|
| Hrst vzpomínek |
| Zpět na obsah |
S BÍLOU HOLÍ
Ne k chvále černých brýlí kryjících slepé oči, ne k chvále hmatajících rukou zanechávajících na věcech otisky prstů, ani k chvále šmátrající hole.
Ne k chvále smutku, bolesti a samoty, ale k chvále a slávě života na této zemi, života všudypřítomného, solného a radostně vítězícího, pramene věčně tryskajícího, větru věčně vanoucího, stromu věčně zeleného, zvonu věčně vyzvánějícího k slávě zítřka.
K chvále života, který se dovede rozběhnout po všech cestách této země i s černou páskou tmy přes oči i bez žehnajícího úsměvu světla. K jeho chvále vydávám toto přeskromné svědectví těm, kteří se nad ním pohoršili pro suché stéblo trávy, které jim položil podzimní vítr do cesty, pro barevná sklíčka snů, která se nestala drahokamy skutečnosti.
Chtěl bych, aby i ti malověrní, i ti pyšní poznali, že jedna je cesta a jeden je cíl nás všech, ať sedíme za volantem luxusního auta, ať klopýtáme ulicemi s bílou holí v ruce, že všichni neseme v sobě jiskru téhož věčného ohně.
| Další črta |
| O autorovi těchto stránek |
| Napište mi... |
|
Brněnský občasník |
|
Příloha Brněnského občasníku |
| Horizont |