Je to pár dnů, co mě Ferri vyzval, zdali bych nebyl ochotný jet ve čtvrtek odpoledne s ním a s Freemenem na Hipodrom a neprovedl svojí oblíbenou činnost a to fotografování. Fotografování, kterak Ferri jezdí na koni. Hm, tak to chci tedy vidět : zvlášť když podle jeho slov má, na rozdíl od Freemena poněkud méně lekcí. Neuměl jsem si představit výuku na koních, byť mi bylo jasné, že těžko někoho posadí na koně, plácnou koně a člověče drž se : Nastal čtvrtek. Oblékl jsem se do tepláků a dojel k Ferrimu domů. Ten mě už čekal, prohlédl si mě, (u tepláků se zastavil a pousmál se) a pak se optal jestli si chci dneska s nimi zajezdit. Řekl jsem mu že ne, a dodal, že se domnívám, že bych neměl čas ho fotit. Přesto ve mně druhé já křičelo, že bych si to měl zkusit, vždyť jsem si kvůli tomu vzal tepláky !

Ano, měl bych to ozřejmit. Moje představa byla ta, že si sednu do ochozů hipodromu a že na dlouhou čočku něco cvaknu. A na ochozech je přeci čisto : Jenže jízdu objednával Freemen a kdoví jak je to se mnou.

To už ale mezitím přijel Freemen, naložil nás do svého vozu a odvezl na hipodrom. I on se mě po vystoupení ptal, zdali si chci zajezdit hned dnes. I jemu jsem oznámil, že dnes ne, ale možná příště ano. To už jsem si nebyl příliš jist, přepadl mě totiž strach z bujnosti koní. Měl jsem před očima klasické "dostiháky" kteří už jsou natěšení na závod a všelijak strečkují když je vodí po pedoku …

Samozřejmě moje představa byla úplně scestná, ale popořádku. Hned poté, co se Ferri a Freemen nastrojili v buňce do přilby a Freemen si nasadil na holeně takzvané čapsy (nevím jak se to správně píše) si pod doprovodem trenérky Oliny došli pro koně. Nešlo si nepovšimnout, že se k mým přátelům připojila další … dívka (?), která se s paní Olinou zná a která si dnes přišla taky zajezdit …

A šlo se jezdit. Freemen a ta dívka (jak se později ukázalo, byla to paní v letech a byla mě později představena jako Iva) šli na jízdárnu trénovat klus. Představoval jsem si nějakou halu, ale ukázalo se, že vedle dostihové dráhy je oplocený plácek s pískem - odhadoval jsem to tak 50x50 metrů a uvnitř byly klasické překážky… Ti dva jezdili po krajích a trénovali krok a klus … Ferri šel do stejné jízdárny, do zadního prostoru bez překážek, kde si ho vzal do pucu další človíček z hipodromu - Libor. Koník byl připnut na lonž a s Ferrit začal kroužit dokolečka a já s otevřenými ústy sledoval prostocviky, které musel Ferri dělat. Tu se dotýkal koníkovo uší, tu zadku, tu se chytal levou rukou za pravou nohu a naopak. Poměrně záhy mi došlo, že Ferri trénuje rovnováhu a bylo mi jasné že mě to čeká taky. Už jsem byl totiž rozhodnut, že do toho půjdu a začnu taky jezdit. Sledoval jsem totiž všechny koně a zjišťoval, že to jsou hodná a klidná zvířátka, zjevně vycepovaná pro sváteční jezdce. Ba co víc, Ferriho kůň měl tak široký hřbet, že jsem si myslel, že tohohle koně si na hipodrom přivezli od dřevorubců :. Tedy koně, měl bych říkat kobylky, když to taky kobylky byly :. Iva měla Sheri, Freemen kroužil na Tori, a Ferri kroužil na Bublině (dost lidí jí říká Bubča)

Byl jsem tak zahleděný do té krásy, že jsem málem zapomněl fotit : Něco jsem nacvakal ba i malé videa natočil a zase byla chvíle času na pokoukání. Ferri už totiž dokroužil, byl z lonže odepnut a dostal pokyn, aby začal chodit jako třetí za ostatními. Protože byl Ferri dle svých slov u třetí lekce, na rozdíl od Freemena, který jezdí mnohem déle, zkoušel jsem vysledovat, v čem se ti dva liší. Kromě posezu jsem si povšiml jedné zásadní věci - Ferri pobízel o hodně méně a jízda podle toho vypadala. Bublina si to vykračovala za ostatními, ale po chvilce se zastavila, o ostatní kobylky se jí vzdálily. Olina tedy Ferrimu nařídila, aby udělal malé kolečko uvnitř jízdárny, a pak se opět zařadil za ostatní … Ferri tak učinil a situace se zastavením Bubči se opakovala … To už se ale přiblížil konec výukové hodiny …

V autě při jízdě zpět jsme se k tomu vrátili. Bylo mi vysvětleno, že koně nejsou hloupí a poznají co si mohou dovolit na toho co je "jede". Bublina zjistila, že nemá cenu dojíždět, když ostatní koně za ní stejnak za chvilku po obejití okruhu dojdou .Bublina je sice hodná, to ano, ale není to kůň do jízdárny …

Ale zpět k jízdárně. Když se končilo, vyběhl jsem k buňce … ehm … k sedlárně a čekal až kolem mě všichni projdou. Freemen si možná myslel že se koní bojím či co a tak Tori přidržel a řekl mi abych si ji pohladil … A opět přišla otázka, zdali si chci taky zajezdit. Odpověděl jsem že bych rád, ale že uvidíme jestli mě pustí z práce, přestože jsem věděl, že to bude naprosto bez problémů. Zvlášť když po 13-té hodině se ve čtvrtek mohu pustit sám a v podstatě kdykoliv.

Předchozí: Předchozí věky ve hře
Následující: Má 1. jízda na koni