Zatímco já si u počítače sepisuji povídání k sedmnáctému listopadu, tak čeští fotbalisté se snaží přehrát družstvo z Norska a protože to nekomentují lidé typu Poulíček a Titelbach, tak je zápas přitažlivý, i když mi televize hraje za zády ...

(21:45) Běží druhý poločas a Norové zrovna teď měli šanci dát gól a zdramatizovat tak postupové šance na Mistrovství světa našemu mužstvu. Chce se mi křičet: My máme Čecha, co máte vy !?!. Zdá se že povídání dneska nedopíšu :-)

(22:08) A je to tady ! Vyhráli jsme a postupujeme ...

Zdá se, že letos o sedmnáctý listopad bude slavit o dost víc lidí a bude i větší kocovina až se půjde opět do práce ...

Předchozí: Vzpomínka na 17.listopad 1989 (2.část)
Následující: Vzpomínka na 17.listopad 1989 (3.část)