Až do začátku tohohle týdne jsem se tvářil, že nevím zdali budu moci, ale v úterý jsem Freemenovi potvrdil, že jedu, aby mi zajistil koně (i trenéra). Změny se totiž mají hlásit 24 hodin předem. Zřejmě ne všichni pracují přímo na hipodromu.

Ani jsem netušil, jak je má poslední věta prorocká. Ledva jsme dorazili na hipodrom, přijelo auto s Litoměřickou SPZkou, z něj vystoupila paní a hned poté, co se pozdravila se všemi přítomnými, začala shánět svého žáka na první lekci, tedy mě. Nešlo to ale tak rychle, nejprve jsem musel podepsat smlouvu s Hipodromem, kde jsem se zavázal k několika věcem … Ale to sem nepatří …

Paní se mi představila jako Petra (příjmení jsem okamžitě zapomněl), oznámila mi, že budeme jezdit na Sheri a že je to nejhodnější kobylka co tu je ve stádě …

Sama pak Sherinku vyvedla ze stání a pokynula mi ať jdu vedle ní. Než jsem došli na jízdárnu, měl jsem v sobě teorii o vodění koně z a do stání (skrz dveře musím první já, a pak chodím vlevo a držím koně za uzdu hned pod tlamou) a hlavně o nebezpečných zónách (zadek a prakticky všude kolem zadních nohou), takže když už musím obcházet koně, tak kolem hlavy.

Ostatní dnes jeli na vyjížďku uvnitř celého areálu (Ferri má první vyjížďku a tak ho mimo areál ještě nepustí), takže si případnou ostudu utrhnu beze svědků. Petra moji nervozitu nemohla nevidět, zvláště pak, když mě žádala abych dotáhl tenhle řemen na sedle a pak další a já nebyl schopen rozpoznávat co je pravý a co levý řemen …

Už už jsem chtěl nasedat, ale ještě nebyl ten pravý čas. Ano, ještě nebyly nastaveny třmeny. Zde jsem se dozvěděl další poučku Vetkněte pěst pod sedlo, natáhněte tu ruku a řemen se třmenem vám musí dosahovat do podpaždí. Alespoň tak si onu větu pamatuji.

A pak to přišlo. Levou nohu dejte do třmenu a pravou se odražte. Zvládnete to sám ? To jsem potvrdil bez obav, levá noha co už byla ve třmenu nebyla tak vysoko, takže po odrazu pravačkou se na levé noze zcela jistě zvládnu vytáhnout do sedla. Alá hop ! A byl jsem nahoře !!! Tedy panstvo, ten pocit, když je člověk poprvé na koni, to je něco TAK nádherného, to ani nejde popsat… Kdykoliv si na to vzpomenu, i teď co tohle píšu, vstoupí mi do očí vlhko a nejsem schopen v momentálně prováděné činnosti pokračovat …

Z nádherného pocitu mě probral hlas Petry. Neseděl jsem úplně podle jejich přestav, a tak jsem si popolezl v sedle dopředu. Sherinka to všechno snášela bez hnutí brvy, takže jeden z mých strachů musel stáhnout ocas mezi nohy a potupně zdrhnout z mé hlavy pryč. A druhý ze strachů ho měl brzy následovat. Bylo mi vysvětleno, že na koni se vlastně mám držet nohama. Přitiskl jsem tedy nožky k Sherince a zaznamenal, že se malinko pohla. Nojo, to bude určitě nějaký pokyn… Nu a pak Petra zamlaskala a Sherinka se dala do pohybu … Nejprve jsme jezdili proti směru hodinových ručiček …

Nepamatuji si, co jsem dělal za všechny možné prostocviky, nebyl čas je vnímat. Petra mě doslova ze strachu "umluvila", snažil jsem se naučit vnímat pohyby kobylky pod sebou a její velmi pravidelný chod … Učím se zastavovat a znovu rozjíždět, vnímám to, že se Sherince nechce moc běhat po směru hodinových ručiček, do něhož jsme posléze přešli aby se nám nezatočila hlava (takže Petra, která to znala z dřívějška ji na konec mojí hodiny zase vrátila do původního směru)

Naše hodina se pomalu blížila ke konci, když tu náhle Petra řekla, že se vracejí z vyjížďky kolegové, že prý je Sherry vycítila. A že si mám dávat pozor, protože se možná zastaví a určitě zařehtá na "kluky" … Stalo se očekávané, Sheri vyslala svůj pozdrav, když měla celou jízdní skupinu na dohled ... O chvíli později jsem měl šanci Sherince dát jablíčko (prsty u sebe, jablíčko dát do dlaně a dát Sheri k nozdrám) Po skončení mojí jízdy proběhlo popíjení vínka. Otázky směřované na mě, ohledně jízdy na koni se setkávaly s velmi neurčitými odpověďmi. Opravdu to nešlo popsat :) Bylo to krásné, opojné ...

A ještě: nešlo si nevšimnout, že se Freemen zná s osazenstvem o něco blíž, neb si již se všemi tykal ...

Druhý den ráno

Byl jsem všemi upozorňován, že mě bude příští den hodně bolet tělo. Včera večer jsem pociťoval horko ve svalech, ale ráno bylo poměrně klidné. Tedy až do chvíle, kdy jsem se ocitl na úpatí schodů v práci. Čas od času je vybíhám po dvou schodech ... Dnes jsem udělal první krok a zhodnotil situaci. Bolelo to :).Stoupal jsem tedy do třetího patra velmi rozvážným a pomalým krokem...

Předchozí: Koně (0)
Následující: 2. jízda na koni