DomůPočátky osídleníRobotaVálkyKostel sv. MichaelaŠkolaPoštovní úřadŘemesla a živnostiObchody a živnostiSpolky a stranyZemědělstvíInženýrské síťěSpráva obce v N.V.Podnebí a počasíPřílohyKontakt

Počátky osídlení v Nové Vsi v Horách

Počátky osídlení v Nové Vsi v Horách

Dnes už přesně nevíme, kde a kdy byla postavena obydlí prvních osadníků. Rovněž neznáme důvod osídlení, například zda k němu nedošlo z nařízeni či příkazu majitele půdy, případně panství. Ve svém historickém pojednání "Česká Nová Ves a Mníšek v Krušných horách" píše farář Hrdy z Anfangenu: "Chudí uhlíři osídlili ve 12. století tuto část pohoří, mýtili lesy a stavěly malá obydlí ze dřeva a hlíny". Také učitel Karel Gabert, který několik let vyučoval na zdejší škole a zabýval se dějinami obce, se domnívá, že příchod prvních osadníků ve 14. století ovlivnilo počínající rudné dolování a blízkost solné stezky.

Podle ústní tradice si osadníci budovali svá obydlí v blízkosti vody, nacházela se pravděpodobně podél potoka Svidnice, čemuž nasvědčuje i rozdělení pozemků.

Tato stará ves Rottendorf (původní název Nové Vsi v Horách) mněla již kolem roku 1384 svůj kostel (kapli), který byl zasvěcený archandělu Michaelu a vlastního duchovního. Místo kde tento kostel stál je neznámé.

Když husitská vojska v roce 1429 při svém válečném tažení do Saska, přecházela přes Krušné hory, dřevěný kostel v Rottendorfu vypálili a duchovní zabili.

Založení osady

Zda husité tehdy část obyvatel povraždili a jejich obydlí ve staré vsi Rottendorf vypálili, to nevíme. Plášť dějin zakryje každou událost.

V 16 století dochází k velkým změnám, majitel panství Sebastian z Veitmile (Weitmühl) nechává stavět tak zvaný "starý kostel" a věnuje osadníkům v roce 1537 zvon, který sloužil až do roku 1922. Nedochovalo se nám, kdy začalo vyměřování a přidělování půdy v dnešním katastru nového Rottendorfu. Mnohé však mluví pro to, že již Sebastian z Veitmile osadníkům vyměřování a přidělování pozemků zařídil.

Z "Handfestu" (zakládací listiny), vydané na Hromnice (2. února) 1564 se dovídáme že domy a pozemky již byly přiděleny. Tato listina byla vydána na žádost poddaných majitelkami panství Annou a Magdalenou z Veitmile. Jejich otec Sebastian byl pokrokový a prozíravý hospodář, který v době, kdy byl majitelem panství založil osady Horu Sv. Šebestiána.

(B. Sebastiansberg) a Mníšek (Einsiedel). Zemřel 13.11.1549. Po smrti Sebastiana z Veitmile se stal dědicem panství jeho syn Jan. Ten roku 1562 vydal handfest pro osadu Mníšek ve kterém na přání poddaných uvádí prosbu o přidělení pozemků, píše se zde: "...,které pak Vám můj milovaný pan otec, v blažené paměti, na Váš popud a prosby již dříve poskytl a povolil".

Ještě v tomto roce Jan z Veitmile umírá, aniž by vydal dokument pro osadníky Rottendorfu tuto listinu sepsaly až dědičky panství Anna a Magdalena svobodné slečny z Veitmile.

Název Rottendorf

Původ místních jmen je mnohdy odkazem jejich historie. Název "Rottendorf" mohl vzniknout spojením slov "Rott" - "Rod", což znamená "mýtit, vymýtit, klučit, zužitkovat, případně spojovat pozemky." Slovo "Rott" pochází ze starého hornoněmeckého "Riutan".

Jiné vysvětlení vzniku místního názvu, je středohornoněmecký význam slova "Rott" - Vorspanndienste - přepřahací služba, přepřahání. Podél staré obchodní cesty z Benátek do Augsburgu byla místa, "Rott - Dienste", kde se přepřahaly vozy. Kromě výměny koní, bylo nutné, kvůli neschůdným cestám překládat i zboží na jiné vozy, především při přechodu Alp. Lidé kteří zajišťovali tyto služby, se museli z nařízení majitelů panství starat také o údržbu těchto cest. Založení Rottendorfu by mohlo s touto službou a údržbou souviset. Bylo zde příkré stoupání z Horního Jiřetína Mariánským údolím do Rottendorfu.

mapka

Mapa z roku 1650
Rottendorf (Nová Ves v Horách) v horní části,
Hora Sv. Kateřiny vpravo uprostřed,
vlevo dole D. Katharinenberg.

Mikulovice - Nickelsdorf

Zatím co N.Ves a Lesná (Ladunng) mají svůj "Handfest", nebo-li zakládací listinu, Mikulovicím takový nebo podobný dokument, ze kterého by mohla být odvozena doba založení, schází. Osada Mikulovice je prvně uvedena v kupní smlouvě Jiřího Hochhausera z Hochhausu z roku 1599. Touto listinou získal mimo jiných statků (jmění) také Černice a před nedávnem založenou ves Mikulovice.

Nově získaný majetek připojil k panství Jezeří. Rodu Hochhauserů patřilo panství Jezeří od roku 1513, kdy jej získali jako dědictví po švagrovi Zikmundu Smolíkovi ze Slavic. Město Most se stalo majitelem tohoto panství 12.10.1595, k tomuto náleželo zboží do kterého patřila také N. Ves v Horách a bylo zapsáno do zemských desek 3. listopadu 1595. V této smlouvě však Mikulovice uvedeny nejsou.

Dne 28. ledna 1623 získal Vilém mladší Popel, svobodný pán z Lobkovic skrze císařskou konfiskační komisi panství Jezeří a k němu si přisvojil majetek Mikuláše Hochhausera. V zakládací listině Lesné, kterou dal vystavit Mikuláš 6. prosince 1590, nechává vedle osvědčení Václava z Olzettowitz přidat pečeť Jiřího z Hochhausu. Jiří tedy sídlil na Jezeří již v roce 1590.

Jelikož v "novoveském handfestu" z roku 1564 není uveden popis katastru a hranice mezi Rottendorfem a Mikulovicemi, lze se domnívat, že v této době osada ještě neexistovala. Zajímavá je pro nás též kupní smlouva z 13. března 1585,ve které se uvádí, že mostecký zámek z četnými dvory a obcemi v okolí, prodal Rudolf II za 48 200 kop míšeňských grošů Ladislavu.

horni_mikulovice

Mikulovice horní část

Lobkovicovi staršímu. V této smlouvě je z uváděných míst jmenován také Mníšek (Einsiedel) a prvně se zde objevuje pod českým názvem Nová Ves. Mikulovice (Nickelsdorf) však v této smlouvě uvedeny nejsou. Tato osada však mohla vzniknout mezi léty 1585 až 1595, kdy byl majitelem panství Ladislav z Lobkovic. Jako důkaz by mohla sloužit formulace z kupní smlouvy z roku 1599, kde se říká:"...,nedávno zbudovaná ves Nickelsdorf". Z dřívějších dob je prokázaný též název Nicklasdorf. Přestože, nemáme písemný doklad o založení Mikulovic, můžeme se domnívat, že osada vznikla kolem roku 1590.

Mikuláš Hochhauser patřil mezi spiklence, kteří se 23. 5. 1618 podíleli na pražské defenestraci. Po porážce byl rebelům (povstalcům), kromě jiného, trestním soudem zabaven majetek. Majitelem panství se tak stal z rozhodnutí již zmiňované konfiskační komise 28.1.1623 Vilém mladší z Lobkovic a Kosti.

Mikulovice pravděpodobně vznikly jako osada drvoštěpů. V daňovém výpisu z roku 1654 se uvádí, že Mikulovice mají 14 chalup a že : "všichni se rubáním dřeva živí". Les byl od počátků osady hlavním zdrojem obživy osadníků. Většina Mikulovických měla tehdy jen dva strychy půdy, jeden kus tažných zvířat, dvě nebo tři krávy, jeden až dva kusy mladého dobytka, právě tolik koz a jedno prase. Ve stejném roce se však uvádí, že osada je pustá a jsou tam pouze dvě rodiny, Valentýna Sommerschucha a Michaela Seiferta. Ve farní knize H.Sv.Kateřiny z roku 1632, z doby morových epidemií, jsou jmenováni také nebožtíci z Mikulovic. V soudním protokolu vydaného rovněž v roce 1632 sepíše o "Schütz von Nickelsdorf" (tak tehdy říkali hajnému, lesnímu). Tento měl v podnapilosti a bujnosti při výročním trhu v H. Sv. Kateřiny střílet do hostinského vývěsního štítu a byl proto uvězněn.

Kolem roku 1643 byl rychtářem v Mikulovicích Kryštof Walter. Ze zápisu z křestní knihy H. Sv. Kateřiny z 5. ledna 1643, se dovídáme, že byl kmotrem syna vojáka Jiřího Schumnna z Ervěnic (Seestadtl).

Schaller ve svém díle "Biografie království českého" uvádí v Mikulovicích 47 domů. Sommer popisuje ve své práci " Království české" z roku 1846 obec následovně: Mikulovice ves ze 67 domy a 444 obyvateli, je roztroušena po horském hřebenu a údolí potoka, vzdálená hodinu cesty od Jezeří, je zde panská myslivna a hostinec, a jižním směrem, čtvrt hodiny cesty vzdálená hájovna na Lništi (Flachsgrund).

dolni_mikulovice

Mikulovice dolní část

Lesná - Ladung

Pro Lesnou máme zakládací listinu, která byla vystavena v roce 1590. Tato osada je však starší. V mníšeckém "handfestu" z roku 1562 se píše o pastvinách, které sousedí z nově založenou osadou: "...od Mníšku až do Salz-Ladung cesta je...". Také v o dva roky později sepsaném "handfestu" pro Rottendorf, při popisu pastvin se uvádí: "...až do Ladungu pasení dobytka zasáhne...".

Označení místa "Ladung" by mohlo souviset se slovem "Niederlage" (sklad, skladiště). Zde pravděpodobně, není myšleno "Kauf - Niederlage" (koupě, nákup - skladiště), ale spíše "Umladestation" (překladiště, stanice pro překládání).

Překládání zboží se provádělo k ulehčení přepravy na obtížných úsecích cesty. Je možné, že zboží, které přes hory dopravovali soumaři a koně, se právě zde překládalo a dále transportovalo. Stará solná stezka z Halle - Öderan - Frauenstein - Sayda do Žatce měla několik větví, jednou z nich byla cesta přes Grünthal, Brandov, Malý Háj, Lesnou, Boleboř do Jirkova. Od Chomutova a Jirkova pokračovala stará solná stezka přes brod Ohře u Žatce, Postoloprty nebo Louny a pokračovala přes Slaný do Prahy.

stezka

Na solné stezce

Jiná větev vedla od Oberseiffenbach přes Deutschneudorf-Hegertempel západně od Straußhäuser přes úbočí, kolem domu č.14 k Svidnici, kterou přecházela mezi dolním a horním mlýnem (do roku 1955, kdy byla zbořena, zde stávala továrna na výrobu dřevěného zboží majitelů J. A. Wagnera a Aloise Waltra), pokračovala polní cestou k Vogelherd, případně císařskou cestou k Pachenkovu, kde se všechny cesty spojily.

V zakládací listině Lesné jsou uváděny panské stáje, které sloužily k výměně koní a přepřahání povozů. Majitel panství určil napříště tuto osadu nazývat "Langendorf", tento název se však neujal.

Jako první osadníci jsou v této listině uvedeni: Ch. Weber, H. Werner, V. Rosenkrantz, Ch. Miller a C. Bretschneider. Daňový soupis z roku 1654 uvádí ještě dalších šest "Gütler", spolu s ostatními jmény a to: H. Andreas, G. Bürger, Ch. Helbin a pusté usedlosti: Safran, Becker a Wittich. Dále se zde píše: "živí se chovem dobytka". V jednom z pozdějších kontrolních zápisů se můžeme dočíst: "solná cesta jako taková ztratila svůj význam, žijí zde toliko nádeníci, dřevorubci a lovci".

Majitelem panství Jezeří - Nové Sedlo se po svém zemřelém otci, Viléma mladšího Popela z Lobkovic, stal 2. ledna 1647, František Vilém Popel svobodný pán z Lobkovic. Ten v roce 1651 rozšířil svůj majetek přikoupením dalších vsí, mezi nimiž byl také Langendorf - Lesná.

Překvapuje, že rodiny, které v roce 1590 osadu zakládali, v roce 1654 již uvedeny nejsou. Obyvatelé tří opuštěných usedlostí buď v době válečných zmatků zahynuli, nebo opustili drsné podmínky horské obce či odešli jako exulanti přes hranice do Míšeňska. Farář Wenzel Wedin z H. Sv. Kateřiny v roce 1727 uvádí v soupisu příjmů stanovených pro Lesnou, padesát obyvatel. Ke dni 31.12.1800 se uvádí v Lesné: 30 domů, 134 obyvatel, všichni katolíci. Při sčítání lidu 31.12.1900 je v Lesné ještě 22 domů a 103 obyvatel. Katastr Lesné měl rozlohu 557 ha, z toho bylo 526 ha lesa, 17 ha polí, 12 ha luk, 0,02 ha zahrad a 2,27 ha pastvin. Území hájovny na Červené Jámě není do této plochy zahrnuto. Hájovna na začátku a hostinec Kroh na konci vsi patří územně k okresu Chomutov. Cesta procházející vsí tvoří hranici mezi okresem Most a Chomutov. S 911 metry nadmořské výšky byla Lesná nejvýše položenou obcí okresu Most.

Zemědělské hospodaření přinášelo jen skromné výnosy. První sníh napadl často již koncem září a v některých letech zůstal ležet až do dubna. Proto například na podzim roku 1941 nebyl kvůli sněhu posekán a sklizen oves ani vybrány brambory. Jediným větším, samostatně hospodařícím rolníkem v Lesné byl E. Neubauer. Vlastnil přibližně 10 kusů velkého dobytka.

zne

Žně na Lesné

Na tomto místě, v překrásné krajině, stávaly dva hostince, jinak zde žádná jiná živnost provozována nebyla. Většina obyvatel pracovala jako lesní dělníci. Počátkem dvacátých let začali někteří pracovat jako horníci v uhelných dolech. Mezi tím však hospodářská krize třicátých let způsobila pro nedostatek práce, nezaměstnanost a propouštění. Mnozí obyvatelé proto museli změnit pracovní místo. Posledními horníky v Lesné zůstali Fr.. Mooz a Josef Hahn.

Důležitou úlohu v životě obce sehrál cestovní ruch. V téměř každém domě bylo k pronajmutí turistické ubytování. Za nocleh (bez snídaně) se platilo v létě 1RM a v zimě 1 1/2RM. Každé ráno přivážely děti se svým psím spřežením od pekaře Christopha z H. Sv. Kateřiny housky a chleba. Večeře pro hosty se podávala v jejich bytech. Mnozí letní hosté trávili svou dovolenou i po mnoho let u stejné rodiny. Lesná bývala v létě i v zimě skoro vždy vyprodána. V místě se nacházely dva hostince, jeden se nazýval "U zeleného stromu" a jeho majitelem byl Karl Kroh, druhý ve kterém byl i taneční sál se jmenoval "Körnerova bouda", majitele E. Körnera. F. Mooz a E. Körner byly v červnu 1945 dopraveni k okresnímu soudu v Mostě a odsouzeni k 12 letům nucených prací v uranových dolech v Jáchymově. Zatím co F. Mooz byl brzy propuštěn musel Körner vydržet devět namáhavých let,zemřel počátkem září 1954.

Vedle Körnerovy boudy byl v roce 1935 postaven český Dům sportu, který pak byl v roce 1936 ještě rozšířen. Obuvnický továrník J. A. Baťa ze Zlína tuto stavbu podpořil velkými dary. Slavnostní otevření domu se konalo 28. června 1936. Předválečný správce tohoto domu, pan Obrhel,se v roce 1945 do Lesné vrátil a ujal se jako komisař správy domu a hostince. V roce 1988 byly oba hostince ještě jako zotavovny v provozu, o dva roky později vyprázdněný hostinec Körner zanikl a byl vydán na pospas.

hotel

Bývalý Körnerův hostinec

Obec patřila ke školní a farní správě v Malém Háji (Kleinhan). Již v listině k udělení milosti z roku 1590, vydané majitelem panství pro nové osadníky se uvádí: "...k hřbitovu a kostelíku na dvou provazech, tři až čtyři kmeny dřeva na prkna dovést, tím bude splněno nařízení". Hřbitov a kaple stály v obci vedle hostince Körner. Na jaře 1938 byl umístěn v kapli nový zvon, ten ale byl v létě 1943 sejmut a roztaven.

V roce 1964 nechali Češi kapli zbourat, hřbitov byl zrušen a srovnán, náhrobní kameny a kříže odstraněny. Metr vysoká tráva nyní zakrývá čtverec bývalého pohřebiště.

Obec spadala do roku 1938 pod poštovní úřad v H. Sv. Kateřiny, v letech 1938 až 1945 k poště Boleboř (Göttersdorf). Potřeby pro domácnost a živobytí, které nebylo možné získat ze svého vlastního drobného hospodářství, se jednou týdně nakupovaly v Nové Vsi v Horách. Byl tu sice Malý Háj, vzdálený jen 3 km, ale ve větší Nové Vsi (6 km) se nacházeli téměř všechny obchody se zbožím pro každodenní potřebu.

Na konci války zde v rozmístněné ruské jednotce zemřeli v květnu 1945, dva vojáci. Stalo se jim osudné požití syrových kachních vajec. Byly pohřbeni před domem Josefa Hahna. Na tomto místě byl postaven pomník, který v roce 1992 ještě existoval byl ale již neudržován.

V posledním desetiletí před odsunem, byl starostou obce Karel Richter. Do konce války žilo v Lesné přibližně 85 obyvatel.

Z následujícího vyprávění Wilhelma Wiednera se o této obci dovídáme:
"Na hřebenu Krušných hor, v nadmořské výšce 900 m, leží stranou dopravních cest a uprostřed lesů, Lesná (Ladung). Z jihu je otevřená krajina, do které je volný výhled, za jasného počasí můžeme vidět hradčanské věže v Praze. Lesná patří k Nové Vsi v Horách, a lze tam dojít pěknou lesní cestou přes Mikulovice. Jiná cesta vede z Lesné do Malého Háje vzdáleného 2 km a ještě poněkud obtížnější je cesta do Pyšné (Stolzenhan). Lesná byla malá obec skládající se z 20 stavení, z nichž čtyři byly horské usedlosti, dvou hostinců, kaple, malého hřbitova, hájovny a Čechy postaveným sportovním domem. Pokud muži neměli práci doma, pracovali jako dřevorubci nebo horníci a denně museli chodit dlouhou příkrou cestou dolů přes Jezeří na šachtu Grohmann a zpátky. Vypráví se, že se Lesenští dříve často zabývali pašováním, ale našetřili tím jen malý majetek.
Až do vzniku pěší turistiky a zimních sportů byl "Loding" málo známý, chodil tam nanejvýš kominík, pošťák a občas řezník, aby tu lacině koupil kus jatečního dobytka. Když pak byla obec objevena jako místo pro letní pobyt i zimní sporty, velmi se to změnilo, byly zde ideální svahy pro lyžaře začátečníky. Ani jeden hostinec však nebyl na tento rozvoj stavěný, a tak hostinský Groh provedl nástavbu nad svým hostincem, zatím co Körner přistavil rozlehlý sál, aby kromě pohoštění nabídl také příležitost k tanci. K návštěvníkům patřili vedle horalů, také hosté z údolních měst Jirkova, Chomutova, Ervěnic a okolních vsí.. O zimní sport se zajímali rovněž nově přesídlení Češi, kterým byl ze státních příspěvků postaven sportovní dům, jehož správce pro soukmenovce provozoval kantýnu. Po jarní oblevě a v pozdním podzimu, když nastaly mlhy, byla Lesná opět osamoceným místem. Avšak ještě jednou, v polovině listopadu, kdy začínalo na Lesné posvícení, přicházeli až sem vysoko, stálí hosté z blízka i daleka.

kaple

Původní kaple
se zvonicí v Lesné

Obec měla ještě jednu zvláštnost, tou byla cesta vedoucí přes obec, ta totiž tvořila hranici mezi okresem Most a Chomutov, proto hostinec Kroh a hájovna patřila k okresu Chomutov a politicky ke Svahové (Neuhaus) u Boleboře (Göttersdorf). V případě, že si museli Lesenští, něco u kompetentního obecního úřadu v Nové Vsi vyřídit, museli urazit 6 km dlouhou cestu tam a zpátky. Proto měla Lesná své obecní zastupitele, kteří měli některé pravomoci, zvlášť když v zimě byly lesní cesty neschůdné a jediným spojením byla cesta přes Malý Háj - H. Sv. Kateřiny. I tak, pokud byla cesta volná, trvala celý den.

Posledním místním představeným byl rolník Karel Richter, ten se po odsunu usadil ve Schwarzatal / Durýnsku, kde jej v roce 1949 srazilo nákladní auto, a druhý den v nemocnici v Saalfeldu zemřel.Toto jest to podstatné o tomto pěkném koutě rodné země, jež ve vzpomínce zůstává a jehož pohostinnost jsem já Krušnohorec kdysi užíval."

V roce 1991 stál v Lesné ještě Grohův hostinec, stará hájovna, obytný dům Albína Göhlerta a rovněž pustnoucí Körnerova chata. Všechny ostatní domy byly strženy. Kde před sto lety se oraly pole, dnes zůstávají jen pastviny.

Mariánské údolí - Marienthal

Tato ves leží u paty jihovýchodního úbočí Krušných hor, které jižním směrem mírně klesá a tvoří návrší. Tento geologický útvar vznikl v dřívější době jako důsledek záplav a povodní. Půda se skládá z rozrušených částeček starších hornin, slídy, šedého oxidu hlinitého, vápence a zčásti je zastoupen oxid železa. Tento nános půdy je několik metrů vysoký a velmi plodný, pod ním se nachází železná ruda, kamenec a hnědé uhlí.

Je správné a zároveň nesprávné, jestliže se říká, že tato osada je posledním a nejstarším místem vsi Nová Ves v Horách.

Továrníci August Wilhelm Marbach a Johann Ludovici z Chemnitz získali v roce 1822, od knížetem Lobkovicem držené panství Nová Ves - Jezeří, stavební místo kde v roce 1828 postavili přádelnu bavlny.

Na počest kněžny Marie Lobkovicové rozené z Lichtensteina byla osada pojmenována Mariánské údolí.

Důkaz, že již před třemi stoletími tam stával mlýn, nacházíme v novoveském "handfestu" z roku 1564. Jako poslední na soupisu osadníků (soupis je součástí handfestu) je uveden: "Michael Weißmüller, im Georgenthaler Grund". Od té doby, až do odsunu tam byla v provozu také pila.

Na starém soupisu pozemků je Mariánské údolí nazývané "Rotte". Význam názvu "rotte" je vykládán stejně jako "Rottendorf". Z Mariánského údolí ležícího v nadmořské výšce 360 m (H. Jiřetín 269m(, začíná příkré stoupání k 735 m vysoko položenému novoveskému sedlu pod " horskou výšinou". Na poměrně krátkém úseku, cca 2 km, bylo nutné překonat výškový rozdíl 400 m. Aby bylo možno zboží či materiál dopravit do hor, bylo nutno v Mar. údolí posílit spřežení táhnoucí vozy, dalšími tažnými zvířaty, tak zv. přípřež. Ve středověku se taková služba nazývala "Rottdieste" - přípřež - služba, proto byl název "Rotte" používán také pro dnešní Mariánské údolí, kde se tato přepřahací stanice nacházela. Je také možné, že se zde název "Rottendorf", používal jako kratší forma pro pojmenování mlýna jež patří k Georgenthal Grund". Pro Rottendorf nacházíme velmi brzy také název "Neues Dorf", " Neues Dorf im Gebirge", Nová Ves v Horách.

Po dokončení nové silnice, v roce 1901, mohli rolníci z Mikulovic jezdit již bez přípřeže.

Schaller ve svém díle vydaném v roce 1787, osadu Mar. údolí ještě neuvádí. Sommer již tuto osadu ve své "Topografii království českého", jmenuje. Vedle přádelny bavlny uvádí ještě továrnu na výrobu hraček, kterou vlastnil Friedrich Kaaden. Zde by mohla být souvislost s pilou a mlýnem (Grundmühle).

Osada se skládala z těchto pěti usedlostí:

Při sčítání lidu byl počet obyvatel následující:

Mariánské údolí bylo katastrální částí Nové Vsi v Horách, s kterou však nemělo žádnou vnitřní spojitost. Tato malá osada patřila ke školní i farní obci v Horním Jiřetíně, rovněž tak k poštovnímu úřadu. Obě obce byly víceméně spojeny.

Již uvedená přádelna byla v provozu od roku 1828. Vodní energii dodával potok Ruttenbach tekoucí přes areál továrny (některé zprávy uvádějí název potoka "Grundbach"). Byly také využívány zdroje vody z mikulovických a novoveských luk, z kterých byla voda sváděna umělým kanálem.

Revoluční hnutí v roce 1848 způsobilo všeobecné zastavení obchodu, a proto musela být dočasně zastavena i továrna v Mar. údolí. O několik let později, koupil Gustav Tetzner, zařízení s dvěma parními stroji (30 a 20 PS) a moderní seřizovací stroje. Tehdy pracovalo v továrně 212 lidí na zpracování 11 000 vřeten a 3 600 centů příze. Bylo dosaženo obratu 180 tisíc zlatých, z nichž byla odvedena daň 580 zl. Odměna pro dělníka bývala mezi 20 až 100 krejcary denně. V roce 1889 zcela shořela malá přádelna Spáleniště koupil komerční rada Ernst Mauthner z Vídně. Roku 1892 zavedl do své výroby mechanické tkaní bavlny. Svou budoucí výrobu založil na využití parního stroje jako hnací jednotky. Po krátkém čase získal továrnu Wenzel Gustav Jantsch. Během hospodářské krize ve třicátých letech, byla továrna mimo provoz a výrobní zařízení dočasně ztichlo. Později továrna přešla na firmu Wegena Gmbh, která vyráběla spodní prádlo. Po roce 1945 Češi pokračovali ve výrobě stejného artiklu ještě v roce 1993.

pradelna

Přádelna Wegena,
hájovna a pekařství J. Mooze

Hostinec (Grundschänk) se nacházel na pravé straně potoka Ruttenbach, zatím co mlýn (Grundmühle) rodiny Hugo Spielera a dům soustružníka Ulbricha na straně levé, tím patřil územně k Černicím. Bylo tomu tak proto , že v dřívějších dobách hranice pozemků bývaly často vedeny podél vodních toků. Zde probíhala hranice podél potoka na západní straně od staré cesty.

Krátce proti proudu potoka, než se setkávají stará a nová cesta stál až do odsunu "Bildltanne". O historii tohoto obrazu nám vypráví pověst "O obrazu na jedli v Mar. údolí". V zimě v letech 1946/47 vichřice kmen, na kterém byl obraz umístěn, vyvrátila a porazila. Na kožené desce byl namalován obraz Pany Marie, který odolával všem změnám a zásahům, které byly v průběhu století na kmenu provedeny. Obraz nebyl již nikdy nalezen. Po mnoho let prý viděli místní návštěvníci kmen na místě ještě ležet . V roce 1990 nebyl již kmen nalezen.

Legenda o svatém obrazu na jedli v Mariánském údolí.

V dobách 15. a 16. století, kdy se v Krušnohoří více či méně úspěšně dobývala stříbrná ruda, přišli horníci také do Mariánského údolí, které se táhne podél cesty mezi H. Jiřetínem a Novou Vsí v Horách, aby se zde pokusili o štěstí. Voda tekoucí od "Eishübel"(Ledový kopec) protéká od západu vedoucím krátkým údolím, vtéká do hlavního údolí, které se rozšiřuje a vytváří jakýsi kotel. A právě toto místo si vyhlédli horníci pro dolování, a jako své sídlo. Dřevěné, srubu podobné stavení, jim sloužilo jako obydlí, stoupa pak byla poháněna vodní silou. Pracovali ve dne v noci, aby získanou rudu připravili k hutnímu zpracování. Všude vládlo radostné nadšení v naději na bohatý výtěžek.
Byl měsíc červenec, slunce pálilo i dole v údolí, bylo velké horko a ve vzduchu dusno, když se jednoho dne vracel údolím od H. Jiřetína k hornické osadě, veselý svatební průvod. Svátečně oblečení horníci kráčeli v čele průvodu, neboť jejich "štajgr! se dnes stal šťastným novomanželem. Radostným voláním zdravili společnost svatebčanů ti, co zůstali doma, brzy se pak všichni, ve stínu stoletých jedlí a buků, pustili u připravených stolů do svatební hostiny Nepřetržitě se točily džbánky a zakrátko panovalo rušné veselí, na kterém se nejvíce podílel sám ženich.

K večeru, když hostina dosáhla vrcholu, začaly se náhle nad údolím stahovat temné mraky a nepřetržité hřmění prozrazovalo blížící se velkou bouři. Blesk za bleskem osvětloval stmívající se údolí, bojácná zvířata ve strachu prchala do svých lesních úkrytů. Také svatebčanů se zmocnil strach a mnozí se chystali k odchodu, aby se před špatným počasím vrátili včas do svých domovů. Tu povstal ženich, uchopil plný džbán, vyšel před stavení stojící na volném prostranství a zvolal, se zvednutým džbánem proti nebi:" Ty tam nahoře, buď rozumný a neruš mou svatbu, do džbánku pivo patří, ponech si svou vodu nahoře". Sotva dozněla tato slova, země se pod strašlivým úderem blesku zachvěla, současně se spustila průtrž mračen a všichni zanechajíc jídla a pití, utíkali se schovat pod střechu. Strhla se bouře jakou ani nejstarší nezažili, jako by nastávala potopa světa, takové masy vody padaly, stále stoupající proud vody se hrnul do údolí a bral sebou vše , co se mu postavilo do cesty. Také kolem stavení, do kterého se chtěli svatebčané uchýlit, zuřivě hučela vodní masa, strach a hrůza popadla prchající hosty. Náhle se ozval temný hukot, který každou vteřinou sílil, vodní proud stavení nadzvedl a odnesl sebou.
Průtrž nezničila jen obytné domy, ale také stoupu a započaté hornické dílo, rudné žíly byly zasypány a zaneseny bahnem, tak, že je od té doby již nikdo nespatřil. Z horníků a svatebních hostů se měl zachránit pouze jeden starý horník, jenž po bezbožných slovech štajgra našel útočiště v jeskyni, která se nacházela ve vyšší poloze nad místem kde stávala stoupa.

Později pak zbožní lidé, na památku oné svatební hostiny umístili na kmen jedle, v blízkosti bývalé stoupy, svatý obraz. Mnohý pocestný zastavil se zde ke krátké motlitbě, než pokračoval v obtížné cestě do hor.

obrazek

Obraz panny Marie na jedli
v Mariánském údolí

Majitelé panství

Hraniční lesy byly zpočátku v držení zemského majestátu. Vždyť už samotný název lesa "Království" nám říká, komu les rozkládající se od H. Sv. Kateřiny po Mníšek patřil. Kvůli marnotratnému hospodaření Přemyslovců přešla velká území západních Čech jako záruky a dary do rukou bílinského župního purkrabí z rodiny Hrabišiců. Panství Hrabišiců sahalo až ke Slavkovu a Ostrovu u Karlových Varů, k Bečovu nad Teplou a Žluticím. Potomek rodu Hrabišiců, Boreš, založil kolem roku 1126 hrad nad Osekem, který nesl jméno "Riesenburg" (Rýzmburk). Později nesl tento rod jméno " panů z Riesenburgu". Přes jejich panství vedla solná stezka do Saydy. Roku 1206 darovali páni z Riesenburgu farnost Sayda, krátce předtím založenému klášteru v Oseku. Nemáme však žádný listinný doklad, že by k panství pánů z Riesenburgu patřila oblast tehdejšího Rottendorfu. Tak jako les "Království", mohlo tehdy území Rottendorfu patřit mosteckému panství (majetku mosteckého hradu). V době bojů, které vedl císař Zikmund proti husitským vojskům, půjčil mu jako pomoc míšeňský markrabě, 90 000 zlatých.

hrad

Zřícenina hradu Rýzmburk

znak

Když vojsko rebelů z Chomutova a Bíliny v roce 1421 stálo před Mostem, přišlo mosteckým (královským) na pomoc velké množství vojska míšeňského. Aby mohl císař zaplatit míšeňské vojsko, které mu pomohlo město Most uhájit, dal toto město společně s Osekem, Duchcovem, hradem Riesenburgem a jinými statky 31. března 1423 markraběti míšeňskému Bedřichovi, do zástavy. Po korunovaci Ladislava Pohrobka 28. října 1453 byla provedena všeobecná revize majetku v Čechách. Král Ladislav požadoval od sasských vévodů navrácení českých statků a majetku české koruně. Ti však odmítli a roku 1455 došlo k válce, která skončila pro českého krále vítězně.

Dnem 2. března 1458 nastoupil na český trůn Jiří z Poděbrad a 25. dubna 1459 opustili míšeňští hrad Most a Riesenburg. Tímto se opět dostaly pozemky a usedlosti v oblasti Rottendorfu a Mníšku do vlastnictví království.

hnevin

Most - hrad Hněvín

Kolem roku 1479 se stalo město Most majetkem rodiny z Vitzthumu (Fictumu), a bylo započato s vybíráním poplatků pro hrad, který sloužil jako zemská strážní hlídka.

V roce 1507 se stal novým majitelem mosteckého hradu Jan (Johann) z Veitmile.

S příchodem jeho rodiny začíná nový rozvoj Krušnohoří.

Dědicem a výhradním vlastníkem pozemků se roku 1515 stává Sebastian z Veitmile. Kromě jiného majetku a pozemků je pánem Chomutova, Červeného hrádku a celého bývalého soudního okresu H. Sv. Kateřiny.

Seznam majitelů panství:

majitele

jezeri

Zámek Jezeří - Eisenberg