DomůPočátky osídleníRobotaVálkyKostel sv. MichaelaŠkolaPoštovní úřadŘemesla a živnostiObchody a živnostiSpolky a stranyZemědělstvíInženýrské síťěSpráva obce v N.V.Podnebí a počasíPřílohyKontakt

Podnebí a počasí

Podnebí a počasí

Ve své topografii "Království České" Sommer uvádí že: "Hřbet Krušných hor patří k nejchladnějším krajům na území Čech". A dále pokračuje: "Obvykle již v říjnu napadne sníh, není vzácností, že ještě neskončila sklizeň a oves bývá svážen i sáněmi! Velmi často zde leží sněhová pokrývka až šest měsíců, zatím co pod horami je už vše zelené, zde se sníh ještě nachází. Právem se dá proto označit podnebí Krušných hor jako drsné". Na tom se moc nezměnilo ani v následujících sto letech.

V kostelních kronikách se duchovní často zmiňují také o počasí. Toto zapsal farář Andersch: "Při mém nastoupení v Nové Vsi jsem měl obzvláště těžký začátek, neboť zima roku 1853/54 byla velmi drsná a nevlídná, k tomu ještě velká bída a nedostatek všech životních potřeb při naprosté nemožnosti výdělku. Na jaře 1854 vypadaly veškeré polní plodiny nadějně. Bohužel tyto naděje byly za čtvrt hodiny zničeny. 28. června, v deset hodin večer, což je zvlášť podivné, došlo k strašnému krupobití. Bouře přišla ve večerních hodinách od Malého Háje, táhla podél horského hřbetu proti Brandu (kopec nad Mikulovicemi pozn.J.P.), pak se náhle obrátila ve směr na Mikulovice dolů do N. Vsi a Mníšek, začalo zuřivé krupobití, neforemné kusy ledu, různých tvarů a vzhledu o velikosti poloviny slepičího vejce, rozmlátily všechny okenní tabulky na východní straně a způsobily hrozné škody na polích, tak že obilí které bylo vyseto nejdříve, bylo zcela zničeno ale také brambory a len, z větší části ještě nezralý, byl umlácen. Sena na krmení bylo o třetinu méně a muselo být posekáno ještě nedozrálé. Přesto jsme mohli děkovat Bohu, že i přes všechna neštěstí, jsme po této katastrofě sklidili více, než jsme očekávali. Obilí bylo ovšem ten tam.

Letošní zima 1854/55 byla neobyčejně studená, s neustálými bouřemi se protáhla až do května, zdejší lidé tak krutou zimu nepamatují. Následkem toho a přetrvávající drahoty a nedostatku živobytí dosáhne bída a nouze ještě vyšší míry. I duchovní musí nyní strádat se svými věřícími, snášet a trpět. Na pomoc ubohým a trpícím nouzí zaslal okresní hejtman Tschary 200 zlatých, také kníže Ferdinand z Lobkovic daroval 200 zl.".

ulice

O několik let později duchovní píše: "Zima 1858/59 nepatřila k nejkrutějším, ale asi k nejdelším zimám zde na horách Po pěkném podzimu náhle 29. října napadl sníh a zůstal až do jara. Tato neobyčejně dlouhá zima, však byla také k něčemu dobrá, a to proto, že jak zde tak v sousedních sasských vesnicích Krušnohoří, zůstalo v zemi pod sněhem velké množství zelí i brambor, které bylo z velké části sklízeno o Vánocích".

O deset let později v kostelní kronice čteme: "Rok 1868 patřil tak jako jinde, i zde na horách k nejteplejším a nejpěknějším, takové horko a sucho po celý rok nikdo nepamatoval, tak že v zimě byl velký nedostatek krmiva pro dobytek, který pak trpěl nouzí".

Zima 1868/69 byla také abnormálně mírná. Následující zima 1869/70 je popisována opět jako velmi drsná, tvrdá a dlouhá. V roce 1871 bylo sklizeno hodně sena i obilí. Zima byla mírná a sněhu málo. V roce 1873 mohl být dobytek ještě koncem listopadu ponechán na pastvinách, pak však napadlo hodně sněhu a tvořily se velké závěje. Velice dobrá a kvalitní byla úroda brambor v roce 1875, kvůli dlouhodobému suchu, ale bylo sklizeno málo sena.

O 18. červenci 1880 do kostelní kroniky farář napsal: "18. červenec byl pro Novou Ves dnem hrůzy. Během bouřky, která způsobila průtrž mračen, uhodil ohnivý blesk do domu čp.127, obchodníka J. Kaltofena. V tu samou chvíli udeřil blesk také do domu čp.49 patřící J.Walterovi, pro špatné počasí nemohl nikdo zraněným přispěchat na pomoc. Oba domy do základů vyhořely". Roku 1882 farář píše: "Tento rok byl hory a venkovany rokem neúrodným, vše co rostlo na polích neustálý déšť zničil. Zrno hnilo na stéblech, brambory, tento chléb horalů, rovněž. Proslýchá se, že stát chce horalům pomoci zádavkem".

Domkař Fr. Köhler z Mikulovic čp.83, byl 7. června 1885 zabit bleskem ve svém domku, právě když se vrátil domů z pravidelné nedělní bohoslužby.

Dne 17. července 1885 bylo opět krupobití: "Padaly kroupy velké jak holubí vejce v takovém množství, že pole v dolní části vsi i tak zvané "Strute", jakož i kateřinské údolí bylo celé bílé. Horní část vsi a Mikulovice zůstaly zcela ušetřeny".

blesk

O tři roky později, 1888, napadl již v polovině října sníh: "V listopadu přišly tak silné sněhové bouře, že nikdo nemohl opustit dům. V tento čas, po dobu asi deseti dnů, nepřišlo do školy téměř žádné dítě". Rok 1893 byl velice suchý. Sklizeň obilí byla celkem uspokojivá, sena a otav však byla sotva čtvrtina, oves, brambory a zelí poznamenalo sucho neúrodou.

25. července 1893 udeřil v Mníšku do domu čp.18 blesk a zabil Rosinu Müllerovou, zatím co její muž Franz byl jen omráčen a po dvou hodinách bezvědomí přišel opět k sobě. Zima 1894/95 byla opět velmi krutá, bohatá na sníh a studená. Až do 18. března byla teplota stále pod bodem mrazu. Pak začala pomalu obleva. 18. dubna 1895 byla první bouřka. 14.června napadl sníh a zůstal ležet dva dny.

O pranostikách o počasí farář v roce 1896 napsal: "Stará pranostika o dešti na 8. června (Medard) a Den sedmi bratří (10.6.) pro letošní rok neplatí, neboť navzdory pranostice, bylo v následujících dnech počasí suché a letošní úroda velmi příznivá".

O dva roky později se můžeme opět dočíst: "Koncem července a počátkem srpna 1898 postihla severní Čechy těžká živelná pohroma. Následkem neustávajících přívalů deště, jsou všechny vodní toky vylity ze svých břehů, právě když probíhají sklizňové práce v úrodném pásu země. Voda pustoší obytné domy i pracoviště, strhává mosty i cesty a ničí četné lidské životy. Také zde na hranicích byla povodeň. Potok Svidnice již nemohl více vody pobrat, stav vody byl tak vysoký, že voda přetékala přes hraniční můstek. Do hostince "U zeleného stromu" vnikla voda a zatopila jej do výšky půl metru. Stav vody se zvýšil tak rychle, že někde nemohl být ani zachráněn všechen dobytek. Tři vepře, střední velikosti, odnesla voda pryč". Později kronikář zaznamenal: "Zima v roce 1898 byla velmi mírná s trochou sněhu, ani nejstarší lidé takovou nepamatovali. Nejchladnějším dnem byl 19. leden s -7°R (Réaumur). Ve dnech 5.-8. ledna přišla obleva a sníh brzy roztál, právě tak i 23. ledna. Dne 31. ledna řádila vichřice, která způsobila velké škody v lesích. Do 16. února byl sníh zcela pryč a bylo příjemně jako v květnu".

dum_u stromu

Hostinec u zeleného stromu

Na přelomu 20. století byly zimy opět velmi tuhé. Sníh ležel od listopadu do dubna. Často bývaly sněhové bouře, které znemožňovaly projetí. Obzvláště studená a na sníh bohatá zima byla roku 1907. Sněhová pokrývka byla až sedm metrů vysoká. Na Ratschi v Mikulovicích a Starém kopci byly domy zaváty až po střechu.

Počasí ve válečné zimě 1916/17 popisuje farář takto: "Z počátku se zdála být zima mírná, kolem Nového roku několik dní vydatně pršelo a byly bouřky, hned nato přišel velký mráz a koncem ledna 1917 pak napadlo mnoho sněhu. Do Velikonoc starý sníh skoro zmizel, ale po Bílé neděli přišly tak velké vánice, jaké nebyly za celou zimu a sníh zůstal ležet až do 30. dubna. Pak ale, začalo pojednou jaro, a během několika dnů se vše hojně zazelenalo".

strecha

Zima 1918/19 byla velice dlouhá, zemědělské plodiny bylo možno začít pěstovat až dost pozdě. V kronice čteme: "Obilí bylo zaseto teprve po 5. květnu. 17. května 1919 se počasí změnilo a začalo silně sněžit, sníh zůstal ležet dva dny. V červnu pak krupobití způsobilo značné škody na ozimém žitě. Již 8. října 1919 napadl první sníh a následující tři dny stále sněžilo. K tomu se přidaly silné mrazy, tak že obilí v mandelech k sobě přimrzlo. Následovaly větrné a slunečné dny, a tak se dalo pokosené a napůl suché obilí svážet. 28. října 1919 začalo opět kolem půl osmé chumelit a sněžilo bez přerušení až do večera. Na mnoha místech zůstalo lidem na polích ještě obilí a brambory".

Nádherné léto, kdy po celé dny svítilo slunce bylo roku 1921, a tak se tohoto roku dařilo všemu. Když pak v srpnu zapršelo, prospělo to otavám i bramborům.

Zima 1923/24 byla tvrdá a na sníh bohatá. Na 1. vánoční svátek byla velká chumelenice a silný mráz. Během vánoční mše, kterou sloužil farář Herkner v Mníšku, zamrzlo faráři v kalichu mešní víno.

V červenci 1924 se přehnala přes celé okolí N. Vsi silná bouřka s průtrží mračen. Vodní masy odplavily seno z polí, Svidnice se vylila z břehů a zaplavila K. Kreißlovi chlév. Vše proběhlo opět velice rychle, tak že mohl být zachráněn sotva dobytek. Do, na opačné straně stojící Seifertovi továrny na dřevěné zboží, pronikla voda do přízemních prostor a vyplavila část, zde uskladněných prken.

V roce 1927 nacházíme následující záznam: "8. července 1927 se spustila nad naším pohořím průtrž mračen, která způsobila na ulicích, cestách a polích velké škody. Dvakráte zde udeřil ohnivý blesk. Jeden zapálil dům J. Thiela v Mikulovicích čp.108, který vyhořel do základů, druhý uhodil a zapálil dům A. Thiela v N. Vsi čp.194. Mnohem hůře bylo v okolí Flájí, Č Jiřetína a sasské oblasti Gottleub-Pirna, kde při záplavách přišlo o život 200 lidí".

Také rok 1928 se vyznačoval extrémním počasím. Farář zaznamenal: "Noviny varovaly před vlnou veder přicházející ze Severní Ameriky do Evropy. Znalci na počasí měli tentokráte pravdu - vedra až 50° Celsia. Následkem toho bylo málo krmiva, spálené louky, žádné brambory a žádná voda".

Během kruté zimy 1928/29 byly osady na horách opět odříznuty od okolního světa. Tehdy zde ještě žádné sněhové pluhy neprojížděly. Na mnohých místech ležela bílá "krása" až do výše čtyř metrů, u mnohých domů dosahoval sníh až k okapovým žlabům, ba i dokonce, až k oknu ve štítě. Dveře i okna byly zaváté, skrze masu sněhu si lidé museli k domovním dveřím prokopat tunel. Aby si lidé zaopatřili potraviny, nezbylo jim nic jiného než si proházet hlavní silnici vedoucí z N. Vsi a Mikulovic do H. Sv. Kateřiny a především pak do H. Jiřetína. Farář Herkner píše: "Rok 1929 začal abnormálním mrazem, jaký jsme v našem kraji nezažili, až -28°C ba místy až -32°Celsia, v Praze naměřil teploměr -45°C. Tyto neočekávané mrazy sebou přinesly zlé hospodářské škody. Ve městech byl nedostatek uhlí a nedostatek vody, poněvadž zamrzlo vodovodní potrubí. Takto mrzlo až do konce března 1929. Byly to největší mrazy od roku 1775. Většina řek zamrzla. Rok 1929 nám ale, přinesl nádherné léto, takové jaké si rolníci přáli, výsledkem byla dobrá sklizeň.".

14. července 1931 se kolem poledne rozpoutala nad N. Vsí těžká bouřka, kterou doprovázela průtrž mračen s krupobitím. Do šesti míst udeřil blesk, jedním z míst byla věž kostela. Od konce Velikonoc 1934, až do konce června panovalo neobyčejně teplé počasí. V tento čas téměř nezapršelo, jen občasná přeháňka nepatrně zvlhčila zem. Následkem velkých veder (26 až 30°C) a větru vyschla půda, tráva přestala růst a obilí předčasně dozrálo. Celá republika byla postižena neúrodou.

V listopadu a prosinci 1934 bylo velmi mlhavo. Vlhké počasí podporovalo šíření nemocí, především chřipky a záškrtu, a to nejen u dětí, ale i u dospělých. Nejvíce postižených bylo v Mníšku a Malém Háji. Léto 1936 přineslo dostatek vláhy i slunce. To prospělo senům, rekordní byla úroda obilí, stejně tak brambor a zelí.

Následující zima 1936/37 byla až do konce ledna velice mírná, ale únor sebou přinesl prudké sněhové vánice. Silnice na Mníšek byla na volných úsecích zcela zavátá. U nové Hönigovi továrny na dřevěné výrobky, při okraji lesa naproti Brüderwiese, se nakupila až tři metry vysoká stěna sněhu. Sněhové závěje opatřily pro četné nezaměstnané vítaný výdělek při odklízení sněhu.

sanky

I když teprve 10. prosince 1938 zima ohlásila svůj příchod, svou průměrnou sněhovou pokrývkou uspokojila i sportovce. Počátkem března 1939 sníh roztál a přihlásilo se jaro. V polovině měsíce však přišly silné sněhové bouře a sněhové masy zavály všechny cesty. Právě v tuto dobu obsazoval německý wehrmacht zbytek Československa. Vojska z Chemnitz měla přecházet hory právě zde, ale pro velký sníh to nebylo možné. Všichni muži ze vsi byli vyzváni k odklízení sněhu, aby cesty byly průchodné. Zdálo se, jako by se proti tomuto "podniku", spikl sám Bůh-počasí a chtěl tomuto zabránit.

Zima 1941/42 začala již v listopadu vydatným sněžením a mrazivými dny. Byla stejně krutá jako zima 1928/29. V lednu 1942 leželo tolik sněhu, že zdejší horská obec byla týden odříznut od okolního světa. Koně zapřažení do saní, v konvoji dováželi potraviny, poštu a nejdůležitější zboží z H. Jiřetína. Na některých místech, především v Mikulovicích, ležel sníh až do výšky 4 až 5 metrů. Z jeřabin vyčnívaly z té bílé "nádhery" jen části jejich korun.

Rosina Zöllnerová, rozená Thielová, bydlící na Ratschi (horní Mikulovice), vyprávěla, že: "Při pohřbu jejího otce, který zemřel 23.1.1942, musela být proházena pěšina od domu až k silnici. Následující noci sněžilo a vše bylo opět zaváto. Syn Bruno, který přijel na pohřeb, bojoval se sněhem do posledních sil a domů přišel úplně vyčerpaný teprve v noci. Kvůli velkým závějím se mohl pohřeb konat teprve 29. ledna. I tak bylo nutno obejít velké závěje a jít z rakví ke hřbitovu přes pole, neboť cesta k němu byla neprůjezdná". Bílá "krása" zůstala ležet až do konce března.

Tato tvrdá zima 1941/42 přinutila německá vojska k zastavení postupu v Rusku. Teploměr klesl na východní frontě až k -50°C. Každý pokus o pokračování v útoku, nebo k rychlému zbudování zimního ležení byl marný. Statisíce německých vojáků, oblečených v letní výstroji, a kvůli nedostatečnému přísunu ze zázemí, během této ruské zimy zmrzlo nebo utrpělo těžké omrzliny.

Z těchto zpráv vidíme, že také v dřívějších dobách docházelo k velkým povětrnostním extrémům, že to není jen fenomén naší doby.

Pranostiky a předpovídání počasí

V dřívějších dobách, býval především venkovský člověk, závislí na rozmanitostech počasí. Je proto pochopitelné, že si lidé z dlouhodobého pozorování i troufli předpovědět očekávané počasí. Potřebovali vědět zda mohou počítat se stálým a pěkným počasím při senoseči nebo žních. Předvídání počasí se zakládalo na zkušenostech získaných v průběhu desetiletí. Také měsíční fáze měly svůj význam, právě tak postavení hvězd. Lidé dokázali předvídat mráz, mlhy, vichřice i změnu počasí. Tyto předpovědi platily většinou jen pro malou zeměpisnou oblast. Pro velehory platila jiná kritéria než pro středohoří, nížiny nebo místa u moře. Zajímavé nahlédnutí na krušnohorské pranostiky 17. století nám zanechal Christian Lehmann ve svém díle "Historické dějiště", oddíl VI, kapitola XXIII. Z tohoto díla citujeme:

K těmto Lehmannovým pranostikám, lze připojit několik dalších, které se zde tradovali:

Z pozorování a zkušeností, se rozvinuly v životě rolníků poznatky, které pak uplatňovali, například:

namraza