R. Krchňák - životopis
Hrst vzpomínek
Zpět na obsah

Rudolf Krchňák

S BÍLOU HOLÍ


Podzim


Lhal bych, kdybych vám vyprávěl, že mi o jeho příchodu pověděly rudé korály jeřábů. Ty hovoří k vašim očím, pro mé prsty jsou však němé. Já jej obyčejně po prvé potkávám na úzké pěšině mezi dvěma brambořišti hořce vonícími schnoucí natí. Bývá to chvíle, kdy obloha a země jsou si velmi blízko. Obloha sklání svou drobně slzící tvář zcela nízko a země jí přímo do ní dýchá vlhkým teplým dechem. Tu se mi obyčejně po prvé dává poznat. Podává mi svou ruku měkkou jako květ astry a teplou jako zářijový večer. Kabát mu voní uvadlým listím. Je trochu rozpačitý, mluví tiše a zdá se mi, že mu při řeči oči bloudí někde v dálce, kde ještě slunce zlatí kostelní věž. Moudrost a resignace jej činí mírným a skromným. Lidem se vyhýbá, jen s dětmi u ohníčku posedí a tichnoucím polím hraje tlumenou píseň na strunách babího léta. Nespěchá. Zvolna bloudí zahradami, postojí mlčky u růží, hrozny potěžká.

Někdy i zažertuje. Suchým listem ve tváři tě pošimrá nebo zcela klukovsky ti vhodí ježatý kaštan na hlavu. Ale i tesknit umí, že je ti pokoj vonící jablky úzký. Nejraději bys vyběhl do večerních mlh a bloudil cestičkami parku za posledními dvojicemi milenců, kteří dosud nedali přednost světlům kaváren nebo ztemnělému hledišti biografů, kde je možno přihlížet příběhům lásky a držeti se za ruce. Bloudit mlhavým večerem a naslouchat zesmutnělému echu písně, kterou ti zpívaly flétny dálek za večerů dávno minulých májů. - - -

I marnivý bývá. Zlato prý svýma větrnýma rukama rozhazuje. Ošidí-li však vaše oči, mé uši a prsty neošidí. Pro mne zlato jeho mincí příliš šustí papírem neplatných bankovek. A trpělivý je. Zima mu již přes rameno mrazivě dýchá, ale on tiše obchází ještě poslední pole, na němž dobývají řepu. Dýchá si na zkřehlé prsty a mlčky se jen tak očima loučí s rozblácenými cestami. Pak zvolna odchází a zůstane po něm jen veliké ticho.

Snad jsem jej nikdy ve skutečnosti na té úzké cestě mezi dvěma brambořišti, hořce vonícími schnoucí natí, nepotkal, ale cítím jeho přítomnost tak, jak tuším nádheru jeho barevných kouzel, kterou jsem nikdy neviděl.

Předchozí črta
Další črta
O autorovi těchto stránek
Napište mi...
Brněnský občasník

Příloha Brněnského občasníku

Horizont