Správa obce Nová Ves v Horách
Správa obce Nová Ves v Horách.
Do roku 1850 byla správa obce pod dohledem rychtáře a obecní rady. Toto "vedení" bylo v podstatě prodlouženou rukou vrchnosti, je jíž příkazy vykonávalo.
Prvním, nám jménem známým rychtářem v Rottendorfu (N. Vsi), byl v roce 1564 Ernst Braun von Wischnitz. V kostelní kronice je jako rychtář v roce 1774 zapsán Johann Anton Säufert. V roce 1777 tuto funkci vykonával Fr. V. Grumptmann a radní Fr. Rosenkranz; v Mikulovicích byl v tom samém roce rychtářem Jakub Thiel a jako rada jmenován Fr. Kaltofen.
Dvorní dekret z 18. září 1784 nařizoval rozdělení katastrů obcí, které byly do této doby pod panskými rychtáři, na menší osady, které se pak mohly sdružovat s obcemi kde byly rychtáři voleni. Revoluční rok 1848 přinesl velké změny také v Rakousku-Uhersku. Zákon o obcích ze 17. března 1849 ("svobodná obec je základem státu") umožňoval od 23. srpna 1850 poprvé přímou volbu starosty obce a obecního zastupitelstva, ne však všeobecné hlasovací právo. Toto právo bylo vázáno na příjmy (samotné hlasovací právo znalo ještě "daň pěti zlatých" - Fünfguldenzensus), to znamenalo, že volit mohl jenom ten, kdo zaplatil minimální roční daň pěti zlatých. Teprve v roce 1906 se vídeňská Říšská rada usnesla na zavedení všeobecného hlasovacího práva pro všechny občany, 26. ledna 1907 byl zákon předložen císaři ke schválení.
Císařským listem z 20. října 1860 bylo historické právo všech zemí koruny i samotné právo státních příslušníků před zákonem uznáváno zavedením konstituční formy vlády.
Obce tímto získaly autonomní správu svých záležitostí pod vedením starosty a rady kterou si občané sami zvolili.
Starostové obce.
Tento úřad v N. Vsi vykonávali:
| Období | Jméno | Číslo popisné |
| cca 1850 - cca1861 | Ignaz Seiferet | 79 |
| cca 1861 - cca 1868 | Fr. Walter | neznámé |
| cca 1868 - cca 1872 | Ant. Walter | 56 |
| cca 1872 - cca 1884 | H. Grumptmann | 55 |
| cca 1884 - cca 1892 | Ant. Walter | 56 |
| cca 1892 - cca 1919 | Fr. Walter | 44 |
| cca 1919 - cca 1921 | Jos. Eckert | 136 |
| cca 1921 - cca 1923 | Max Walter | 89 |
| cca 1923- 10. 1931 | Jos. Walter | 74 |
| 4.11.1931 - 30.7.1938 | Alb. Kaltofen | 122 |
| 1.8.1938 - 8.5.1945 | Max Seifert | 34 |
Obecní rada v N. Vsi.
Z protokolárních knih Obecní rady se dozvídáme nejen složení těchto rad, ale i jiné zajímavé informace.
V roce 1900 zasedali v Obecní radě: Ant. Eckert, Ant. Mooz, Ant. Thiel a zástupce správce panství Jezeří, hajný Fr. Stradal. Členy obecního výboru byli: Ed. Kaltofen, Fr. Neubauer, Ferd. Neubauer, Fr. Schmotz, Ferd. Seifert, Ignaz Seifert, Jos. Seifert, Max Walter.
První obecní volby po vzniku ČSR se konaly 15. dubna 1919. Poprvé měly hlasovací právo také ženy. Do voleb v naší obci šly čtyři strany. Z 937 oprávněných voličů, odevzdalo své hlasy 870, z těchto bylo 11 hlasů neplatných. Německá sociálně-demokratická strana (DSAP) získala v těchto volbách 471 hlasů a 13 mandátů, Německá jednotná strana 195 hlasů a 6 mandátů, Svaz rolníků (Německá občanská strana) 84 hlasů a 2 mandáty a Německá křesťansko-sociální lidová strana 108 hlasů a 3 mandáty. Sociální demokraté, jako nejsilnější strana v obecní radě navrhovali na místo starosty Jos. Eckerta, ten byl také většinou hlasů obecního zastupitelstva zvolen.
Po nových volbách v roce 1921 zasedl v Obecní radě: Fr. Thiel - I.místostarosta a Max Thiel - II.místostarosta. Dalšími členy v Obecní radě byli: Jos. Eckert, Jos. Fuchs, Jos. Hujer a Lud. Ullrich.
V této neklidné poválečné době se znovu začala projevovat dlouho existující rivalita mezi N. Vsí a Mikulovicemi. Mikulovice se chtěly stát samostatnou obcí a oddělit se od N. Vsi. Touto záležitostí se dokonce zabývala Zemská správa v Praze. Po projednání na Zemském úřadu a s odvoláním na obecní uspořádání, obecní zastupitelé žádost na svém zasedání 13. května 1922 zamítli (14 hlasů bylo proti odtržení, 5 hlasů pro a čtyři zastupitelé se hlasování zdrželi).
Do voleb obecní rady, které se konaly 23. května 1923, nabídly své kandidáty jen dvě politické strany, Německá sociálně-demokratická strana a Německá křesťanská-sociální lidová strana. Starostou byl zvolen Jos. Walter.
Při obecních volbách v roce 1929 byl starostou zvolen opět Jos. Walter, I.místostarostou L. Ullrich a II.místostarostou A. Kaltofen.
Při revizi účtů obecního rozpočtu pro rok 1929 byly zjištěny nesrovnalosti, které nakonec vedly až k rozpuštění rady a k novým volbám, které proběhly 27. září 1931. Pod dohledem zástupce okresního úřadu z Mostu se 25. října konala volba starosty a jeho dvou zástupců. Většinou hlasů byl starostou zvolen Albin Kaltofen, I.místostarostou L. Ullrich a II.místostarostou Alois Kaltofen.
Obecní volby plánované na rok 1937 byly českou vládou stále odkládány, nakonec se konaly až 12. června 1938. Byly to volby ještě demokratické, svobodné a tajné.
Konfrontace mezi Čechy a Němci rozdělila obě národnostní skupiny již tak silně, že volební seznamy předložila voličům jen Sudetoněmecká strana a sociální demokraté. Všechna ostatní seskupení by beztoho neměla žádnou vyhlídku na zvolení.
Sudetoněmecká strana získala ve volbách 871 hlasů, tím se zmocnila 21 mandátů v Obecní radě, Německá sociálně-demokratická strana obdržela 148 hlasů a 3 mandáty. Starostou byl zvolen Max Seifert ze Sudetoněmecké strany (SdP).
Obecní úřad - kancelář.
V dřívějších dobách bývala kancelář v domě starosty. Jak se obec postupně rozšiřovala a obecní zastupitelstvo bylo početnější, bylo potřeba pro jednání získat větší prostory.
V roce 1926 obec odkoupila od Ant. Ullricha za cca 57 000 korun dům čp. 197 u bývalého pekařství E. Moose. Po přestavbě zde sídlil Obecní úřad a pošta. Do roku 1995 byl tento dům využíván jako mateřská školka. Český Obecní úřad se nachází v domě čp. 33, patřící dříve (před r.1945) Německé úvěrové bance, Poštovní úřad je umístěn v bývalé Neubauerově vile čp. 14.
Obecní strážník.
O dodržování veřejného pořádku v obci se staral obecní strážník. V posledních letech monarchie tento úřad v obci vykonával Wenzel Bergner. Po skončení I. svět. války bylo toto místo svěřeno Fr. Waltrovi staršímu a po jeho odchodu na odpočinek jej vystřídal ve funkci obecního strážníka jeho synovec.
Kromě povinností vyplývajících z tohoto úřadu, vykonával strážník také funkci posla (doručovatele) úředních zásilek.
Obecní strážník se ve své době těšil velké úctě a respektu. K tomu mu dopomáhala také uniforma a šavle, kterou si připínal při služební pochůzce. K jeho služebním úkolům patřila i deportace tuláků, či zlodějů do obecní šatlavy. O tom vyprávěl E. Seifert následující příhodu: "Jednou, ještě jako kluci, jsme cestou domů ze školy doprovázeli obecního policajta, byl opilý na mol a vedl rozedranýho žebráka bez domovského listu do "Spackkammerle" (takto bylo nazýváno v lidové mluvě místní vězení), které bylo v chudobinci na mníšecké cestě. Zanedbaný a zapáchající muž byl velice prohnaný a lstivý, předstíral únavu a přitom se pokoušel utéct. Když jsme se blížili k odbočce z obecní silnice na mníšeckou cestu, žebrák, že už prý dál nemůže. Policajt mě řekl, abych došel do Körnerovy hospody a půjčil si tam trakař. Přivezl jsem povoz a delikventa jsme do něj naložili, posadil se ale tak, že se mohl okamžitě zvednout. Když pak projížděli zatáčkou, trakař na hrbolaté cestě zadrncal, chlap toho využil, hbitě seskočil z trakaře, kopl policajta a jak srnec běžel směrem k Mníšku. Marné bylo volání k zastavení, ani prosby nepomohly, chlap policajtovi zmizel. Já pak musel odvést trakař zpátky, policajt Walter pil kořalku a všichni jsme byli nespokojeni jak celá událost skončila".
Vedle místních zájmů příslušného obecního strážníka, měla od roku 1919, na starost státní veřejný pořádek, četnická stanice v H. Sv. Kateřiny.
Staré soupisy daní a katastrů.
Handfest z r. 1564 uvádí jména prvních 48 osadníků Rottendorfu, neříká ale, nic o početnosti jejich rodin. Můžeme připustit, že včetně čeledínů, děveček a dětí, mohlo u jednoho stolu a pod jednou střechou přebývat 5-6 osob, to by odpovídalo cca 250 až 300 obyvatelům.
Soupis "duší" z r. 1651.
Nařízením (patentem), vydaným pro České království 4. února 1651, panovník ukládá provést soupis všech obyvatel dle víry, aby bylo možno zkontrolovat, kolik poddaných se díky mnohým opatřením protireformace podařilo přimět k návratu ke katolické víře. Děti ve věku pod 12 let, tehdy věk "zpovědi schopných", nebyly registrovány. V tomto soupisu nejsou Nová Ves ani Mikulovice zaznamenány.
Daňový soupis z r. 1654.
Tři roky po skončení třicetileté války, žádal císař Ferdinand III. od Českého zemského sněmu vedle pivní daně, ještě značnou peněžitou částku - 200 000 zlatých. Kvůli jeho bojům v Uhersku, budování opevnění Prahy a jiným výdajům navýšila se tato částka v roce 1652 úhrnem na 450 000 zlatých. Aby si stavové zachovali svou daňovou svrchovanost, pohotově vysvětlili nutnost rozšíření poplatků na poddané.
To bylo podnětem k vyhotovení daňového soupisu, seznamu všech poddaných Čechů podléhajících daním. Zemský sněm zplnomocnil dvanáctičlennou hlavní komisi, složenou ze tří představitelů vyššího duchovenstva, panského stavu, rytířského stavu a měšťanů. Podle pokynů této komise měly "subdelegované komise" vyhotovit seznamy všech poddaných. Pro práci komise byly vydávány podrobné instrukce. Ve většině případů bylo jednání úředního komisaře berního úřadu i v německých krajích vedeno výhradně česky. Proto byla jména hospodářů počešťována, ačkoliv se jednalo o německé rodiny. Z dokladů předků a dvorních a rodinných událostí lze toto bezpečně doložit.
Na základě usnesení zemského sněmu byl pokládán za:
- rolníka, "kdo více jak polovinu svého pozemku jako pole osévá, nebyl postižen požárem nebo jinak ve svém příjmu poškozen nebo povinností k vrchnosti nějak jinak ve svém příjmu poškozen, či robotní povinnost k vrchnosti s jedním spřežením plnit dokázal. Byl též jako užitečný nebo usedlý označován".
- Chalupník byl malozemědělec, který na svém poli pěstoval trochu obilí a vedle toho několik kusů dobytka. Chalupníci tvořili cca čtvrtinu zde žijících obyvatel.
- Zahradník (Gärtner), žil v podstatě z chovu dobytka a tvořil 1/8 zde sídlících.
- Drobní řemeslníci, neboli baráčníci, tvořili 1/16 až 1/32 zdejších usídlenců.
- Nádeníci, pomocníci (přidavači) nebo bezdomovci, kteří nevlastnili žádný dům ani dobytek a živili se pouze námezdní prací, nebyli v tomto daňovém soupisu uvedeni.
Velmi brzy se však ukázalo, že výběr daní podle tohoto soupisu je nespravedlivý, na což upozornil i "vizitor" ve své zprávě pro Zemské zastupitelství z 11. ledna 1656. Podle jeho názoru by se měly "vyloučit hony polí jako vyměřovací základ daně pro usídlence, poněvadž se v nížině 60, 50 i 40 strychů za takové počítá, kdežto na vrchovině 40, 30, 20 ba i jen 15 strychů, mimo to bývá půda rozdílné jakosti". A jelikož nedošlo k sjednocení názorů, zůstalo u mnoha nespravedlností. Záleželo na rozhodnutí "úřadu", zda rolník na horách, v poměru k majiteli půdy v dobré bonitě, nebude platit vyšší daň.
Na tomto příkladu vidíme, že se za poslední tři staletí "daňová spravedlnost" příliš nezměnila.
V roce 1654 existovalo v Nové Vsi 45 usedlostí, které vlastnily celkem 134 strychů orné půdy. Z toho bylo 20 usedlostí s 96 strychy pozemků opuštěných. Všechny byly vedeny v kategorii chalupník. Krátce po skončení třicetileté války, vzhledem k mnohým ztrátám usuzujeme, že v každém domě přebývali cca čtyři lidé. Celkový počet obyvatel tak klesl v důsledku úmrtí, vyvraždění a především emigrace do sousedního Saska přibližně na sto osob. V Mikulovicích je uváděno 14 usedlostí chalupníků, což by mohlo odpovídat 80 obyvatelům.
Okular - Visitation r. 1722.
Toto "ohledání" bylo nutné k aktualizaci daňového soupisu z r. 1654 a k stanovení pevných daňových zásad, které by odstranily nespravedlnosti. Komise provádějící "visitu" musela v každé vesnici prověřit všechny pozemky na základě pozemkových knih, každou změnu pozemkového vlastnictví objasnit a opravit, odhadnout výnosy sena, obilí a slámy, prohlédnout pole a dobytek a ověřit prodejní možnosti výrobků.
V Nové Vsi a Mikulovicích proběhla tato "visite" v r. 1722, v Mníšku v r. 1718. V této době bylo v Nové Vsi trvale bydlících 44 hospodářů (vlastníků domů). Lidské ztráty způsobené válkou, odstěhováním a pod. neměli již většího významu. Lze se domnívat, že počet obyvatel byl cca 250. Mikulovice čítaly 18 usedlostí, s cca 80 obyvateli.
Tereziánský katastr z r. 1757.
Po téměř čtyřicetileté přípravě schválila císařovna Marie Terezie zavedení nového, poněkud rozdílného, stanovování daní. Ale i tato "novela" přinesla mnoho nespravedlností, které měli za následek nespočet protestů.
Stížnosti byly namířeny především proti stanovení kvality půdy, jako jednomu z posuzovaných měřítek. Stavy ve svém dopisu vladaři z 16.4. 1750 žádali o opětovný "Okular - Visitation" a nový odhad.
Bylo pevně stanoveno osm tříd hodnoty (bonity) půdy, které sloužily jako podklad pro odhad výnosu ze sklizně. V první bonitní třídě byl stanoven šestinásobný výtěžek oproti výsevu, pro nejhorší osmou třídu byl určen výtěžek dva a půl násobek sklizně ku výsevu. Zdejší horské obce byly zařazeny do osmé třídy.
Po dlouhých diskusích byly práce na tomto "Revisitations-Kataster" v roce 1756 ukončeny. V platnost vstoupil 1.11. 1756.
V tomto soupisu pozemků bylo v Nové Vsi opět 44 usedlostí z povinností "zdanění", v Mikulovicích to bylo usedlostí 18.
Domovní čísla - číslování domů.
Dvorním dekretem z r. 1770 bylo poprvé zavedeno číslování domů. Tato registrace měla vojenské, daňové a organizační důvody.
Očíslování domů v naší obci bylo provedeno v roce 1773, v této době existovalo v Nové Vsi 91, v Mikulovicích 42 a v Lesné 22 domů. Z těchto údajů je patrné, že malé usedlosti nebyly v roce 1756 do daňového soupisu pozemků zahrnuty.
Schaller uvádí pro rok 1783 následující čísla o počtu usedlostí jichž se týkala povinnost platit daň: N. Ves 103 domů, Mikulovice 47 domů, Lesná 22 domů. Počet obyvatel neuvádí.
Obecní katastr z r. 1785.
Císař Josef II. usiloval o co možné nejspravedlivější zdanění jak rolnických, tak panských pozemků. Z dosavadních zjištění vyplynulo, že majitelé panství podávali často příliš nízké údaje o svých pozemcích a tím také nesli mnohem nižší daňové zatížení než jejich poddaní. Podle císařské vůle měli být zdaněni všichni pokud možno stejně.
Nejvyšším výnosem z 20.4. 1785 bylo nařízeno nové vyměření a zakreslení pozemků. Pozemkům, které nebyly vyměřovací komisi oznámeny, hrozilo vyvlastnění. Výsledky těchto zjištění byly odděleně zapsány do obecních pozemkových knih (Fassionsbüchern).
V Nové Vsi bylo vyměřování zahájeno ještě v roce 1785. Jako důvod vyměřování bylo rolníkům řečeno, že každý by měl vědět, co on i jeho soused skutečně vlastní. Po vyhotovení vyměřovacího protokolu se vztahy mezi obcí a sousední vrchností zhoršily.
V Nové Vsi bylo vyměřování zahájeno ještě v roce 1785. Jako důvod vyměřování bylo rolníkům řečeno, že každý by měl vědět, co on i jeho soused skutečně vlastní. Po vyhotovení vyměřovacího protokolu se vztahy mezi obcí a sousední vrchností zhoršily.
Z následující poznámky místního rychtáře vidíme, že pravý účel vyměřování (daně) byl rolníkům zamlčován. Ve "Výměrové knize" se nachází přiložený dopis zmiňovaného rychtáře s touto "poznámkou", přeloženo do našeho spisovného jazyka zní takto:"V roce 1785 byl vydán Jeho císařským a královským Majestátem patent, který nařizuje v každé obci vyměřit pole, louky a pastviště, aby každý v obci věděl, který pozemek on i jeho soused vlastní.
Dne 4. srpna 1785 začalo vyměřování polí u nás v Nové Vsi. K tomuto se dostavil vrchnostenský úředník Johann Anton Meyßner. Tento byl jmenován zástupcem inženýra z Dolního Jiřetína, který pole vyměřoval. Dále byl určen ještě soudce, porotce a šest, obcí zvolených mužů z Obecní rady. Vyměřování pastvin bylo hotovo za čtyři dny. Čtvrtý den pak byly za přítomnosti pana Meyßnera, lesmistra z Jezeří a lovčího z Mikulovic, osázeny mezníky hranice panských pastvin. V roce 1786, po dokončení vyměřování, byl vydán c. k. patent (s výzvou), aby každý obyvatel povinný platit daň podle svého dobrého svědomí přiznal, při hrozbě ztráty domu i půdy, kolik ročně vypěstuje ovsa a sena, toto sepsal a doručil vrchnosti. V roce 1787 přijel do Nové Vsi Vyšší správní úředník pan Peter Wieder z panství Neudorf (Nové Sedlo). Nechal shromáždit celou obec ve zdejší faře a každý, ať soused, rychtář, porotce či člen Obecní rady, musel opět s dobrým svědomím přiznat kolik orné půdy nebo luk vlastní".
Počet obyvatel v r. 1845.
Ve svém díle "Království České" uvádí Sommer pro rok 1845 tyto údaje:
| obec | počet domů | počet obyvatel |
| Nová Ves | 121 | 961 |
| Mikulovice | 67 | 444 |
| Lesná | 29 | 195 |
| celkem | 217 | 1600 |
Sčítání obyvatel v r. 1880.
První sčítání obyvatel, které proběhlo 31. prosince 1880, přineslo následující výsledky:
| obec | domů | mužů | žen | celkem | katol. | evan. | něm. | česk. |
| Nová Ves | 163 | 487 | 470 | 957 | 934 | 23 | 931 | 3 |
| Mikulovice | 93 | 280 | 269 | 549 | 549 | - | 549 | - |
| Lesná | 30 | 65 | 69 | 134 | 134 | - | 134 | - |
| Mar. údolí | 15 | 18 | 20 | 38 | 38 | - | 38 | - |
| celkem | 291 | 850 | 828 | 1678 | 1655 | 23 | 1652 | 3 |
Sčítání lidu z 31.12. 1900.
Na přelomu století bylo v celé monarchii provedeno rozsáhlé sčítání lidu, které podalo hodnověrné výsledky. Od posledního sčítání přibylo v obci 21 nově postavených domů. Počet obyvatel vzrostl o 110 osob.
| obec | domů | mužů | žen | celkem | katol. | evan. | něm. | česk. |
| Nová Ves | 179 | 533 | 517 | 1050 | 1029 | 21 | 1050 | 873 |
| Mikulovice | 106 | 292 | 64 | 556 | 550 | 6 | 556 | 457 |
| Lesná | 22 | 51 | 52 | 103 | 103 | - | 103 | 563 |
| Mar. údolí | 5 | 44 | 35 | 79 | 74 | 5 | 79 | 10 |
| celkem | 312 | 920 | 868 | 1788 | 1756 | 32 | 1788 | 1903 |
Užitkové plochy v r.1900.
| v ha | celkem | užitk. | pole | louky | zahrady | pastv. | lesy | ost. |
| Nová Ves | 873 | 855 | 228 | 42 | 1,28 | 30 | 554 | 17,72 |
| Mikulovice | 467 | 459 | 98 | 22 | 0,12 | 5,01 | 334 | 7,78 |
| Lesná | 563 | 557 | 17 | 12 | 0,02 | 2,27 | 526 | 5,71 |
| celkem | 1903 | 1871 | 343 | 76 | 1,42 | 37,28 | 1404 | 31,21 |
Tehdy bylo na území obce drženo dohromady 70 koní, 478 kusů hovězího dobytka a 307 prasat. Jako větší podnik zde existovala pouze Eckertova továrna na bedny nacházející se při silnici do H. Sv. Kateřiny. K obci N. Ves příslušela hájovna na Červené Jámě, Lesná a Mariánské údolí.
Obyvatelstvo v letech 1900 až 1939.
Sčítání lidu v r. 1910.
Po deseti letech proběhlo opět sčítání lidu a současně sčítání chovného dobytka.
| obec | domů | mužů | žen | celkem | katol. | evang. |
| Nová Ves | 195 | 588 | 587 | 1175 | 1163 | 12 |
| Mikulovice | 112 | 302 | 311 | 613 | 613 | - |
| celkem | 307 | 890 | 898 | 1788 | 1776 | 12 |
| Domovské právo mělo v nové Vsi | 1029 osob |
| V jiných obcích okresu Most | 66 osob |
| V jiných okresech | 57 osob |
Ze 195 domů bylo 191 usedlostí v nichž přebývalo 264 rodin. V Mikulovicích mělo domovské právo 611 osob, dvě osoby patřily do jiných obcí. Z celkového počtu 112 domů bylo 110 usedlostí se 141 rodinami.
Stav dobytka v r. 1910.
| obec | koně | skot | kozy | prasata | slepice | husy | drůbež |
| Nová Ves | 45 | 316 | 141 | 140 | 981 | 158 | 10 |
| Mikulovice | 16 | 129 | 112 | 69 | 398 | 53 | 9 |
| celkem | 61 | 445 | 253 | 209 | 1379 | 211 | 19 |
Sčítání lidu v r. 1920
Sčítání v roce 1920 vykázalo v soudním okresu H. Sv. Kateřiny následující údaje:
| obec | domů | bytů | mužů | žen | celkem | něm. | česk. | cizin. |
| Brandov | 301 | 604 | 1252 | 1320 | 2572 | 2513 | 27 | 230 |
| Brandov | 266 | 517 | 1080 | 1110 | 2190 | 2033 | 27 | 130 |
| Zelený důl | 35 | 87 | 172 | 210 | 382 | 282 | - | 100 |
| H. sv. Kateřiny | 302 | 386 | 757 | 776 | 1533 | 1476 | 10 | 47 |
| Rudolice | 85 | 83 | 187 | 190 | 377 | 375 | - | 2 |
| Nová Ves | 338 | 412 | 843 | 927 | 1770 | 1745 | 2 | 23 |
| Lesná | 19 | 21 | 40 | 37 | 77 | 77 | - | - |
| Mikulovice | 114 | 132 | 280 | 314 | 594 | 593 | 1 | - |
| Mar. údolí | 8 | 14 | 33 | 24 | 57 | 57 | - | - |
| Nová Ves | 197 | 245 | 490 | 552 | 1042 | 1018 | 1 | 23 |
| celkem | 1026 | 1458 | 3039 | 3213 | 6252 | 5911 | 39 |
Sčítání lidu 2. prosince 1930.
Počet obyvatel v N. Vsi vzrostl oproti roku 1920 na 1059, v Mikulovicích naopak poklesl na 580, Lesná a ostatní osady vykázaly 129 osob, celkový počet zůstal přibližně stejný, 1768 osob.
Obyvatelstvo 1900 až 1939.
| obec | 1900 | 1910 | 1920 | 1931 | 1939 |
| Brandov | 2131 | - | 2572 | 2572 | 2333 |
| Nová Ves | 1788 | 1952 | 1770 | 1768 | 1567 |
| H.Sv.Kateřiny | 1550 | 1721 | 1533 | 1544 | 1470 |
| Rudolice | 454 | - | 377 | - | 325 |
Obecní hranice.
Od roku 1459 tvoří západní státní hranici mezi Českým královstvím a Saskem potok Svidnice, ten tvoří zároveň i hranici obecní. Také potok Strutenbach, který se vlévá do Svidnice, vymezuje hranice obce.
Od hraničního kamene 247 probíhá hranice k osadě Mníšek, pak se stáčí jihovýchodním směrem k Janovu a H. Jiřetínu a po horském úbočí k Mariánskému údolí. Od silniční křižovatky Mar. údolí-Janov-H. Jiřetín se otáčí vzhůru potokem Ruttenbach směrem ke Lništi (Flachsgrund). Odtud pokračuje obloukem okolo Liščího vrchu (Adelsberg) a Medvědí skály (Bärenstein) k hájovně Červená Jáma, proti proudu potoka Hollenbach(?), kde se stáčí k severu a ohraničuje větší část katastru osady Lesná (Ladung). Hranice pokračuje stále severním směrem okolo Lesenské pláně (Eduardstein - dříve nazývané Hübladung) a odtud zpátky k Liščímu vrchu až k potoku Strutenbach, který tvoří až k svému ústí hranici z katastrem H. Sv. Kateřiny.
Katastrální území obce N. Ves sousedilo z Mníškem, Křižatkami, Janovem, H. Jiřetínem, Černicemi, Jezeřím, Pyšnou, Svahovou a H. Sv. Kateřiny na české straně a ze sasským Deutschneudorfem. Celková výměra obecního katastru byla 1903 ha. Celkový katastr se dělil ještě na katastr N. Ves, Mikulovice a Mar. údolí a na katastr Lesná a Červená Jáma.
Na mapě Fridricha Selnera z r. 1861 jsou uvedeny pro obecní katastry soudního okresu H. Sv. Kateřiny tyto údaje:
| obec | Jochů | sáhů | ha | obyvatel | domů |
| Brandov | 2137 | 458 | 1231 | 981 | 138 |
| H.Sv.Kateřiny | 1093 | 1393 | 630 | 1780 | 263 |
| Nová Ves | 1516 | 511 | 873 | 1036 | 134 |
| Mikulovice | 811 | 890 | 467 | 486 | 76 |
| Lesná | 977 | 1350 | 563 | 166 | 29 |
| Malý Háj | 780 | 1480 | 450 | 225 | 27 |
| Rudolice | 1155 | 755 | 665 | 366 | 56 |
| celkem | 8473 | 6837 | 4879 | 5261 | 756 |
Obecní zařízení.
Chudobinec.
Až do roku 1938 byla vydávána obyvatelům tzv. "domovská příslušnost" (domovské právo) Tuto příslušnost po celá staletí určovali majitelé panství. Když pak byly v r. 1848 veškeré pravomoci panstva zrušeny, museli se o své "obecní chudé" postarat obce.
Jestliže se někdo ze své rodné obce odstěhoval, musel ve svém novém bydlišti předložením "domovského listu" doložit, která obec by se v případě jeho zchudnutí (zhoršení životních podmínek) nebo jiných životních strastí, o něj postarala. Pro tyto případy bezdomovců musely mít obce k dispozici vhodné ubytování.
Na konci mníšecké cesty stával jako poslední na pravé straně dům čp. 171, sloužící pro úpravu a sušení lnu (Flachsbrech-Häusl), nacházelo se v něm také skromné obydlí obecního pastýře. Protože od poloviny 19. století bylo pěstování lnu na ústupu a rovněž tak bylo upuštěno od společných pastvišť, býval tento dům celá léta prázdný.
Na základě nařízení Zemského úřadu, rozhodlo obecní zastupitelstvo dne 9. 11. 1901 o využití tohoto stavení výlučně jako chudobince a obecního vězení.
Noční hlídač.
Dnes, vzhledem k mnoha moderním technickým vymoženostem, se můžeme už jen pousmát nad funkcí nočního hlídače. Ale po mnoho století byla čest být tímto "úřadem" pověřen. Vykonávat jej mohl jen člověk bezúhonný a "žijící ve spořádaných poměrech". Nočního hlídače měla Nová Ves od ne paměti. Jako poslední byl do tohoto úřadu zvolen v r. 1931 Emil Seifert, funkci vykonával až do roku 1938.
Jeho služba začínala každou noc ve 22 hodin a končila ve 3 hodiny ráno. K jeho úkolům patřilo například ohlášení vypuknutí požáru, ale i dohled nad případnými "zloději a jinými nesrovnalostmi". Do jeho "služebního obvodu" patřila obecní cesta od zemské hranice až k rozcestí staré a nové silnice pod Mikulovicemi. Tento úsek obce byl hlídán především.
Oznamovací desky.
Až do dvacátého století byla vrchnostenská nařízení týkající se všech obyvatel obce oznamována vyvoláváním obecního strážníka. V pozdějších letech bylo oznámení doplněno písemnou "vyhláškou", zejména pokud se nejednalo o naléhavou nebo rozsáhlou záležitost. V deskách bylo oznámení předáváno z domu do domu a postupně se všichni obyvatelé seznámili s avizovanou písemností.
Obecní úřední tabule.
Na pokyn nové československé vlády (po roce 1918) musely být všechny úřední tabule psány dvojjazyčně, česky a německy. Toto nacházelo u zdejšího, čistě německého obyvatelstva málo pochopení, poněvadž málokdo český jazyk ovládal.
Na jaře 1922 okresní úřad v Mostu tento pokyn urgoval. Je určitou ironií, že právě v tuto dobu, řídící učitel Rudolf Seifert na zasedání obecní rady dne 11.3. 1922 navrhoval optat se u okresního úřadu, jaký je úřední, česky pravopisně správný název obce. Odpověď přišla rychle a obecní tabule byla vedena podle předepsaných bodů.
Obecní pamětní kniha - kronika.
Podle zákona z 30.1. 1920 bylo obcím nařízeno, vést pamětní knihy - kroniky. Obecní rada tímto pověřila dne 27.6. 1926 učitele Maxe Loose. Tato kniha je bohužel od roku 1945 nezvěstná (pozn. I přes intenzívní pátrání p. E. Philippa se nepodařilo tuto knihu dohledat)
Lidová knihovna.
Na základě zákona o státní občanské výchově ze 7. února 1919 a zákona o obecních knihovnách z 22.7. 1919 měla každá obec v ČSR založit lidovou knihovnu a mimo to ustanovit vzdělávací výbor. Nejméně 20% knih v těchto knihovnách mělo mít naučný obsah.
Okamžitě začal národnostní boj a mimořádná starost o potřeby sudetoněmecké knihovny. Německý osvětový svaz, Spolek Němců, Německá knihovna v Liberci a nákupní a služba pro Sudetoněmecké obecní knihovny jakož i Německé sdružení lidové knihy v Litoměřicích se chopilo příležitosti ještě dříve než byl tento úkol (založení knihovny) uskutečněn.
V Čechách, na Moravě a ve Slezsku existovalo v roce 1935 celkem 3 629 obecních knihoven (spolu s 59 čítárnami), které vlastnily 1 947 592 svazků, z nichž bylo 236 497 knih s vědeckou tématikou.
Místní obecní lidová knihovna byla umístěna ve školní budově. O vedení knihovny se staral řídící Rudolf Seifert. Před anšlusem disponovala tato knihovna více jak 1 500 svazky, tak, že připadala jedna kniha na jednoho obyvatele. Tím obec daleko převyšovala zemský průměr. Pro srovnání, cíle jedna kniha na obyvatele, dosáhlo Bavorsko teprve v r. 1980.
Také strany a spolky měly v obci pro své členy a jejich zájmy vlastní knihovny, například Sociálně-demokratická strana, oba tělocvičné spolky, Lidový spolek i fara.
Spořitelna a záložna v Nové Vsi.
Městská spořitelna v Mostě otevřela své brány poprvé 1. ledna 1859. Mnoho finančních obchodů bylo uskutečňováno ponejvíce právě zde, ale také ve spořitelně v Jirkově.
Založení "Spořitelny a záložny v Nové Vsi v Horách" ("Spar- und Vorschußkasse Gebirgsneudorf") v roce 1880, byl důsledkem rozvoje výroby dřevěného zboží ve zdejší obci v poslední čtvrtině 19. století. V pozdější době byl používán název "Spořitelní a záložní spolek v Nové Vsi v Horách". Ten sehrál v místním obchodním a ekonomickém životě důležitou úlohu. Ve starých spisech se dochovala jména tehdejších přednostů spolku:
- pokladník Jos. Walter, v letech 1887 - 1891
- pokladník A. Kaltofen, do roku 1916
- ředitel Fr. Walter, od r. 1896 do 1908
- kontrolor Ant. Walter v r. 1908
- pokladník Leon. Kaltofen, kontrolor Al. Kaltofen do r. 1931
Německá úvěrová banka.
Přísloví "kdo má peníze, má moc" není nové. Češi velice brzy poznali, že v boji za svůj samostatný stát je důležitým faktorem ovládnutí peněžních toků. Proto se snažili dostat na důležitá místa v bankovnictví, což se jim už v dobách monarchie v pozoruhodném rozsahu dařilo. Využívali svého vlivu k finančnímu přiškrcování sudetoněmeckých hospodářských a obchodních zájmů a k podpoře českých firem. Aby se této nevýhodě sudetoněmecké hospodářství ubránilo, rozhodl se Svaz Němců již v c.k. monarchii založit Spolkovou banku (Bundesbank), z které pak v r. 1911 vznikla "Německá úvěrová banka".
Zvětšující se potřeba úvěrů pro místní ekonomiku, objemnější a složitější transakce, ale také zostřující se národnostní boj, to vše bylo důvodem ke spojování peněžních toků i ve zdejší obci. Po dlouhých úvahách o výhodách i nevýhodách byl k 1.1. 1934 spořitelní spolek v Nové Vsi se svými aktivy i pasivy převeden do Německé úvěrové banky a v Nové Vsi byla zřízena její pobočka.
Protože nebylo pro stavbu moderní banky k dispozici žádné vhodné místo, koupil stavitel Alois Kaltofen staré domy čp. 33 a čp. 113, ty strhl a na jejich místě postavil v roce 1933 novou budovu, v přízemí se nacházely prostory banky a v patře byty. Vedoucím této pobočky byl Richard Bähr.
Po odsunu slouží dům české obecní správě jako radnice. V patře sídlí obecní knihovna.
Celní úřad.
Po připojení Saska k pruskému celnímu spolku, byla v r. 1818 zřízena celní stanice také na hraničním přechodu mezi Deutschneudorfem (Sasko) a Novou Vsí (Čechy). Zpočátku sloužili na obou stranách pouze dva celníci. Sídlem českého celního úřadu byla H.Sv.Kateřiny. 1. října 1901 byla v Nové Vsi otevřena celní expozitura s pravomocemi vedlejšího celního úřadu II. třídy. Byla umístěna ve dvou prostorách zemědělské usedlosti Karla Kreißla čp.165.
Vedoucí této expozitury býval v lidové mluvě všeobecně nazýván "výběrčím", poněvadž určoval celní poplatky i pokuty a přijímal peníze, tedy vybíral. Pruhovanému stanovišti se obecně říkalo "celník" (Finanzer).
Po roce 1918 byla Finanční kontrola a Okresní správa přemístěna do Mníšku. Pod ní patřila oddělení v Mníšku, N. Vsi, H. Sv. Kateřiny a Brandova, jakož i v duchcovském okresu Český Jiřetín a Grünwald (dnes již neexistující obec mezi Flájemi a Moldavou pozn.J.P.)
Po připojení (anšlusu) Sudet k Německé Říši 1. října 1938 byly všechny celní služebny na obou stranách hranice rozpuštěny. S koncem II. světové války byl mezi státy obnoven předválečný stav. Na českou stranu se vrátil z větší části také předválečný personál. V Mníšku zaujal své dřívější místo vedoucí oddělení Ant. Tonda. Také na ostatní místa se vrátilo mnoho dřívějších celníků.
Veřejná zařízení.
Silnice.
O prvních soumarských stezkách a cestách byla zmínka již v kapitole o osídlování. Nyní se zmíním o dopravních spojení, která vznikla v polovině 19. století.
Sommer připomíná ve svém díle "Království České" z r. 1846, jako důležitou, cestu spojující H. Jiřetín se sasskou hranicí, tu stručně popisuje takto:" Novoveská cesta z Horního Jiřetína přes Mikulovice až na sasskou hranici v N. Vsi měří 3 728 sáhů" (pozn. 7 083 m). Touto cestou je míněna stará příkrá cesta. Při oblevě a po silných dešťových bouřích bývala tato cesta zaplavena tak velkou vodou, že byla celé dny neschůdná. K plně naloženým povozům směřujícím do hor, musely být dole v údolním hostinci připřaženi ještě další dva až čtyři koně. Pro rolníky z Mikulovic to byla dobrá příležitost k výdělku.
Takovými povozníky bývali v tehdejších dobách například: Fr. Seifert, Müller, Kaltofen, Jos. Thiel, Ant. Eckert, Fr. Mooz či Grumptmann (ze starého kopce).
Když na přelomu 20. století došlo na obou stranách hranice k výstavbě továren, které využívaly jako pohon parní stroj, bylo nutno pro tyto stroje zajistit palivo. Tímto palivem se stalo uhlí z mosteckých revírů, které bylo do hor dováženo povozy.
Po roce 1831 bylo staré spojení z Chebu přes K. Vary-Chomutov-Teplice do Ústí přebudováno na výkonnější dálkové spojení. V blízkém okolí byly v tomto období vystavěny následující místní komunikace:
| Brandov - Gabrielina Huť | 1833 |
| Brandov - Zelený Důl | 1842 |
| Brandov - místní silnice | 1846 |
| H.Sv.Kateřiny - Mikulovice | 1847 |
| Brandov - H.Sv.Kateřiny | 1877 |
| Most - Hor. Litvínov | 1836 |
| Most - Chomutov | 1842 |
| Most - Janov | 1842 |
| Most - Kopisty | 1853 |
| Kopisty - Hor. Litvínov | 1855 |
Stavba nové silnice.
Pro větší frekvenci dopravy do zdejší oblasti byla stará cesta již nedostatečná a obtížná. Nová silnice (současná) vedoucí z Mariánského údolí do N. Vsi byla zbudována v letech 1900 až 1901. Vede v mnoha serpentinách, k zdolání kopce využívá důmyslně terénu a stoupá vzhůru k průsmyku; mezi Mar. údolím s nadmořskou výškou 365 m.n.m. a horským sedlem v N. Vsi se 735 m.n.m., překonává výškový rozdíl 370 m. Pro práci na této silnici bylo zaměstnáno mnoho Italů a Maďarů, z nichž někteří se zde usadili natrvalo.
Na výstavbu nové silnice byly v r. 1898 navrženy tři varianty projektů. Nejdražší variantou, z hlediska účasti na nákladech pro horské obce, byl podle výpočtu stavebního úřadu v Mostě projekt II. (cesta by vedla od prvního domu na Starém kopci napravo, podél kraje lesa nahoru k Výšině). Na konec byl realizován levnější projekt III. (silnice odbočuje vlevo ke Lništi). Při variantě II. by připadl pro Novou Ves podíl na nákladech ve výši 11 240 korun. Okres požadoval tento příspěvek i pro levnější trasu III. Obec byla zpočátku ochotna zaplatit toliko 4 000 korun. Později navýšila tento příspěvek na 8 000 korun a po žádosti a schválení státního příspěvku se zavázala vyrovnat možný rozdíl. Obecní správa poukazovala také na to, že by se finanční situace zlepšila, kdyby se také H. Jiřetín podílel svou účastí na nákladech stavby, neboť i jemu přinese nová silnice užitek, budoucí přeprava by těžko fungovala přes "hliněný kopec".
Ačkoliv byl státní příspěvek schválen, H. Jiřetín svou účast na nákladech odmítl, toto odmítnutí vedlo až k právnímu sporu, ten sice nakonec skončil v únoru 1903 smírem, ale Nová Ves musela svůj příspěvek ve výši 11 240 korun zaplatit sama, okres pak na sebe převzal údržbu staré cesty.
Nová silnice je mnohem delší než stará cesta a proto i zimní údržba, kterou dříve prováděl sněhový lopatkový nakladač byla nákladnější. To vedlo mimo jiné také k tomu, že paušální mzda za tuto údržbu již neodpovídala dohodě. Když pak po dlouhých jednáních o nových mzdách hrozila dokonce stávka, byla v roce 1906 obsluze nakladače přiznána hodinová mzda 20 až 24 feniků.
A tak nyní mohly do hor vyjet i nedávno vynalezené automobily. Od roku 1908 přivážel do hor poštu ale i cestující poštovní omnibus.
Mníšecká silnice.
Nová silnice z Mníšku do H. Sv. Kateřiny byla projektována již v r. 1927. Krušnohorské noviny o tom tehdy napsaly:" Nová hřebenová silnice. Projekční práce na stavbu nové silnice vedoucí podél krušnohorského hřebenu a spojující osadu Mníšek s H. Sv. Kateřiny byly zahájeny. Realizace projektu je dobře zajištěna, ministerstvo práce přislíbilo 40% příspěvek na stavbu. Ta by měla být zahájena co nejdříve".
Ve skutečnosti nešlo o to , aby nová silnice sloužila ke zlepšení dopravy či turistickému ruchu. V pozadí byly především zájmy Celní služby a hraniční kontroly.
Zahájení stavby úseku Mníšek - N. Ves se táhlo ještě dalších pět let. Farář Herkner k tomu v kostelní kronice v r. 1931 napsal:"Nezaměstnanost stále více narůstá, dobře, že hodně sněží, alespoň mají nezaměstnaní trochu práce při odklízení sněhu. Jaro přinese novou naději. Jednání o stavbě silnice i přes pletichy některých politiků pokračují příznivě kupředu. Dne 15. června 1931 bylo provedeno první zarytí rýče".
V pozadí této záležitosti, byla snaha jak mníšecké tak novoveské obecní rady, vybudovat novou silnici do Mníšku na trase současné staré mníšecké cesty. Výše uvedený strategický zájem státu ke kvalitnějšímu hraničnímu dozoru, byl ale silnější, proto byla zvolena trasa podél státní hranice.
Celkové náklady na tento projekt byly odhadnuty na 500 000 korun. I zde probíhal boj okolo obecního podílu na stavebních nákladech. Obecní rada na svém zasedání 29.11. 1930 stavbu silnice uvítala, ale odmítla se na nákladech podílet. Ze zasedání z 2.6. 1931 vzešlo usnesení, pro vykoupení pronajatých pozemků; jeden korec louky za 10 000 korun a lesa za 2000 korun. V roce 1932 farář v kronice poznamenává:"Hospodářská krize je stále větší. Počet lidí bez práce stoupá i přes léto, i přes to, že je nouzová práce při stavbě silnice do Mníšku".
Přes dvě stě nezaměstnaných mělo na stavbě po dobu dvou let práci a živobytí. Dělníci dostávali v roce 1932 hodinovou mzdu 3,50 Kč, ta jim ale byla v r. 1933 zkrácena na 2,50 Kč. V této době se prodával 1kg chleba za 2,0 Kč, 1kg mouky za 3,20 Kč, 1kg cukru za 6,40 Kč, 1kg másla za 22 Kč a 1kg vepř. masa za 16 korun.
Provedením stavby byla pověřena firma Aloise Kaltofena z N. Vsi. Stavba byla dokončena v létě roku 1933. Detailně vypracovaný plán počítal s prodloužením silnice až do H. Sv. Kateřiny. Zahájení stavby se stále odkládalo, posledním termínem zahájení měl být rok 1936/37. Kvůli vzrůstajícímu politickému napětí, rozhodly české úřady projekt zrušit.
Odklízení sněhu.
Práce cestářů bývala v dřívějších, na sníh bohatých zim, zvlášť tvrdá. I přes stavbu sněhových zábran byly na některých místech několikametrové závěje. To pak museli cestáři se svými pomocníky průjezdy pro auta a povozy uvolňovat ručně lopatami.
Od roku 1909 měla N. Ves sněhový pluh, který byl tažen, podle množství sněhu, čtyřmi až deseti koňmi. Při velkých závějích zůstal trčet i pluh. Protahovány a sypány byly pouze hlavní průjezdové silnice. Tehdy se dalo ještě jezdit na všech cestách saněmi taženými koňmi.
Během kruté zimy 1928/29 byly horské obce opakovaně odříznuty od okolního světa. Na mnohých místech byla sněhová vrstva vysoká tři i více metrů a dosahovala u mnohých domů až k okapovým žlabům, ale i k oknům ve štítě. Dveře a okna byla zavátá. Skrze sněhovou masu si sousedé prohrabávali tunely k domovním dveřím. Aby bylo zajištěno zásobování potravinami, byly všichni obyvatelé vyzváni k odklízení sněhu z hlavní silnice z H. Jiřetína do H. Sv. Kateřiny procházející obcí. Děti nemusely do školy. Podobně drsná byla zima 1941/42.
Pouliční osvětlení.
Po celá staletí nebylo v naší horské obci žádné pouliční osvětlení. Jen noční hlídač kráčel přes ves a hlídal veškerý majetek. Pokud se někdo vydal v noci na cestu, musel brát sebou lucernu.
To se změnilo napojením obce na elektrickou síť. Na zasedání obecní rady 25. ledna 1925 bylo rozhodnuto o rozmístění celkem 34 pouličních lamp v N. Vsi a Mikulovicích. Instalace byla dokončena 24. října 1925. Lampy byly rozestavěny daleko od sebe a umístěny jen na nejdůležitějších nebo obzvláště nebezpečných místech. O osvětlení komunikací v dnešním smyslu nemohla být řeč.
Čerpací stanice - benzínová pumpa.
Vzrůstající rozvoj automobilové dopravy si vynutil vybudování sítě čerpacích stanic v celé zemi. V každém větším místě (obci) měl stát alespoň jeden čerpací stojan.
Kralupská rafinérie nerostných olejů z Prahy požádala o souhlas k instalaci benzinového čerpadla u hostince "Výšina" Obecní rada dala k tomuto svolení 22.3. 1930.
Později byla zřízena ještě jedna benzinová pumpa firmy Schell v dolní části obce u domu čp. 121 Maxe Waltra.