Je to docela neuvěřitelné, ale opravdu jsem se dal před třemi měsíci na šachy. Už samo vyprávění jak k tomu došlo by bylo zajímavé, ale zkrátím to - Jezdím na dětský tábor jako výpomoc, fotograf a počítačák. Počítačáka na tom táboře potřebujeme z jednoduchého důvodu - je to totiž tábor spojený se šachovými turnaji a výukou šachů. Jen velmi málo lidí umí nasazovat hráče do turnaje ručně a tak se to dělá počítačem :)

Loni šachový vedoucí zkolaboval na neopatrný pohyb a zablokování páteře, navíc letos ohlásil, že bude mít čas jenom týden. Já ho loni těch pár dnů zastupoval a tak jsem se letos (opatrně) přihlásil.

Shodou okolností se tři Larpisti-nešachisti dohodli, že na tento tábor pojedou a že se naučí hrát šachy. A tak se náš společný přítel Ferri rozhodl, že je bude učit a jestli má učit tři nebo čtyři ... :-)

To bylo před třemi měsíci a před čtyřmi dny splnil Ferri svoji pohrůžku a přihlásil nás na šachový turnaj a to na Velkou cenu Litvínova. Bylo jasné, že jedeme prohrát a že si uděláme body tak leda mezi sebou, protože los turnaje nás prohrávající svede dohromady.

Hned po dojetí do Litvínova jsem pochopil, že jsem udělal první chybu. Svíral se mi tak ošklivě žaludek, že na jablka, která jsem si vzal sebou nemohlo být ani pomyšlení. Druhým poznatkem bylo to, že v hracím sále kulturního domu Citadela Litvínov byly tropy už teď, v devět hodin ráno a já si nevzal žádné pití. A tak jsem si musel kolo co kolo chodit na bar pro bublinkatou Aquilu, což bylo nejlevnější pití ...

A pak to přišlo - první kolo ... Když Ferri viděl los, tak mi popřál upřímnou soustrast, protože jsem vyfasoval soupeře, který umí hrát útočně, takže bylo jasné, že dostanu na "budku" velice rychle. Jenže ...

Když se mělo rozehrát, tak se zjistilo že pořadatelé nenapsali do počítače dva hráče. Můj soupeř to komentoval lakonicky: "Klasika" ... (O pár kol později hrál tento pán s Fionou a ta jej dostala na kolena)

A tak se doplňovalo do počítače a čekalo. Kamarád Grubar mě vyzval na "blicky" což je velice rychlá šachová hra, obvykle se hrává na 2x pět minut. Zkusil jsem hrát za bílé takzvanou Italskou hru, kterou jsem si poprvé prohlížel před dvěma dny. Překvapilo mě, že si tohle zahájení pamatuji dost daleko a hlavně že ho znal i Grubar. Bláhově jsem si myslel, že když ho zná Grubar, což je dost dobrý hráč, že by Italku na mě mohl zkoušet i někdo další.V duchu jsem si započítal plusový bod, jenže jsem netušil,že to bylo naposledy, co jsem na tomhle turnaji Italskou viděl.

První kolo jsem dostal soupeře výkonostně na úrovni Grubara, ale prohral jsem to na celé čáře. Takových "dvojitých úderů" v jedné partii jsem ještě neviděl. Jen na vysvětlenou - dvojitý úder je takový tah, kterým soupeřovi napadneme hned dvě figury najednou a on stihne zachránit jen jednu z nich a to ještě ne vždy ...

Na druhé kolo jsem "vyfasoval" jednoho z německých přátel. Moc jsme si nepokecali - jeho jediná slova byla "Guten tag", "Schach" a když jsem partii vzdal tak "Na god". Byla to má nejhorší prohra v turnaji, už po šestém tahu jsem stál na prohru. Mrzí mě, že se nedělal zápis, fakt by mě zajímalo, kde jsem udělal chybu ... Maličko mě utěšuje to, že jsem měl ve hře jeden záchvěv, kdy jsem zahrál něco nečekaného (čti "lůzrovského")

Oběd trochu zklidnil mojí mysl. Teď by totiž mělo přijít kolo, kdy už bylo teoreticky možné, že se potkáme my slabí mezi sebou a tedy bylo jisté, že někdo vyhraje, tedy pokud to nedopadne na remízu.

Losování mi přidělilo kamaráda Raela, jež je o dvě výkonostní třídy výš než já a má hra za bílé vypadala k světu, opět jsem měl pár záchvěvů a možná jsem měl šanci vyhrát, ale jeden vadný tah vedoucí k "odevzdání" figury a do šesti tahů jsem byl v matu ... Aspoň někdo z nás prohrávajících má bod, utěšoval jsem se.

Čtvrté kolo a já dostal nějakou mladou holčičku o které mi kamarádi řekli, že hraje o polovinu hůř jak Rael. Tím mi zvedli sebevědomí, a já se cítil jako jasný vítěz. Jeenže jak se říká - pýcha předchází pád. Holčička mi ve třetím tahu sebrala první figurku a než jsem se nadál, tak i druhou a já pochopil, že jsem v háji, protože to na mě hrála moc dravě a já se hloupě nechal vyprovokovat. Prohra v matu ...

Zůstali jsme asi tři bez bodu a los svedl mě a mého dalšího kamaráda a to Dvoukvítka. Po zuřivém boji jsem se vyvlékl z hrozby jednotahového matu a oba jsme skončili s dámou a třemi pěšci. Chvíli jsme to oba zkoumali a shodli se, že dámy skončili na takových pozicích že nejde dát mat hned (ještě že jsem utekl králem o políčko vedle a škoda že moje dáma stála na nevhodném místě) a že pěšcovou koncovku nedá ani jeden z nás, panžto jsme se ji v našem rychlokurzu neučili, nehledě na to, že času bylo málo - takže remíza a naše první body, respektive půlbody

Šesté kolo a já dostal dalšího kamaráda, respektive kamarádku. Opět proběhl boj a stál jsem na výhru, neboť mi kamarádka dala zadarmo svoji dámu a následně v šoku ze ztráty dámy pak i střelce, jenže jsem začal hořet na čas. Nabídka remízy - přijato ...

Dost nad partiemi přemýšlím a to je u rychlých her jako byla na tomto turnaji (2x25 minut) někdy na chybu, zvlášť když přemýšlím někdy i nad zjevnými tahy...

V posledním sedmém kole jsem dostal nějakého pána, se kterým jsem prohrál. Los v posledním kole je vždy takový nějaký překvapivý, už jsem si toho všiml na vícero turnajích. Navíc už jsem nebyl moc soustředěný, takže ani nevím jak jsem prohrál ...

Nu, zkušenost to byla dobrá a poslední jsem neskončil ...

Předchozí: Megalarp je za námi, zapomeňte
Následující: Haibane Renmei