Poštovní úřad
Poštovní úřad.
V 19. století chodila dvakrát týdně z Nové Vsi do Mostu žena-poslíček "...kvůli vyřízení jí uložené pochůzky". Přitom přinášela i něco málo poštovní korespondence. Když ve druhé polovině 19. století počal v Krušnohoří rozvoj dřevařské výroby, přibývalo také poštovních zásilek.
Od 15.2. 1869 byl zahájen provoz tak zvané "pojízdné pošty". Poštovní vůz vozil poštu jednou denně z H. Jiřetína až do Brandova. Koně s kočárem museli překonávat příkré stoupání do hor po staré cestě od "Bildtanne" v Mar. údolí až do horského sedla v 735 m.n.m.
Na návrh výrobce hraček Kajetána Köhlera byl 10. července 1887 zřízen v jeho usedlosti čp.34 (vedle hostince "U lípy"), první poštovní úřad. Köhler byl také první "postexpeditor".
Vzrůstající hospodářský rozvoj činil potřebu zřízení vlastního poštovního úřadu stále důležitějším. V roce 1926 obec odkoupila usedlost čp.197, po rekonstrukci v ní byl umístěn poštovní úřad a obecní kancelář. Zároveň byl Poštovním ředitelstvím v Praze, do čistě německé obce, jako vedoucí tohoto úřadu dosazen úředník české národnosti.
Po anšlusu v roce 1938 byl úřad přemístěn do hostince "Výšina". Správu úřadu převzal hostinský Jos. Grumptmann. Od 1.1. 1942 byla vedením pobočky poštovního úřadu pověřena sl. Annemari Wagnerová.
Poštovní autobus
Jakmile byla dokončena nová silnice z H. Jiřetína, začalo se uvažovat o zřízení osobní automobilové linky z Mostu do Brandova. Na projektu se měli podílet finanční zárukou také horské obce. Na N. Ves připadla částka 7 300 korun. To obecní zastupitelé odmítli. Později byl podíl obce snížen na 365 korun. V odůvodnění zamítnutí se mimo jiné uvádí:"Všeobecně bude jízda automobilu na horách, po úzké okresní cestě a při sněhových závějích věcí nemožnou". V posledním jmenovaném měla obec pravdu. Zimní provoz byl už při první zkoušce zastaven.
Státní poštovní automobilová (autobusová) linka Most-Brandov zahájila provoz od 27.8.1908. C.k. poštovní ředitelství stanovilo pro osobní přepravu následující ceny:
| Most - Nová Ves v Horách | 2.10 korun |
| dále až do H. Sv. Kateřiny | 2.50 k. |
| Most - Brandov | 3.00 k. |
| Most - H. Jiřetín | 0.70 k. |
| H. Jiřetín - N. Ves | 0.70 k. |
| H. Sv. Kateřiny - Zel. Důl | 0.70 k. |
| H. Sv Kateřiny - Brandov | 0.50 k. |
| N. Ves - H. Sv. Kateřiny | 0.40 k. |
| Brandov - Zel. Důl | 0.20 k. |
Jelikož se autobusová zastávka nacházela pouze u poštovního úřadu (dům K. Köhlera u hostince "U lípy"), poslal v roce 1910 hostinský z hostince "Výšina" na Poštovní ředitelství do Prahy žádost o zřízení zastávky u svého hostince. Žádosti bylo vyhověno.
V zimních měsících, od 20. listopadu do 31. března, vedla autobusová linka pouze do Mariánského údolí-Grundschänke. Odtud byl používán poštovní vůz tažený koňmi-dostavník nebo sáně. Posledním postiliónem byl Ant. Paulus, ve své pěkné uniformě seděl na kozlíku až do roku 1929. Když jel postilión do Brandova po kateřinské silnici s Mikulovic směrem na Výšinu troubil na svou trubku. Leckdo si ještě pamatuje jeho melodii.
Po dobu I. svět. války byl provoz autobusové linky přerušen. Opětovné uvedení do provozu bylo plánováno teprve na rok 1922. Obce se měli znovu finančně podílet, což odmítli ze stejných důvodů jako v roce 1906. Všechny ale s obnovením linky souhlasili.
V zimních měsících bývala přeprava pošty často přerušena i na několik dní, jako například v kruté zimě 1928/29. Koncem března 1929 byly cesty celkem bez sněhu, takže 30.března mohl být provoz poštovní autobusové dopravy z H. Jiřetína opět zahájen. Ale jako by bůh-počasí právě na toto čekal, začal znovu rozpoutávat zimu s neskonalou silou a kupil metrové závěje. A tak bylo nutno opět zapřáhnout do saní a poštu dopravovat postaru. Tehdy se o tom psalo i v "Brüxer Zeitung". Úplně stejné to bylo ve válečné zimě 1941/42. Napadlo tolik sněhu, že ani pluh tažený deseti koňmi nedokázal projet. Obyvatelé byli vyzváni k odklízení sněhu ze silnice. Obce Brandov, H. Sv. Kateřiny a Nová Ves museli dokonce sestavit společný konvoj ze saní tažených koňmi, aby bylo možno dovést potraviny a poštu z H. Jiřetína. Už krátce po poledni dusalo spřežení za spřežením pomalu novou silnicí vzhůru a sáně za sáněmi se blížily k Výšině. Zde pak byli zpocení koně a voli vypřaženi, do sucha vytřeni slámou a bylo jim dopřáno delší přestávky k nakrmení. Také kočí využili přestávky k posílení před další cestou ke svému domovu v Brandově a H. Sv. Kateřiny. Pro účastníky i přihlížející to byl nezapomenutelný zážitek.
