zruší. Stojí zde několik dvojvozů, některé ohořelé, některé se zdají být normální, některé jsou zmenšené ... Je to depresivní pohled, zvlášť když v několika vozech jsou uvězněni cestující. Možná proto se o chvilku později budím.

37. Vykolejení u Elka

Na tenhle sen jsem si vzpoměl právě teď při psaní předešlého snu asi proto, že jsem v duchu postupoval dál po trati. :-)

Sen je poměrně krátký a končí tím, že jsem projel zátáčku před zastávkou "Elko" a zastavil. Z místa řidiče vybíhám ven, neboť za mnou jedoucí tramvaj vypadla z kolejí a začla se vznášet do strany. Rukou ji zatlačuji zpět na koleje a sleduji řidiče. Tváří se nevrle, a současně mi připomíná mého synovce Láďu a současně i pana Měsíčka.

Jakmile bylo hotovo, vsedám do vozu a vyjíždím o zastávku výš. Jedu linku č.4 a je mi jasné, že je zle. Je tu sice točna na které bych se mohl otočit a jet zpět, jenže tahle linka jezdí s vyjímkou výluk dál. A to nejde, místo kolejí je asfalt a jako bonus stojí na obloze bouřkový mrak ... Vzbudil jsem se včas, k mé smrti nedošlo, ale zase jako bych nesplnil slib daný číslem linky - nedojel jsem na konečnou ...

38. "Z" - kladka

Když už jsme v Litvínově poblíž Elka, popišme následující sen. V něm jsem jako cestující u zadních dveří. Výjezd od Elka a průjezd zatáčkou doleva zvládáme, pak ale tramvaj zastavuje. Vidím skrz otevřené střešní okno ven a sleduji, kterak tramvajačka odpojila klasický kosočtverečkový sběrač od trolejí, a po chvilce zvedla jiný. Ten vypadá jako písmenko Zet navařené na tyči. Písmenko se dotýká troleje, tramvaj se normálně rozjíždí a od toho zetka se jiskří. Pak se probouzím a přemýšlím nad větou kterou jsem to počínání okomentoval, neboť po těch letech si ji nepamatuji, byť je to poměrně nový sen. Pokud ta věta zněla: "Přecházíme na německé napájení", tak bych mohl prohlásit, že sen byl "neakční klidový", ale jestli zněla jakkoliv ponuře, třeba jako "měníme se na německou tramvaj" ....

39. Tramvajové nástupiště Chemopetrolu

Pojďme ale zpět z Litvínova směrem k Mostu. Mezi zastávkami Petrochemie a Chemopetrol se odehrává tento sen.

Jsem na zastřešeném nádraží. Vše kolem je natřeno žlutě (jedna z barev hokejového týmu Chemotrol). Tramvajová trať z Litvínova se zde větví na šest nástupišť, sedmé je trochu stranou. Je možné, že k nástupištím vedou koleje i z jiných směrů, to ale nevidím. Nástupiště jsou liduprázdná a tramvaje nikde. Nástupiště jsou nasvícena zářivkami, a já z nějakého důvodu cítím dvě věci - první je ta, že tramvaj velmi pravděpodobně přijede k jinému nástupišti než stojím a druhá věc je ta, že bych měl co nejdříve odjet, než se něco stane. Musím něco udělat - a vím i co. Stranou na slepé koleji stojí opuštěná tramvaj. Té se ujímám ... A opět přerušení probuzením....

40. Houpání v tramvaji

Chemopetrol se za působení němců rozrostl tak, že původní trať musela být zrušena. Přeskakuji panelové zdi, které obklopují nově přistavěné části a při jednom přeskočení nestačím zírat. Část tratě tu zůstala, konkrétně celá točna a ždibec kolejí na obou stranách. Kolem dokola je točna obehnána onou panelovou zdí. Když se dívám na troleje, vidím, že jsou porostlé řasami či mechem, koleje jsou zrezlé. Němci tu jsou tedy docela dlouho, ale že by až tak dlouho ? Ba co víc, na kolejích stojí dřevěná tramvaj (něco co jezdilo v Praze na začátrku 20. století, ale v luxusním provedení). Vstupuji s údivem dovnitř a tam je asi pět čechů ! Všichni začínáme čekat na cosi, co jeden z čechů vyslovil nahlas - že trať bude časem obnovena. To je pravděpodobně "rouhání proti němcům" protože jeden přerostlý němec začíná zvenčí lomcovat tramvají, jako by nás chtěl vyklepat. Má ale smůlu, tramvaj má dobré pérování ... Za sna jsem se vzbudil v dobré náladě ...

Malá přestávka

Tady musím na momentík odbočit - kamarádce Margit jsem před pár dny psal, že mám 40 tramvajových snů ( místo 37. snu, který jsem sem vsunul operativně byl jiný). Druhý den ráno jsem byl nucen konstatovat, že jich je 41. Teď jich mám v poznámkách už 44 - ale tolik jich tu nepopíšu, neboť jeden z nich jsem už zase zapomněl, přitom stejnou propiskou mám napsaný ještě jeden sen, který se mi zasocioval ve stejnou chvíli. Ale na tu asociaci teď ne a ne přijít, neboť poznámky k posledním snům nám jen jednou větou, kterou jsem chtěl použít jako nadpis)

41. Světelná tramvaj

Zastávka autobusu "Sportovní hala", kde nyní jezdí autobus č.17, ale v dobách mého snu tam byla jen linka č.11. Je noc a já čekám na svůj spoj. Dívám se na zastávku tramvaje směrem do centra a už od pohledu je začarovaná. Svítí na ní pět světel bledým světle modrým světlem. Okamžitě používám kouzlo na odčarování, ale je to problém - jsem sám proti pěti světlům, ale jedno z nich se mi přeci jen podaří na chvilku zhasnout (druhé zleva). Chtěl jsem pokračovat, ale tu si všímám že na nástupišti stojí asi pět lidí složených z tohoto světla, nadávají mi a vyhrožují pěstmi: "Nech toho, co blbneš" zní to nejslušnější a taky nejhlasitější. Tu přijíždí tramvaj a je stejné barvy a stejně svítivá. Světla na nástupišti už opět svítí všechna, tramvaj zastavuje a cestující nastupují. Vzbudil jsem se z otázkou: Co bylo špatně ? Mé chování ?? Poprvé se mé ochráncovské činnosti někdo vzpíral a to už jsem podobné věci ve snech dělal ...

42. Přebrždění ve Velebudicích

Opět jako cestující u zadních dveří sleduji cestu a mám dobrý výhled na celou tramvaj. Brzdíme u nástupního ostrůvku ve Velebudicích ale přijeli jsme k němu zleva. Koleje před námi končí, a řidič tramvaje to musí obrzdit včas. Jel ale moc rychle a teď brzdí až tyristory kvílí v tónech, které jsou pro lidské uši bolestivé. Konec kolejí se blíží a řidič přišlápl brzdy ještě o kousek víc. Bohužel si dovolil moc, tramvaj vyrábí tolik "zpětného proudu" až se uvnitř tramvaje rozsvětsují odzadu zářivková svítidla. Sleduji to a vím, že je zle. První zářivkové svítidlo nade mnou se rozsvítilo, pak další a pak i to třetí. "Jestli se rozsvítí i to čtvrté" běží mi hlavou, "bude nejhůř". Snad jsem to přivolal, rosvítilo se. Okamžitě rozrážím dveře a skáču ven, jedním skokem přeběhnu nástupiště napříč, přeskočím další koleje a po čtyřech se sápu do kopce, kde je skříň s vypínačem. Zcela vyčerpaný skříň rozrazím a "cosi" vypnu. Z výšky se kouknu na tramvaj, vypadá z té výšky jako hračka, ale je v pořádku ... Ostatně celé okolí vypadá jak modelové kolejiště a já tu jsem jako "obr", což mě vzbudilo ...

43. tramvaj a potrhaná realita

Tenhle sen měl hodně potrhanou realitu už při jeho začátku. Chvilku jakobych měl jen obě nohy na kolejích, chvílemi jsem řídil tramvaj a chvílemi mi přišlo, že řídím autobus. Každopádně jsem si projel trať nejprve prázdný, a až poté najíždím na nádraží. To vypadalo jako slepý konec naší ulice kde bydlím a stálo tam asi deset lidí. Nechám je nastoupit do tramvaje a znovu projíždím trasu na druhou konečnou a na konečné asi po minutě jízdy přes několikero křižovatek nechám lidi vystoupit. Konečná vypadá jako prostřední část naší ulice (cca 100 metrů od slepého konce) a já se dívám mezerou mezi domy. Z toho co jsem tam viděl se mi udělalo špatně. Představte si vytrážové okno s velkými střípky skla a v každém střípku je obraz obsolutně nesouvisející s ostatními. V jednom z nich je hájek s břízami, v druhém močál a ve třetím jede škodovka mého otce po silnici. Raději jsem šel domů, abych to neviděl, ale pak jsem si uvědomil následující věc. Z okna našeho bytu uvidím to samé roztříštění .... Následně jsem se probudil a i v reálu mi bylo špatně ...

44. Brzdy na konečné

Tak přeci jenom jsem si vzpoměl na 44. kousek podle poznámky na kusu papíru :-) Je to sen z dávnější minulosti ...

Stojím se svojí tramvají na konečné tramvaje (stejné jako ve snu "Jediný pravý řidič" či "Ljuba Hermanová řídí tramvaj") zaměstnán jako průvodčí a vyčkávám, ale nakonec vyhlásím k sedícím cestujícím, že náš odjezd bude o pět minut urychlen. Již nastoupeným cestujícím je to jedno, ale co těm co přijdou na čas ? Jenže - přijde vůbec někdo ? Když jsem vyhlédl skrz otevřené dveře, nebylo tam sídliště a parčík, nýbrž křovíčky porostlé duny. Je končící podzimní noc a já se domnívám, že nikdo nepřijde. Mačkám tedy utajený čudlík nade dveřmi, načež se všechny troje dveře zavřou. V tu chvíli se zpoza duny vynořil nějaký člověk a já automaticky hmátl po dalším tlačítku, který otevřel jen přední dveře. Ten člověk vypadal jako můj otec a já ho nechal nastoupit. Pak jsem opět odmáčkl onen čudlík, dveře se zavřeli a tramvaj se samočinně rozjela.

A protože tramvaj dokázala jezdit sama, nebylo potřeba sedačky pro řidiče, natožpak nebyla potřebná kabina. Obojí bylo odmontováno, jen ty kontrolky tam zůstaly. Vždy, když v reálu tramvaj typu T3 stála na zastávce, svítily tři červené kontrolky - všechny signalizovaly zabržděné podvozky. Při rozjezdu během pár vteřin zhasínaly. Jenže právě teď a tady, právě v tuto chvíli nezhasnula kontrolka od brzd předního podvozku. Bylo mi jasné co bude následovat: "Blíží se porucha !" zařval jsem na cestující a ručně rozrazil přední dveře. Tramvaj začala zastavovat ... A opět probuzení :-)

Předchozí: Shrnutí tramvajových snů
Následující: Mayská astrologie