To nejsou stínované řetězce krásných nebo grafologicky zajímavých rukopisů, ani čety písmen rovně pochodujících za vedení iniciál na řádcích knih, ani dívčí rukou vyšívaná písmena monogramu na voňavé běli prádla. Jsou to jen bezbarvé hrbolky na tuhém papíře, 63 kombinací vytvořených vynecháváním jednotlivých bodů ze svislého šestibodového obdélníku. Není vnímání celých řádků najednou očima, ale hmatání slabik prsty, často prací ztvrdlými.

A přece je to největší dar, jehož se slepcům v devatenáctém století dostalo. Knihy tímto písmem psané jsou velké, těžké a drahé. Takovou knihu si nelze vzít do kapsy. Také není dobře možno míti svou vlastní knihovnu, nejsme-li zrovna majiteli menšího zámečku, abychom jí mohli vyhradit několik komnat. Vždyť na příklad Hugovi "Bídníci" mají třicet svazků velkého kvartového formátu asi 8 cm tlustých.

Je krásné naslouchat melodickému dívčímu hlasu předčítajícímu verše. Krásnější je však hmatat slova básníkova vlastními prsty, hovořit a mlčet s básníkem sám, bez cizího, byť sebesladšího prostřednictví, myšlenku či hudební motiv si zapsat sám. Sám napsat dopis příteli nebo děvčeti. To vše jsi dobře věděl, ty skromný francouzský slepý hudebníku a učiteli, Louisi Braille! Byl jsi zvyklý v otcově sedlářské dílně vše brát do rukou. Od šídla, jehož píchnutím do oka sis navždy uhasil světlo, když i druhé oko odepřelo sloužit a odumřelo také, až po odstřižky kůže fantastických tvarů, které byly vojáky, zvířaty, rostlinami; vším, čím jsi jim ty poručil být. V pařížském ústavě slepců, tam procházely tvými prsty rybářské sítě a klávesy klavíru a varhan, ale školní vyučování, to byla jen slova. Krásná, ale prázdná a prchající. Nebylo je možno uchopiti prsty jako doma knejp nebo pryskyřicí vonící dratev. Učitelé vám sice vymyslili písmo, které vyhovovalo jejich očím, jehož tvary jsou však určeny zraku a ne hmatu i když jsou vypouklé. Oni byli moudří a obětaví, ale vaše ruce, nevděční žáci, bloudily loudavě po papíře, - cizinci v neznámé zemi. Až ty, tichý, zamlklý jsi dal promluvit šesti bodům řečí, jíž rozumějí prsty, které se rozběhly po papíře jako pstruzi horskou bystřinou. A tak jsi vytvořil skutečné slepecké písmo. Moudří tví učitelé vrtěli hlavou a skrývali posměšek. "Toto písmo je nemožné, namáhá příliš zrak! Nepřipouštěli je do vyučování. A přece jsi ty, slepý Braille, zvítězil!

Statisíce rukou, jež se staly i očima, čtou po celém světě časopisy a knihy tištěné bodovým písmem. Třiašedesáti kombinacemi vytvořenými ze svislého obdélníku šesti bodů hovoří Hugo jako Goethe, Shakespeare jako Puškin. Jimi píše hoch děvčeti sladká slova lásky v Yokohamě jako v Paříži nebo v Bagdadu, jimi lze zachytiti Bachův "Temperovaný klavír" jako Debussyho "Preludes".