Na konci prosince odešla do důchodu má zubařka, a v neděli večer mi bylo jasné, že budu muset "jít do neznáma" k zubaři, ke kterému jsem se přihlásil. Mé podvědomí zřejmě proto vyhrabalo a oprášilo dva další tramvajové sny v nichž je pár podivnůstek, které v jiných snech s tramvajemi nejsou ...

48. Tramvaj z Plzeňské ZOO

Kdesi na kraji lesa na začátku stoupání do kopce byla kočíčíma hlavama vydlážděná tramvajová konečná, která měla dvě smyčky vedle sebe, vnitřní provozní a vnější pro nástup cestujících. Zrovinka z té vnější smyčku odjíždí solo vůz nějaké linky (a mám dojem že to byla ta linka, kterou jem chtěl použít - ale ze snu si to nepamatuji). Stoupám na ní odspodu od hlavní silnice a všímám si, že je tu ještě třetí smyčka, která je o dost větší a vidím z ní jen výjezd z lesa. Zamumlám si něco ve smyslu, že tuhle smyčku tramvajáci používají když chtějí svačit v klidu a stoupám k zastávce. Ta je pod stříškou ze dřev a dřeva jsou i na zadní stěně. Zadní stěna je z nového dřeva, které v předchozích měsících teprve sesychalo, takže jsou mezi prkny škvíry, za nimiž jsou vidět sloni.

Já si jdu prohlédnout jízdní řády, které vypadají velmi blízko k reálným jízdním řádům a sleduji jako první linky 1 a 2, o kterých i v reálu vím, kam v Plzni jedou. "Jé oni na druhém konci Plzně přidali zastávky, to se dostanu blíž k Mostu" raduji se nahlas a v mém hlase zaznívá upřímný tón, skoro se až radostně směji, snad proto že první stanice se jmenuje "k Hájku" (v reálu bydlí jedna z mých sester v ulici s podobným názvem - to jen tak mimochodem). Nějaký cestující tam něco zamumlá a trošičku mi zkazí radost. Očima přejedu po všech jízdních řádech - zdá se že zde jezdí čtyři linky a zarazí mě, že poslední uvedená linka v pravém dolním rohu má číslo třicet ...

Bůhví proč (v této verzi snu) odcházím a jdu pěšky po kolejích, abych po malinké chvilce došel do města. Ve městě je po pár krocích tramvajová křižovatka odbočující z mého směru doprava a rovně. Ten směr doprava pak vede úzkou uličkou kamsi dolů z kopce a tento směr vyhodnocuji jako nevhodný mé cesty, možná i proto, že přede mnou jdou rovně nějací lidé (z přechozí verze snu zpřed mnoha let mám dojem že to byli kamarádi). Jdu za nimi a i tato ulice vede z kopce a zužuje se, takže auta by už vedle tramvaje jet nemohla, ale klesání kopce je takové povlovnější.

Vrátím se ale ještě k té výhybce. Z reálného pohledu bylo odbočení šíleně prudké, v podstatě by jedno z kol stálo na místě a druhé by prudce točilo doprava, také vedlo do protisměru, neboť ona výhybka vedla z pravé koleje na levou. Kupodivu byla do této odbočky výhybka přehozena.

Každopádně jé šel tedy po kolejích, jenž by se daly považovat za koleje určené pro české tramvaje či linky, no a když už koleje byly těsně u domů, že se tam taktak vešel úzký chodník, tak náhle domy končily a prostor se otevíral do čehosi, co bych si odvážil nazvat náměstíčko vysypané štěrkovým kamenem. Lidi přede mnou zatočili právě do rohového domu vlevo a já se za nimi (v této verzi snu) už nedostal. Ve všech verzích snu jsem z toho náměstíčka trošku polekán, jako bych tu čekal něco jiného ...

49. Tramvaje a podrazácký děda

V tomto snu jako bych obhlížel "škody" potom, co naši "němečtí přátelé" provedli pár "úprav" Stojím na chodníku v ulici Budovatelů blizoučko Čedoku a dívám se přes ulici a (české) koleje na magistrátní budovu. Z mého pohledu je vpředu před budovou pusto a prázdno, nikde ani človíčka. Z boku po ulici Radniční vedou koleje a na nich stojí tramvaj a zrovna zavírá dveře. (mimochodem - nově postavené obchodní centrum v tomto snu vůbec není) Od pohledu je to tramvaj německá, takový typ (v reálu) nikdy v čechách nejezdil, má totiž jen dvoje dveře a jsou udělané přes pravý přední a pravý zadní bok. Tramvaj se rozjíždí směrem ke mě a já jí pouštím ze zřetele...

... o chvíli později jsem za křižovatkou u Bati a sleduji, kterak od konečné (ze které v jiných snech vyjíždím já) přijížději tři velmi podivně spřažené vozy tramvají. První a druhý vůz mají mezi svými spřáhly vloženou tyč, takže jsou od sebe dost vzdálené, druhý a třetí vůz jsou spojeny pokrouceným lanem a ovládacím kabelem. I ve snu jsem lehce zmaten a nechápu co to má znamenat a s mírnými obavami sleduji co se bude dít dál. Všechny tři vozy jsou bez cestujících a jedou poměrně pomalu, tak 20km/h, stejnou rychlostí přejíždí křižovatku a ....

Ano, musely to být české tramvaje (respektive v tomto případě dvě německé tramvaje a jedna česká, všechny určené pro české cestující) , protože brzdy selhaly a dva zadní vozy narazili do předního takovou silou, že jejich kabiny odlétly daleko pryč, takže před cestujícími zůstaly stát jen podvozky a podlaha tramvají. Těmto vozům už tedy nepomohu ...

... zato mohu pomoci již klasicky spřažené dvojici tramvají, která jede taky pomaleji ale v protisměru. Ještě než se dostane na mojí úroveň se jí vpředu rozsvěcuje takový malý reflektorek, který jakoby kdosi ukradl ze svítilny na kole. TO, že svítí světle modrým světlem naznačuje, že proběhlo začarování vozu. Sleduji, jak tramvajové vozy projíždí kolem mě, bez cestujících a onen modrý reflektor zanechává stopu v mírné mlze, která panuje níž po trati.

Když však kolem mě projíždí druhý vůz této dvojičky, všímám si, že je na boku přidělaná cedule, na níž se před malou chviličkou - právě při začarovávání - rozsvítil nápis. Čtu si ho - je jednoslovný. BEZVÝZNAMNÁ svítí na ní světle modrý světelný nápis.

To mě "dohnalo" k činu. Přecházím na druhou stranu a když jsem na kolejích, stočím dlaň levé ruky do ruličky a nenápadně ji zamířím za poklidně(!!) odjíždějící začarovanou tramvají a v přesně načasovaném okamžiku, kdy to vypadá že se rozhlížím, aby mě nepřejelo případné auto a tramvaj mi projede místem, kam míří má rolička, pronesu zaklínadlo (trať se totiž mírně stáčí doleva). Ani se nekoukám, jestli a jak ono zaklínadlo dopadlo, dopřejdu silnici a podél nákupního střediska Rozkvět se vracím zpět jakoby k magistrátu.

Chůze podél obchodů Rozkvětu je pro mě lehce depresivní, protože obchody jsou v jiném pořadí a jsou všechny zavřené, byť osvícené. Kolem mě procházejí masy lidí (přišlo mi že většina jde proti mě), čímž se mi ve snu vysvětluje, proč jsou tramvaje prázdné. Z těch několika obchodů se ve snu lehce děsím lékárny, jejíž výloha svítí do ulice žlutozeleným světlem ...

Nějak se ocitám opět na druhé straně ulice a až dole u Báňských stavem. Proti mě jde starý dědek a přestože se mu uhýbám, nastaví mi nohu a já přes ní zakopnu. (a zde se tento sen prudce odchyluje od předchozí verze) ""Ty, ty" říkam naštvaně do zad dědka, který se zastavil, jakoby vyčkával na mojí vzteklou reakci, jakoby chtěl abych ho napadl. Zvedám ze země březové poleno a přitlačuji dědka na plot. Šlo to snadno, byl to slabý dědek, kterého drželo při životě jen to, že se přidal k němcům. A právě proto mu březovým polenem přizvedávám bradu, abych se ho nemusel dotýkat (dotyk čecha s němcem bolí čecha, jak už jsem tu párkrát psal). Ty zmetku ... říkám a adrenalin ze vzteku mi stoupá až do hlavy. A pak bum ! Majznul jsem ho prudce polenem tak,až se dědkovi hlava otočila doprava.

Kdybych v tuto chvíli odložil poleno a zdrhnul, udělal bych asi líp, jenže já mám tomu dědkovi (který má tvář podobnou jednomu pracujícímu důchodci z magistrátu z dob minulého století) vmést do obličeje pár ostrých slov, které by si za rámeček nedal. Jenže další dědkovitý němec přiložil prst na mé levé i na pravé rameno, což mě začlo bolet a když se mě dotkl i němec otloukánek, pak jsem omdlel - tři brnivé doteky od němců mé tělo nezvládlo ...

V předchozí verzi snu jsem toho dědka přitlačil na plot rukama a bolest statečně nevnímal, ale už jsem mu nenatloukl ...

Předchozí: Divoké sny (25.) - lehce depresivní
Následující: Jan Palach, Jan Zajíc a ... ?