Dnes s námi není Ferri, neb je na LARPu Promopro a já s ním nemohu probrat hlášku z sedlárny: Dnes jdete s Liborem na madla, řekla mi Olina. Rychle jsem proběhl v duchu všechna jména koní z hipodromu, kteří "jezdí" pro veřejnost a žádného Madlu tam nenašel. :-) Záhada se objasnila záhy - ze stáje byla vyvedena Bublina a na hřbetě si vezla dvě madla, ale sedlo ne. A jejky, já budu jezdit bez sedla :) Docela mě to rozrušilo, ale první jízda před týdnem mi dodala poměrně dost odvahy. Však co to je, spadnout do měkkého písku, že :) A jak to tak bývá, každá radost mívá malilinkatkou kaňku na kráse. Ferri se mi nezmiňoval, že by jezdil bez sedla. To je poněkud zvláštní, obvykle se chlubí vším, čím se chlubit dá ...

Ale což, budu se raději soustředit na hodinu. Dostal jsem "klíčky" od Bubči (výraz "klíčky od koně" mám z MASHe, když plukovník Potter dostal od Radara k narozeninám kobylku) a šlo se, ale tentokrát ne na místo zvané "jízdárna", ale ven z areálu. Tam bylo jiné "pískoviště" (budu si muset zjistit, jak se onomu prostoru říká odborným žargonem) a už tam byl vychozený kruh po někom z předchozího kurzu. Libor mi udělal stoličku na levou nohu, no a když jsem se odrazil pravou, byl jsem na hřbet vyhozen. Pochopitelně jsem si na první pokus nesedl na úplně správné místo :)

A začalo se kroužit, neb i tato hodina byla na lonži. Trochu jsem si Bubču pobízel, ale poměrně brzy mě Libor zarazil, že si bude Bubču pobízel sám. No a po chvíli došlo na oblíbené prostocviky. Jenže jak už jsem se zmiňoval někdy dříve, má Bubča hodně široký hřbet, takže jsem měl dost velké problémy udržet se stehny na bocích Bubči a dělat cviky. Pravou rukou na levou botu jsem šahal asi napošesté, než se mi podařilo se udržet nohama správně. A pak bylo těžké se udržet v takovéhle poloze celé kolo ...

Zvládl jsem to, to ano, ale pocity z mojí netrénovanosti nebyly moc dobré. Mám sice v nohou vytrvalost v chození, ale jsem slabý jako malé dítě, pokud mám udržet stisk mezi koleny.

Dost mě bolelo v rozkroku, když jsem měl na zkoušku vysedávat v kroku. Připadal jsem si u toho dost pitomě, protože jestli rozdíl mezi oběma polohami mohl být tak ztěží centimetr. Naopak cvik "dámský sed" mě na Bubče bavil, protože při něm se nešlo neudržet :)

A pak byl najednou konec mé výcvikové hodiny. Elegantně jsem seskočil z Bubči a nejprve ji odvedl k sedlovně, kde Libor odepl z Bubči madla, hodil je přes plůtek u sedlárny a pak šel se mnou ustájit Bubču, respektive mi udílel rady. Některé z nich jsem znal od Petry, takže to šlo hladce. První dovnitř do stání, udělat s Bubčou čelem vzad a pootočit ji ke žlabu. Chvilku jsem u Bubči zůstal a nabídl jí mrkvičku, kterou jsem si přinesl pro koníka, jež mě bude dnes vozit. Bubča nabízenou mrkvičkou nepohrdla, čímž mi udělala na závěr dne radost :)

Když jsem pak čekal na příjezd ostatních, upozornil mě Libor, že na jízdárně trénují skoky, ať se jdu podívat. Udělal jsem dva kroky a zjistil, že to normální chůzí nepůjde. Zkusil jsem to vzít během. To kupodivu šlo :-)

O dva dny později Je sobota, a na jízdárně se odehrává závod juniorek (neuvědomuji si, že by ve startovním poli byl rozhlasem vyhlášen muž) v parkurovém skákání. Přišel jsem lehce se zpožděním, špatně jsem odhadl vzdálenost hipodromu od zastávky tramvaje, ale přitom jsem přišel právě včas, abych viděl bezchybnou jízdu jedné dívky. Překážky byly ve výši 120cm což je pro mě docela dost vysoko, zvlášť když prý kurs, kterým procházím, slibuje na úplném konci skok přes mnohem nižší překážky a ještě ne přes klasické parkurové (- skok přes "křížky") ...

Asi o tři jízdy později mi už byly jasné dvě problémová místa. Překážka č.4, kde dost koní odmítalo poslušnost (skok byl poměrně dost brzy po dokončení obrátky na pravou ruku) a pak překážka č.6, kde neustále padalo horní břevno (neodhalil jsem proč se tak dělo, tedy kromě toho, že mechanická závada to nebyla).

Pak přišla jízda, při jejímž závěru mi ztuhla krev v žilách. Koník odskákal téměř celý parkur a blížil se k poslední překážce, což byla tzv. zeď. Jenže ji předníma nohama neskočil, ale spíše prošel, zadníma nohama se následně o překážku zachytil a spadl za překážkou za bok. Jenže pravou zadní zůstal uváznutý před překážkou a nemohl se osvobodit. Pro jezdkyni to muselo být hezkých pár perných sekund. Od boudy rozhodčích vyběhla paní Bieliková a chtěla jezdkyni i koníkovi pomoci, ale tomu už se konečně podařilo osvobodit zaseknutou nohu, a pak se postavil na všechny čtyři ... Dopadlo to pro něj dobře, ostatně i pro jezdkyni, která vstala snad jen dvě sekundy po koníkovi ... Odešli po svých.

V tomhle závodě mě zaujala ještě dvanáctiletá drobná dívenka, jež do závodu přijela na ponym. Ten měl výšku v kohoutku zhruba stejnou jako překážky. Mě, jakožto koňařskému analfabetovi nebylo jasné, jak by mohl pony skákat přes překážky, když skorem přes ně nevidí. No a jak jsem viděl, tak to šlo. Po prvních dvou překážkách skočených bezchybně jsem už v duchu na dívčinu křičel "Jeď, jeď, máš na to, nandej jim to" ! Třetí překážka byla taky dobrá, ale na čtvrté poník odmítl poslušnost. Dívenka zkusila najet na překážku znovu, ale pony se opět zasekl a přeskočil vedle stojící stromek v květináči. Vtom se někdo poblíž mě začal smát a nahlas zařval "to je dobrý, jeď na pětku !". Tak přesně takovéhle lidi nesnáším !!!

To už tedy nad ponym visela hrozba diskvalifikace, jestli potřetí odmítne poslušnost, tak bude konec jízdy. V duchu prosím všechny dobré duchy co mě v tu chvíli slyší, ať to dobře dopadne a tu překážku skočí. I dívka věděla co ji hrozí a tak zvolila jednak trochu jiný směr nájezdu a pak to taky vzala o dost rychleji. Tím podle mého názoru vzala koníkovi čas na rozmyšlenou, jestli má čtyřku zase odmítnout skočit. Pobídka ke skoku přišla právě včas, aby pony bez chyby tohle překážku skočil ... Když pony skočil i poslední překážku (onu dříve zmiňovanou zeď), ozval se bouřlivý potlesk. Tleskal jsem jako šílený a z radosti mi z očí tekly slzy. Ano, právě pro takovýhle zážitek mi stálo přijít na závodiště a dívat se ...

PS: Po dalším parkuru mě začaly bolet záda. Buďto to byl důsledek prochladnutí, anebo se zpožděním se hlásila bolest po čtvrteční jízdě. Šel jsem tedy domů si poležet pod peřinou ...

Předchozí: Má 1. jízda na koni
Následující: 3. jízda na koni