Dnešní jízda začala pohodově. Byly nám přivedeni koně z předchozí "práce", takže mě čekala klasická příprava - nastavit si třmeny. Dal jsem si je na jedenáctou díru, abych si vyzkoušel, zdali to nebude lepší. Pak jsem si za hlasitého "hop" nastoupil :) Petra, jež upravovala Piškotovo popruhy, se zasmála mému optimismu...

Pak se dělalo klasické kolečko, kdy koně chodili do kruhu a čekalo se na poslední nenasednuté. A pak se jelo ...

Začátek naší cesty byl klasický, výjezd na nejvyšší bod hipodromu, průjezd bránou , pak ještě kousek popojet krokem a pak první dnešní klus...

Bylo po dešti, polní cesta byla lehce rozbahněna a občas i pokryta loužemi, což mělo svůj vliv na to, co se nám dělo.

Když totiž došlo k tomuto prvnímu klusu, zničehož nic pode mnou Sheri zpomalila do kroku a já ji jednu chvíli vůbec nemohl rozpohybovat. Olina to zpozorovala a povzbuzovala mě do povzbuzování, až se mi povedlo se opět dostat do klusu. Neklusali jsme ale ani 30 sekund, když se ozvalo nejprve Ferriho "haló" a pak Freemenovo "stop". Zastavili jsme se a ohlédli. Naskytl se nám zlověstný pohled. Bublina stála vzadu na kopci bez jezdce !

Ano, byl to první zaznamenaný pád od doby, kdy začal jezdit Ferri (Freemen už jeden pád zaznamenal). A tím spadnuvším byl právě Ferri. Olina se vydala klusem k němu, my ostatní jsme drželi koně na místě, což od nás vyžadovalo poměrně velký díl pozornosti. "Pojeďte" zavolala Olina na nás, v té době ještě netušíc, co Ferrimu je. Chtěla nás mít pohromadě ... Já na Sherince a "náctiletá" dívka na Piškotovi jsme se otočili, a ...

"Zatáhněte za uzdu a zakloňte se !!!" houkla na nás Olina a měla proč. Po otočení se k domovu se totiž naše "herky" dali do cvalu ! Musím říct, že mě první cvalový krok od Sherinky překvapil, při druhém jsem se už začal zaklánět, no a čtvrtý cvalový krok u Sherinka měla kratší než ty předchozí ...

Mezitím se Ferri sesbíral se země a popsal nám co se stalo. Bubča se v klusu "zapíchla" předníma nohama před louží a ještě u toho pohodila hlavu. Zadní nohy jí šli do vzduchu a Ferri si udělal nedotočené salto. Dopadl na záda... Ale byl celý. Bubča prý na něj udělala pohled typu " Co je ? Ty nejsi v sedle ?", ale naštěstí zůstala stát na místě... Ferri si nasedl a opět se jelo chvilku klusem, než přišel prudší sešup, kde bylo nutno přejít do kroku ...

Pak přišla rovinka v trávě a poměrně daleko od nás vzlétla koroptev. Ferri jedoucí jako poslední mohl konstatovat, že všichni jezdci jedoucí před ním již mají dobře vycvičený instinkt, neboť jsme všichni jako jeden muž přitáhli koňům uzdu. Sherinka si pode mnou v leknutí jen lehce přešlápla předníma nohama. Jojo, tahle koroptev byla dost daleko, aby koně poplašila víc ...

Po výjezdu do kopce přišla rovinka s polní cestou, jejíž kvalita nebyla nic moc, a zde se stal další pád respektive dvojpád. Jeho příčinu nikdo nedokázal odhalit. Z mého pohledu to vypadalo tak, že jsme všichni jeli po pravé straně cesty, na mě vyšlo druhé místo za Olinou a jejím koníkem Pepou. Náhle vlevo kolem nás tryskem proběhl Piškot, už bez jezdkyně. Doslova letící Piškot poplašil zbytek naší družiny, takže každý nás měl problémy se udržet v sedle a současně u toho uklidňovat svého koně. Když jsem se "chytil" a zadržel polekanou Sheri, zjistil jsem že jsem se dostal na první místo v našem "hadu". Pepa s Olinou v sedle se totiž asi lekl nejvíce a v tuhle chvíli "trojčil" vlevo ode mě, už byl otočen v protisměru. Olina jej nechala otočit vpravo, dál od obou spadnutých. Na zemi byl totiž Ferri a náctiletá dívka.

Při otočce Pepy se jeho zadek střetl se zadkem Sheri, lekli se oba koně. Naštěstí jsem tohle všechno sledoval a tak jsem popojití Sherinky, jež z toho všeho vzešlo, v pohodě ustál. (Sice jsem si později v duchu vyčetl, že jsem ji mohl nechat popojít a ke střetu vůbec nemuselo dojít ...)

Po odlovení pasoucího se Piškota se už pouze krokem pokračovalo domů...

Když jsme se v sedlovně vraceli k tomuhle druhému pádu, nikdo nevěděl, proč se lekl Piškot. Když už se totiž lekl, shodil jezdkyni a vyběhl, tak splašil všechny ostatní koně. Bubča se buďto lekla toho samého, čeho se lekl Piškot, nebo se lekla Piškota samého, a postavila se na zadní. Ferri spadl na kostrč... Když se pak ohlédl po dívce, tak se lekl, neboť mu připadala, že je bledozelená. (Dupl na ní kůň, vyrazila si dech, nebo se jen lekla ?). Bubča se uklidnila sama a opět hodila po Ferrim pohled, jež jsem popisoval výše ...

Olina nám poté vysvětlila, že dnes dopoledne nebyli koně ve výběhu a že jsme byli první, co šli jezdit ven ... "Koně nejsou vždycky stejní", řekla nám ...

Ferri pak prodiskutoval chování Bubči, nepozdávalo se mu totiž, že Bubča neustále pohazovala hlavou. Což je podle Oliny Bubčin příznak, že je vzteklá. Vyšší stupeň je ten, že si Bubča kouše do předních nohou a zřejmě úplně nejvyšší stupeň je ten, když se Bubča ohání zubama po nohou jezdce ...

Předchozí: 6. jízda na koni
Následující: 8. jízda na koni