Výroba rotorových listů
I přes veškerou snahu nacvičit létání s vrtulníkem v leteckém simulátoru, realita je vždy jiná i než nejlepší simulace. Hlavně tu neexistuje tlačítko reset. A že by se hodilo. Pak vrtulník vypadá ne jako krásný výtvor techniky, ale trochu "olétaně".
 |
V mém případě nejvíce trpěly rotorové listy. Nejprve jsem je vždy vyměnil, poté, když už z nich zbylo mnohem více než při prvních karambolech, a byly spíše naštíplé, začal jsem je lepit. Je to záležitost trochu diskutabilní, ale záleží na způsobu štípnutí. Ideální to ale opravdu není. Když se podíváte na ceník náhradních dílů, je zřejmé, že nové listy nejsou nejlevnější záležitostí. Protože modelář potřebuje investovat i do jiných věcí než jsou náhradní díly, rozhodl jsem se, že se pokusím vyrobit si listy sám. Nemůže to přeci být tak složité. Když jsem si vzpomenul, jak jsem na aspirantuře katedry geofyziky PřF UK před mnoha lety nemohl koupit FRB konektory, začal jsme si je odlévat. Dutinky se kupodivu sehnat daly. Toto zkušenost jsem oprášil, rozhlédl se, kde že, případně vůbec, někdo prodává Lukopren. Existuje a kupodivu ani moc nepodražil. Existují samozřejmě mnohem lepší zalévací hmoty, ale také dražší. Nechtělo se mi investovat více než do jedné sady listů. Co jsem tedy potřeboval? |
Pro výroby formy
Pro výrobu listů
Protože jsem již neměl nepoškozené dokonale hladké listy, musel jsem vyrobit jejich model. O jeho výrobě někdy jindy.
Vyřízl jsem z kusu karimatky asi 12mm vysoké, kterou jsem použil pro výrobu vnitřku kufru na vysilač, obdélník o asi 1 cm širší na každé straně a asi 2cm delší na okrajích. Řezat karimatku dokonale kolmo lze snad jedině profi lámacím náhradním nožem (kupovat levné je vyhozením peněz) podél silnějšího (alespoň 5mm tlustého) pravítka, které zajistí rovný řez a přitlačením na silný bok i potřebnou kolmost. Na tuto položku jsem proložil a lepenkou zafixoval list. Opravdu ostrým lámacím listem jsem opatrně obřezal list. Mírně šikmo, aby řez byl o trochu menší než obrys listu. Pak jsem opatrně vyřízl vnitřek. Vznikla tak jakási vanička, kam se dal list přesně vložit a byl držen téměř přesně na náběžné a odtokové hraně.
Poté jsem z kusu tenkého plastu udělal kolem karimatky ohrádku, asi o 5mm vyšší. Spočítal objem a podle hustoty Lukoprenu pak nezbytnou hmotnost. Tu jsem odvážil, přidal přesné množství katalyzátoru a postupně jsem formu s listem zalil. Zalévání Lukoprenu je vždy jistý problém. První zásada je zvolit přesné dávkování. Pokud Lukoren přetužíme, začne poměrně rychle vulkanizovat a nemáme dostatek času na odlití výrobku. Nedotužení pak neúměrně prodlužuje čas vulkanizace. Důkladným promícháním, které je nazbytné, zase dostaneme do hmoty mnoho bublinek. Nemáme-li k dispozici vývěvu, musíme chvíli počkat, než největší bublinky vyplavou. Pak se mi osvědčilo lití první vrstvy, která jde přímo na odlévaný výrobek, lít tenkým proudem, kde většina bublinek zmizí během lití. Další vrstva pak může být lita silnějším proudem.
Lukopren je třeba nechat dostatečně zvulkanizovat. Spěchat se nevyplácí. Stačí, když je někde nedokonale promíchaný a můžeme začít znovu. Já nechávám formu zvulkanizovat alespoň 24 hodin. Je dobré na horní stranu odlité formy položit rovnou destičku, nějaký profil, naseparované sklo apod. Tím pak docílíme, že formu budeme moci položit při laminování na rovnou podložku a nebude prohnutá. Z přeteklé části formy jsem si připravil fixační čudlíky. Jakmile forma zvulkanizovala, opatrně jsem odstranil ohrádku a ještě opatrněji karimatku. Opatrně proto, aby list držel po celé ploše a nikde se neodlepil od poloviny formy. Přilepil jsem čudlíku, které zajistí dokonalou fixaci obou dílů formy. Naseparoval styčnou plochu Lukoprenu a podobným postupem zalil i druhou polovinu listu.
Po dalších 24 hodinách je forma hotova, model listu se dá vyjmout. V principu se dá začít laminovat, ale forma je ještě moc čerstvá, tak jsem pokračoval až po několika dnech. Na skelnou tkaninu 38 jsem si nakreslil tvary listů. 2x s přesahem asi 5mm, 4x rozměr o chloupek menší. Připravil jsem si vždy 2 sady.
Pak jsem si připravil potřebné množství zalévacícho Epoxydu. Je ho potřeba kupodivu hrozně málo. Nejprve jsem štětečkem nanesl lepidlo na celý obvod. To proto (nemaje vývěvu), aby se v rozích formy netvořily bublinky. Pak jsem položil větší kousek tkaniny a štětečkem prosytil tkaninu. V rozích formy jsem dbal, aby se netvořily bublinky. Na fotografiích Vás možná zarazí stříbrošedá barva. Ta je způsobena práškovým hliníkem. Při přípravě fotografií pro WEB jsem totiž zkoušel výrobu lesklých stříbrných listů. Pokud se povedou, fotografie uvidíte na konci článku. To se dělá tak, že se stětečkem nanese práškový hliník na formu a do ní pak laminuje. Je to dokonalé. Hliník se spojí s odlitkem, převezme tvar a kvalitu povrchu. Očekávám, že bude dokonale lesklý.
Na první prosycenou vrstvu již není třeba dávat další vrstvu Epoxydu. Pevnosti to nepřidá, jen hmotnost. Tak jsem přidal do každé poloviny formy další dvě vrstvy tkaniny. Nakonec pak musí být výsledná plocha matná. Je-li lesklá, přidali jsme příliš mnoho lepidla.
Konečně jsem do místa nejvyššího průřezu vlepil balzovou špejli. Délku jsem stanovil odhadem. Po zhruba 4-5 hodinách je lepidlo dostatečně tuhé, nikoli však tvrdé, aby se dalo přistoupit ke slepení obou polovin formy. Namíchal jsem si tužší Epoxy (CHS 324) a nanesl ho na okraje horního dílu formy (díl bez již zafixované balzové špejle). Položil pak obě formy na sebe a zatížil. Proto musí být původní lepidlo ještě vláčné, aby obě poloviny dokonale splynuly.
Po dalších 24 hodinách je možné obě formy od sebe oddělit a v ruce máme téměř hotový list. Zbývá list ostřihnout, zabrousit. Pak jsem v někde u konce listu vyvrtal malou dírku na odchod vzduchu a v místě budoucího uchycení vyvrtal trochu větší na jehlu. Do injekční stříkačky jsem natáhl řídký Epoxy 455 a zaplnil kraj listu. Dírku jsem zalepil a list postavil šikmo a nechal poslední lepidlo zatuhnout. Pak jsem dovrtal díru pro uchycení listu.
Co zbývá? Dát průhlednému listu nějakou úpravu. Listy jsou mnohem lépe čitelné, když vytváří kontrastní barevná mezikruží. Proto jsem listy nastříkal nejprve bílou podkladovou barvou, pak olepil maskovací páskou. Tu znají stavitelé kitů. Liší se od běžné lepenky, tím že je mírně pružná, dokonale přilne a hlavně, jde dokonale odlepit aniž po sobě zanechá zbytky. No a list je na světě.
Listy jsem dal na přesnou laboratorní váhu a zjistil, že odchylka se dá dovážit několika proužky průhledné pásky. To ale i originální listy. Listy jsem tedy spároval a vyvážil. Jednoduchý postup je jasný.
1. sjednotit těžiště
Listy mají těžiště ve stejném místě, mohou být ale nestejně těžké.
2. sjednotit váhu
Tento postup vede jednoduše k cíli. Listy však dovážíme více než by bylo potřeba. Druhý způsob pak potřebuje trochu počítání. Protože mezi modeláři panuje řada "zaručených", ale nesprávných metod, připravím samostatnou stránku o této problematice.
Co dál? Karbon láká ....