Den a noc - dva strážní, kteří nás doprovázejí na naší cestě. Jeden pevnou rukou vysoko třímá zářící pochodeň a ten druhý rukou měkkou zastiňuje vaše oči, aby přivolal spánek, zemi rosou pokropil a nebe hvězdami posypal. Zdá se, jako by oba jen vašim očím sloužili, jako by tu byli jen, aby zázračné tůně zřítelnic mohly zrcadlit jejich tváře, tu slunečně rozesmátou, i tu zastřenou smutečním závojem mlčení. Zdá se, jako by zakalením zřítelnic ztratil čas svůj rytmus určený střídáním světla a tmy a stal se beztvárným chaosem.

Často se mě lidé ptají, jak rozeznávám den od noci. Odpovídám snad nejlépe také otázkou: Jak rozeznáte od sebe ano a ne, klad a zápor, plus a minus? Stačí vám k tomu jen slyšet přitakání či odmítnutí, vidět přikývnutí či záporné zavrtění hlavou? Znáte jistě ty okamžiky, kdy vám všechna ústa říkají lichotná slova uznání a všichni vás honosně zvou ke svým stolům, a přece víte, že jejich domov není vaším domovem, že jejich lichotná slova jsou mnohem horší, než by byl jejich odpor. Ne zrak a sluch, ale něco jiného vám dává poznat pravou tvář lidí a věcí. Někdy je to rozum, jindy cit.

Tak poznáváme i my, slepci, který z těch dvou strážných bdí nad naší cestou. Zda ten s rozžatou pochodní, či ten rozsévající krůpěje rosy a hvězdy. Do tváře se jim zahledět nemůžeme, ale celé naše okolí nám o nich podává zprávy. Vše kolem nás, čeho se dotkneme rukama či sluchem, nese stopy jejich pohledu.

Teplota slunečních paprsků, hořce vlhké vůně večerních a nočních luk a parků, ruch ulic a jejich hluchá prázdnota, zpěv ptáků, houknutí kalousa, štěknutí srnce v lesním průseku. To vše a tisíce jiných, drobných a téměř nepostižitelných zpráv nám podává příroda a lidé kolem nás o dnu a noci.

I člověka i ptáka může prudká záře požáru probudit ze spánku a na chvíli v něm vzbudit pocit denního světla, tím spíše může nám slepcům nenadálý noční hluk vnutit klamnou představu dne zvláště v uzavřeném pokoji, kde jsme obklopeni věcmi k střídání dne a noci zcela lhostejnými, jako je stůl, skříň a koberec.

Jen rozhlasový přijimač vám pak dá spolehlivou zprávu, když vám ji odepřely vaše hodinky, které jste zapomněli natáhnout.

Ano či ne, klad či zápor. Někdy je obtížné rozlišit je přesně od sebe. Dovede to však jistě ten, kdo umí proniknout pod povrch věcí. Kdo dovede naslouchat rytmu života, dovede snadno rozlišiti den od noci, i když nikdy neviděl hořící pochodně ani hvězdnatého černého praporu těch dvou, kteří měří náš čas s neúprosnou spravedlností.