Obnova po roce 1945

Po 2. světové válce byl dopravní systém železnice v troskách. V Čechách byla velmi poškozena velká nádraží v Chebu, Plzni, Klatovech, Č. Budějovicích a v Kralupech nad Vltavou. V Praze bylo nejvíce poničeno Masarykovo nádraží při květnovém povstání. Horší škody válka způsobila na Slovensku, kde se v průběhu SNP a v osvobozovacích operacích skutečně válčilo. Slovenské železnice patřily k nejpoškozenějším v Evropě - bylo zničeno či vážně poškozeno více než 70 % tratí a byla zavalena polovina z 71 tunelů. Spojení východozápadním směrem vůbec neexistovalo. Přesto se nasazením armády a válečných zajatců podařilo do poloviny r. 1946 všechny úseky uvést do provozu.

Po odstranění přímých škod na traťovém hospodářství bylo nezbytné opravit a doplnit vozový park. Na jedné straně se nám nevrátilo dost lokomotiv a vagónů zavlečených do Německa, na druhé straně jsme dostali jako válečnou kořist německé lokomotivy a vagóny, získali jsme americké lokomotivy z dodávek UNRRA a těžké nákladní lokomotivy britské. Lokomotivy se osvědčily a sloužily až do 70. let. Přestože obě naše lokomotivky byly v závěru války americkými nálety značně poškozeny, dokázaly již koncem r. 1945 obnovit výrobu a začaly dodávat rovněž velmi kvalitní lokomotivy pro potřeby ČSD a později i pro efektivní vývoz.

V počátečním období po r. 1948 se železniční doprava dynamicky rozvíjela. Železnice se ovšem musela přizpůsobit orientaci ekonomiky na Sovětský svaz - byla rekonstruována a zdvojkolejněna "Trať družby" v úseku Spišská Nová Ves - Čierna n/Tisou a na hraničním přechodu bylo vybudováno největší čs. železniční překladiště, neboť železniční spojení s SSSR bylo komplikované jiným rozchodem sovětských železnic.

S určitým zpožděním za světovým vývojem rozeběhly u nás procesy nahrazení parní trakce efektivnější elektrickou a motorovou trakcí. Plány výstavby elektrických tratí se sice soustavně neplnily, přesto lze pozorovat nárůst: zatímco r. 1948 to bylo pouze několik nevýznamných úseků, tak v r. 1960 to bylo asi 850 km. Výkony parní trakce vrcholily v r. 1958, což byl současně rok ukončení výroby velkých parních lokomotiv ve Škodovce (v ČKD se poslední malá průmyslová parní lokomotiva vyrobila v r. 1959). Až do r. l966 parní trakce stále převažovala.