To, co už jsem tu naznačoval - tedy že se mi zdají sny v reprízách či v remejcích bylo v těchto dnech definitivně potrzeno. Skoro bych se odvážil tvrdit, že tyto dva sny, které se mi zdály ve dvou po sobě jdoucích dnech jsem si vyvolal vědomě

Příšera ve škole

oproti mým klasickým školním snům se neodehrává na mé "Alma Mater" - na základní škole, ale kdesi na vesnici v jednotřídce (ve snu zazní název "vesničky" Meziboří).

Na začátku snu sedím v lavici v pravé řadě někde v jejím středu. Vidím klasickou malotřídku, kde jsou lavice s otvory na kalamář, dřevěná tabule na malířském stojanu - prostě taková klasická jednotřídka z 19-tého století. Mám sebou průvodce (v remake snu je to můj kamarád Ferri) který tiše říká větu: "Tahle škola se používala do roku 1904, pak se do ní nastěhovala příšera"

Mluví tiše a já to chápu, spící příšeru neradnu rušit, takže z této místnosti tiše vycházíme do spojovací chodby. Po pravé straně jsou nějaké dveře zakryté volně loženými trámky a prkny (což se nechá předpokládat jako místnost kde dadynká příšerka)

Co mě ale překvapuje je to, že další místnost je obývaná lidmi, tvrdícími, že vesnická škola je jejich venkovský domek, kam jezdí z města. V místnosti mají i kanapíčko, kde leží kočka (v původní verzi světlounce rezavá kočička, která měla vzor v kocourovi žijícího u naší babičky, v remaku to byla černá želvovinová, jenž měla vzor v naší již zesnulé Micce).

Kočičku si pohladím a pak jdeme i s mým průvodcem a jeho tatínkem(?) ven chytat do potoka raky a malé rybky. Jde to snadno, protože ke škole a potůčku patří i rybníček, takže stačí jen přivřít stavidla a může se jít na věc..

Po dobrém lovu je dobré se i osvěžit, takže si v rybníčku s kameny vyzděnou hrází zaplavu ... Sen končí "měkce", takže na mě nikdo ve snu nepáchal žádné násilí, ani netrestal za nějaký přestupek ...

Pája Bleskounem

Stanuji s kamarády kdesi v kopcích a můj stan stojí na takové římsičce a ani nemá napnuté všechny šňůry - nějak je není kam napnout - půda je tvrdá a svažitá, ale hlavně nás z cesty "komanduje" cizí chlap. Prý : "Za pět minut spustím bouřku !" Je to zloun, který zabije všechny, koho uvidí venku. No a koho uvidí na toho ukáže a ten je během sekundy zasažen bleskem z oblohy ...

Zkouším si vlézt do stanu, ale je mi malý na šířku, nebudu se v něm moci vrtět bez hrozby pádu i se stanem kamsi do hlubin. Možná to mě dožralo, protože lezu ven a o moment později na toho člověka, který evidentně čeká u nás, aby nás mohl postupně sesmahnout, sešlu blesk já ... (v první verzi snu přečkám jeden z deštů včetně bouřky a v přestávce lezu ven a až pak "vraždím")

"To jsem se naučil v kurzu ..." zavrčím na zpopelněné zbytky toho muže. Samozřejmě je z toho v naší grupě velké pozdvižení, protože je to dost velký prů***. Další dnešní bouřka už nezačne, nastane pátrání po zmizelém a už se povezeme ...

"Co budeš dělat ?", ptá se mě kdosi (v remake snu opět kamarád Ferri - možná že správná věta byla "Co budem dělat" ...) a já odpovídám. "Coby, budu dělat pár dnů bouřky a pak toho nechám" ...

Znělo to logicky a tak o den(?) později dělám bouřku od babiččina zápraží. Dělám ji v noci a dívám se směrem na kopce stojící nad řekou Ohře. Je to snadné - udělám určité gesto a pak ukážu prstem směrem dolů a blesk sjede tam kam ukážu. Jéénže ...

Nějak jsem se do toho vžil a udělal takové gesto, jako když se cosi vodorovně točí a z něj pak udělám ono ukázání směrem dolů a současně kamsi za kopec. Blesk je rozvětvený a osvítil děsivou scenérii. Za kopci je další kopec a na něm dvě sopky - obě dve činné. V té vlevo se točí tornádo a vysává něco málo sopečného materiálu. Že já blb dělal ten točivej pohyb ...

Ale nepoučil jsem se. Další noc a pro změnu stojím na dřevěné verandě někde v lese, kolem jsou další chatky. Hned druhý blesk zapálil suchý strom a lesní požár se rychle šíří ke mě. Mé zoufále přání, ať ihned zaprší se mi nesplnilo, plameny mě pohltily.

"To jsem to podělal" stihnu říct, když cítím příjemný(!) žár z plamenů a z tohoto snu se probouzím ...

Předchozí: Temné mraky - jako z mých snů
Následující: Svět podle Džamily