Weblog - můj webový diář :)

8. 12. 2006

O lese a neúspěších
Pája - 18:59 | [Kategorie: Magie, energie] | permalink
Hodně chodím do lesa a poté, co jsem se setkal s reakcí lesa na mě, chodím tam o to raději.

Les se mění každým dnem. Stačí jen nejít jen tak na procházku, je potřeba se dívat kolem sebe, vnímat - nevím, jak to říci - dech, duši, řeč lesa. Pak najednou člověk cítí, že ho les přijal, že k sobě patří, že si spolu rozumí, že vůbec není potřeba si něco povídat, že spolu mohou mlčet a les i člověk vědí, o čem spolu mlčí. [Zvířetník neviditelného psa, 8.prosince 2006]

Ten článeček ze kterého jsem citoval je ještě delší a stojí za přečtení. To, že je to článek autora, jež již není na tomto světě, mě vyburcovalo k napsání tohoto pokračování o mé cestě za energiemi. A to k psaní o neúspěších.

Mé pokusy s energiemi dopadají i takto, a mezi první neúspěchy ze stromy musím s definitivní platností zařadit i setkání se stromem na Lipnici v červenci. Těžko mě už něco přesvědčí o opaku. Pokud si pamatujete blogpost na toto téma z 25.listopadu, tak jsem tam pak psal o zaspání dalšího dění v noci, tedy bouřky... A stalo se mi to nyní znovu.

Měl jsem už před příchodem do lesa takovou zvláštní náladu, kdy jsem svoji radost ze života chtěl rozdat celému světu a hned na začátku lesa se rozhodl, že kusem lesa poběžím a budu rozdávat energii celému lesu. Od nápadu k činu nebylo daleko, ale už po stu metrech jsem toho měl dost. Jsem v mizerné fyzické kondici a tak jsem nechal běhu i rozdávání energie. Procházku lesem jsem dokončil už jen v rytmu chůze a kocháním se na místech s dobrým výhledem.

Hned z lesa jsem zamířil domů k mamce a k dobrému obědu. A pak to na mě přišlo, posezení na gauči po dobrém obědě se změnilo na neplánovaný čtyřhodinový tvrdý spánek. Důvod je myslím jasný - přílišný výdej energie, jak by mohl samotný člověk dodat energii celému lesu aniž by si ublížil ?!

Ten den pokračoval návštěvou čajovny, kde mě probral dobrý a silný čaj, ale to už by bylo jiné povídání... Vrátím se krátce do onoho lesa a dne, neboť mě tam potkalo ještě něco jiného. Příšerně mě vadili odpadky v lese na cestě, domů jsem si jich odnesl dvě plné velké kapsy ... Tahle záležitost si ještě vyžádá další zkoumání ...

Jiná cesta do lesa jiný den přinesla jiný nepříjemný zážitek. Město zaplatilo zpevnění některých úseků cest. Přišlo mi, že se nasype štěrk do míst (přesněji to je víceverstvé zpevnění - štěrk, jemný štěrk, písek a hlína), kde vedou hlavní cesty, jež jsou přerušovány různými mokřady. Neměl jsem ale pravdu, jsou zpevněné i cesty, které to nepotřebovaly a já po jedné z nich šel a nemohla být udělána déle jak týden. Nevím, kdo z vás chodil po rožhavených uhlíkách, ale ten den mi to tak přišlo že po nich jdu a to byla polovina listopadu a já byl v teplém obutí ... Skoro jsem vnímal bolest stromů rostoucí podél cesty. V duchu jsem se jim omlouval a soucítil s nimi, což je asi tak vše co pro tohle mohu dělat... Teď naposledy jsem na oné cestě už jen cítil, že chodím po nějakém chodníku a nechodím po lesní pěšině ...

Ostatně ani s kamínkem se teď nějak nedaří, přijde mi, že teď po třetím očištění mi mnohem více rozhazuje duševní rovnováhu do špatné strany. Odložil jsem ho teď na týden do krabičky a jsem rozhodnut jej tento týden nepoužívat ...

Jako bonus se mi stalo dva dny před tímto odložením to, že mi odešel notebook, na nějž jsem kamínek odkládal na noc spolu s hodinkami a dalším přívěskem. Sice se položily jen Windows XP, ale byly poměrně čerstvě nainstalované ... Zajímavá náhodička, že ? :-)

Předchozí: Haibane Renmei ...
Následující: Hře DOOM je třináct let

Kategorie

Archiv příspěvků

Nekomentované odkazy