Když se vám zdá po několik dní stejný sen a postupně se spíše zhoršuje, pak se začínáte ptát - proč ? Tohle je můj příděl za prosinec 2008 ...

Prach u babičky - první den

Odkudsi přicházím k domu babičky a přicházím odzadu přes dvůr. Otvírám dřevěné dveře se západkou a po dřevěných schodech stoupám nahoru. Až sem se zdá vše v pořádku, ale už to, že nemohu projít dát mě trošku leká. Po zaklepání mi dveře odemkne a otevře někdo z příbuzných, aby mě po zjištění že to jsem fakt já pustil dál. Všude je až děsivé ticho ...

Pokoj ve kterém se ocitám vypadá zhruba tak, jak by měl (a hlavně jak vypadal v reálu) ale už stav další místnůstky mě děsí. Stěny jsou poprášené prachem jako by tu rok už nikdo neuklízel. Příbuzný mě ale protáhne dál, kde sedí má sestra a její dítko - jenže obě ve věku tak o dvacet let mladší ... U stolu jsou i další.

Budím se z pocitem deprese, který neumím popsat. Ostatně i předchozí dva odstavce neobsahují příliš toho lehkého děsu, který mě jímal ...

Prach u babičky - druhý den

Odkudsi přicházím k domu babičky a přicházím odzadu přes dvůr. Otvírám dřevěné dveře se západkou a po dřevěných schodech stoupám nahoru. Až sem se zdá vše v pořádku, byť schody jsou v horším stavu než minule, ale až to, že nemohu projít dát mě trošku leká. Po zaklepání mi dveře odemkne a otevře někdo z příbuzných, aby mě po zjištění že to jsem fakt já pustil dál. Všude je až děsivé ticho ...

Pokoj ve kterém se ocitám zdánlivě vypadá zhruba tak, jak by měl (a hlavně jak vypadal v reálu) jenže: Dveře kterými jsem byl vpuštěn, respektive rám dveří je ze zdi mírně vyviklán a je násadou od koštětě a dvěma hřebíky přitlučen ke stěně.

Stav další místnůstky mě děsí. Stěny jsou poprášené prachem jako by tu už deset let nikdo neuklízel. Příbuzný mě ale protáhne dál, kde sedí má sestra a její dítko - jenže obě ve věku tak o dvacet let mladší ... U stolu jsou i další. Jsem z toho paf, proč tu nikdo neuklízel ?

Od stolu vstala má sestra a že prý mě vezme na záchod. Prošli jsme chodbičkou a hlavními dveřmi na dvoreček a z něj ke dveřím přístavku, kde v reálu byl prostor pro uhlí, kurník pro slepice a hlavně průchod dál, kde byl přístavek k přístavku, v němž byl suchý záchod následovaný prostorem pro slípky.

Sestra otevřela dveře přístavku, jenž z venčí vypadal očekávaně (=reálně). Jenže za dveřmi nebylo nic pouze rozbahněná půda, boční plot a nebe. Oproti reálu tam navíc byla zídka v úrovni země, vedle ní schůdky do sníženého prostoru a pak dřevěne dveře se západkou vedoucí zdánlivě do sklepa.

A co víc, ta rozbahněná půda byly ve skutečnosti lidské výkaly a sestra k nim přidala další hromádku a poslala jí před ony dveře. Bylo to chytré - moc se nezamazala, neboť chodila po oné zídce.

Cítím ale že to není úplně dobře, ale nevím proč... Budím se z pocitem deprese, který neumím popsat. Ostatně i předchozí odstavce neobsahují příliš toho lehkého děsu, který mě jímal ...

Prach u babičky - před dvaceti lety

Ano, ten sen je opakování či předělávka jednoho starého dvojsnu, přičemž druhý díl měl tenkrát ještě pokračování. Pojďme se na něj podívat:

... A co víc, ta rozbahněná půda byly ve skutečnosti lidské výkaly a sestra k nim přidala další hromádku a poslala jí před ony dveře. Bylo to chytré - moc se nezamazala, neboť chodila po oné zídce.

Prosím sestru, aby vydržela a nepřidávala další výkaly před ony dveře, že jimi projdu a přivedu pomoc(!). Sestra jen pokývla hlavou, já se sesmekl ze schodů, odklopil západku a prošel do sklepení.

Pokud si ten sen pamatuju dobře, došel jsem do nějakého sklepa, kde stál nějaký muž, se kterým se vybavuji. Co s ním ale vyjednávám je mi po té spoustě let už neznámé ...

34. Trable s BUSem v Jižních Čechách

Opět jedna repríza, tentokrát odvyprávím původní verzi, která je delší Jedu jako řidič autobusu kamsi, kam mě zavádí má linka a zavádí mě do městečka kdesi v jižních čechách. Zastavuji na zastávce, trochu mě zlobí motor. Než ale vystoupím, motor zmlkne úplně. Jdu si ho zkontrolovat, ale přijde mi, jakoby mi někdo na zastávce(!) kus vyškubl. Každopádně mi nezbývá nic jiného, než se ubytoval s cestujícími v blízkém hotelu (telefony zřejmě nejsou či nefungují meziměstsky).

(zde začíná repríza) Ráno sbíhám dolů k autobusu, ale situace se pochopitelně nezměnila. Každopádně na vedlejší nástupiště přijíždí jiný autobus - s německým řidičem. Má končit tam co já, v Chlumu u Třeboně a proto ho prosím jako kolegu řidiče, aby dal kolegiálně vzkaz mým nadřízeným, aby si pro mě přijeli. Řidič se mě optal, pro jakou firmu jezdím (ČSAD Most) a pak začala plejáda otázek typu "A co když ...." na kterou v poklidu odpovídám, nechci svého kolegu naštvat. Otázka poslední byla na to, co když autobus nepůjde opravit, na což odpovídám, že se autobus prodá, ale přesto že by si pro mě měli přijet. To mého kolegu upokojilo, ve všech případech jsem řekl, že pro mě mají přijet a něco dalšího udělat ...

Sen v tomto místě končí - kdoví jak by sen měl dopadnout. Každopádně to, že se prokazuji jménem firmy jenž existovala v dobách socialismu jakžtakž vysvětluje, proč byl problém se spojením na firmu ...

35. Hon na autobus ze Zahražan

Dobíhám na zastávku Zahražany, ale nízkopodlažní autobus mi odjíždí. Dřu se za ním do kopce a kupodivu ho vidím že stojí dva metry za další zastávkou, ale se zavřenými dveřmi. Zastávku okupuje klasická karosa s otevřenými dveřmi, jejíž cestující stojí venku - zjevně došlo k poruše.

Každopádně onen nízkopodlažák otevřel dveře a do dvou sekund je zase začal zavírat. Až pak si to cestující uvědomili a vrhají se k onomu autobusu. Ale ten už má dveře otevřené a odjíždí. Já v tu chvíli teprve dobíhám na zastávku ...

Minimálně ono drápání se do tohoto konkrétního kopce jsem už v nějakém snu měl

36. Pískáním zhypnotizovaný autobus

Když mi takhle ujel autobus jako v pětatřicátém snu, mohl se mi příští noc zdát tento sen: Stojím v křižovatce za zastávkou z pětatřicátého snu (je to cca 100 metrů na vrcholu silničního stoupání) a jsem naštván, že mi všechno ujelo. Nadechnu se, vložím prsty do úst a začnu nepřetržitě pískat. Z boční ulice se vynořil nízkopodlažní autobus, který přibrzdil v křižovatce, aby pak odbočil ke mě. Stojím na dělící čáře a přestávám pískat hned v okamžiku jak se začnu sápat na dveře od řidiče. Autobus v té chvíli již nevypadá jako klasický autobus, nýbrž jako větší dodávka určená na dopravu cestujících. Sápu se k volantu, ale prostor pro řidiče je velký jako pro velkou panenku. Ani se svým nejlepší zmenšovacím kouzlem se nemohu dostat dovnitř za volant ...

... A proč se mi tohle zdálo

Vše má zřejmě za důvod to, že jsem v práci nedokončil to, co jsem si předsevzal do konce tohoto roku a cítil jsem tak trošku depresi z toho, že nestíhám. Nemluvě o tom, že mě pronásledovaly i poruchy výpočetní techniky a to mě ještě hned v pondělí čeká výlet na pobočku ...

Předchozí: Děd Morozko
Následující: Divoké sny (26.) - sny před návštěvou zubaře