R. Krchňák - životopis
Hrst vzpomínek
Zpět na obsah

Rudolf Krchňák

S BÍLOU HOLÍ


Slepý mluví o barvách


Snad si mnozí vzpomenete na ono kratochvílné říkání, které jsme měli kdesi v slabikáři o beznohém, co na hrušku leze a o bezrukém, co po něm kamením hází. Bylo to veselé, hodně jsme se tomu tehdy smáli. Snad byl mezi námi i někdo, kdo měl beznohého tátu nebo bezrukého bratra a kdo se nesmál. Ale jeho mlčení jsme my smějící se neslyšeli. Toto říkání však dnes již dávno ztratilo svůj vtip. Bezrucí píší perem i na stroji pomocí nohou a umí snad i házet kaménky. Snad i ti beznozí dovedou pomocí rukou a protéz šplhat na strom.

Umíme již tělesné vady přemáhat, protože víme, že jednotlivé orgány jsou pouze nástroji něčeho vyššího. Snad vůle, snad duše, jak chcete. A to vyšší zůstává člověku, i když mu stroj utrhne obě ruce, i když mu odumrou nervy obou očí.

Hluchoněmí užívají řeči, jelikož zvuku nikdy neslyšeli. Tak se i slepí musí vyrovnat se jsoucností barev, jež nikdy neviděli. Barvy jsou v našem životě více, než pouhým optickým vjemem.

Vzbuzují v nás tolik citových přízvuků a asociací, že jsou zároveň i jevy psychologickými. A tato psychologická stránka barev je i nám slepcům přístupna. Hle, rudé revoluční prapory, rudá zář ohně, rudá krev, rudé karafiáty dělnických průvodů o prvních květnech, rudé růže vyznání lásky. Je ještě třeba optického vjemu, abychom poznali charakter rudé barvy? Nebo běl šatů družiček, běl čerstvě napadaného sněhu, běl čistě vypraného prádla. Čerň tmy, smutečních praporů a špinavých rukou. Růžová barva růží a šatů princezen a vil z pohádek.

Nesmějte se slepci mluvícímu o barvách, jako se nesmějete člověku, který mluví o tuberkulose, ač tuberkulosního bacilu nikdy neviděl. Jak často jste i vy slepci mluvícími o barvách, ač máte nejen oči, ale i mikroskopy a dalekohledy.

Slepým dětem jsou ovšem barvy těžkým problémem, s nímž se marně snaží vyrovnati hmatem nebo čichem a k němuž by se často nejraději obrátily zády. Špatné zkušenosti s hnědým krémem na černých botách a s jednou punčochou světlou a druhou tmavou je však brzy poučí, že k ničemu ze světa vidomých se nelze beztrestně stavět zády, tím méně k zákonům souladu barev.

Předchozí črta
Další črta
O autorovi těchto stránek
Napište mi...
Brněnský občasník

Příloha Brněnského občasníku

Horizont