Včera byla kočička na operaci a dnes tedy budeme mít první rekonvalescenční den.

On už tedy vlastně začal včera, kdy přijela kočička z operace...

Čas 0:30 === Poprvé kočička slabě nazdvihla hlavičku a mě od srdce odpadl obrovský balvan, protože jsem už viděl v představách děsivé scénáře, že se z narkózy vůbec neprobere. Nechávám si ji na druhé polovině mé široké postele, abych ji měl pod dozorem. Sám jsem sice pod peřinou, ale ze spánku nebude nic, nerad bych aby si Micka ublížila.

Čas 1:00 === Micka má už sílu ve předních pacičkách a tak mohla zatínat drápky do matrace a odšoupat se po boku tak blízko mě, až mě rýpala do podpaždí. Hladím jí po hlavičce a chce se mi brečet. Proč to trvá tak dlouho ? Jak jí mám pomoci ? Měla by pít, ale teď toho zjevně není schopna a já tu nemám nic šikovného, čím bych jí vodu vpravil do úst...

Čas 1:30 === Na poslední chvíli jsem zachytil Micku těsně před tím, než spadla z postele. Raději ji sundavám dolů, kam předtím pokládám naší nejteplejší a nejměkčí a netlusčí deku v jedné. Ať je v teple a nespadne z výšky. Pro jistotu obkládám malými polštářky a dalšími dekami nebezpečné rohy v cestě k miskám a k písku. Zdá se mi ale, že teď ještě k ani jedné věci nedojde. Zadní nohy jí vůbec neposlouchají, sice se předníma nohama odráží, plazí se po břiše, ale stále neudrží rovnováhu a padá na bok. Udržet na místě se nedá, ale nikam sama ještě nedojde.

Čas 2:00 === Jestli jsem si pár minut klimbnul, tak je to moc. Vzbudilo mě štrachání Micky. Předníma nohama se sápala po matraci, ale zadníma nohama ještě nedokáže vůbec nic, takže jsem jí za zadní nožičky popadl a vytáhl k sobě. Micka byla spokojená a ulehla.

Čas 2:30 === Silné buchnutí mě probudilo. Micka celá udivená ležela na zemi a odplazila se k mamce do jejího pokoje. Už má aspoň nějakou rovnováhu, což mě lehce uklidnilo, ale zadní nohy pořád nic. Zase se bojím - mohla si způsobit otřes ? Proč po 4 hodinách od operace stále nemůže dělat nic se zadníma nohama ??

Čas 5:30 === Nevyspalý jdu na záchod a následně snídat a pak budu muset do práce. Chci jít co nejdříve, abych se brzo mohl vrátit domů - to je výhoda naší pružné pracovní doby. Nejsem sám, kdo není vyspalý. Mamka celou tu dobu Micku chovala v náručí sedíc v křesle. Občas si Micka seskočila, ale pak jen chodila chvíli v kruhu a poté se zavářila, že chce opět chovat.

Těsně před odchodem do práce vidím, že Micka už používá všechny tlapky, zadeček se jí ale stále ještě trochu kymácí. Jde k miskám, mamka jí už nese něco měkkého ke snědku.

Čas 14:00 === Jsem doma a dozvídám se, že kočka nejedla a nepila. Zkusmo jí beru ze své postele a nesu jí k misklám, ale už od chňapnutí Micky mi je jasné že je zle. Měkký poddajný pytel a hlavně neprotestující, který se u misek neudržel na nohou a ignoroval jak vodu tak jídlo. Okamžitě míříme k veterináři

Čas 16:00 === "Tak to dáme kapačku a zkusíme půl hodiny kapat. Vy se to naučíte a vezmete si kapačku domů" řekl doktor a sestřička nás varovala, ať roztok dáváme maximálně půl hodiny s přestávkami, "aby se kočka neutopila"

Micka do přední levé tlapky dostala kanylu, do ní dostala vývod z plastikové lahve plné vody s minerály, do tašky dostala plenu, kdyby měla náhlou potřebu na močení a pak nás sestřička vyvedla do čekárny, kam přivezla stojan na kapačku. "Ne víc jak kapku za dvě sekundy" oznámila nám, když kapačku zprovoznila a předvedla nám její ovládání ....

Hned po prvních pěti minutách Micka vystrčila hlavu z tašky a začala se živě zajímat o to kde je. Tohle náhlé ožití ale spíš přikládám injekci proti bolesti, kterou dostala spolu s kapačkou. Zároveň začal boj o to, aby držela pacičku s kapačkou volně, aby roztok mohl proudit ...

Čas 17:00 === Jsme už doma - půlhodina mordování pacičky s kapačkou a pak jízda už bez napojené kapačky domů, to je jediné co se doteď dělo. Doma Micka odkráčela z tašky, zobla si z jídelní misky a zalehla.

Čas 20:15 === Nedá se nic dělat, budu muset Micce nasadit kapačku a nechat jí půlhodinky působit
. Dělám to hezky v poklidu, protože musím vyřešit malou drobnost - Lahev musí být výš než kočka. Vyřešit to šlo naštěstí dobře, Micka totiž ulehla do míst, kde u mě ležela po operaci a tak krátce před půl devátou už statečně kapeme. Micka je rozespalá, jen na mě slabě vrčela, když jsem jí napojoval ...

Koukal jsem doteď na Všechnopárty, ale ze zbytku nemám nic, protože hladím Micku a sleduju, jak kapičky pomalu padají z lahve a protékají hadičkou a do Micčiny tlapky.

Čas 21:00 === Odpojuji Micku od kapačky, a Micka se tváří, že je jí to úplně jedno. Mě to jedno není - až doteď nebyla na záchůdku. Sakra sakra - jestli to takhle půjde dál, tak budu muset umluvit jednu ze svých sester, aby vzala mamku i Micku ráno k veterináři - zítra začíná v 9 hodin ráno

Čas 21:20 === Brečím. Brečím, ale naštěstí radostí. Micka seskočila z postele, odešla na písek a tam se ozval cvrkot tekoucí vody. Neuvěřitelné, začínáme vyhrávat !

Okamžitě po dokončení kočičí toalety a sepsání tohoto textu jdu spát. Teď už se ničeho nebojím ...

Předchozí: Kočička
Následující: Jak to letos dopadlo s Internetem o Apríla ?