DomůPočátky osídleníRobotaVálkyKostel sv. MichaelaŠkolaPoštovní úřadŘemesla a živnostiObchody a živnostiSpolky a stranyZemědělstvíInženýrské síťěSpráva obce v N.V.Podnebí a počasíPřílohyKontakt

Škola

Škola

Dnes již nelze průkazně doložit, od kdy se děti z Nové Vsi a Mikulovic začali poprvé učit číst a psát. Ve starých zprávách se můžeme dočíst, že to bylo přibližně od roku 1600.

První školní světnice (třída), pravděpodobně jen skromná místnost, se prý nacházela vedle někdejšího domu rychtáře a pozdějšího hostince "U jelena" (dnes Dům sportu). Toto staré "školní" stavení bylo v roce 1767 zbouráno. Jako učitel je v roce 1613 svědecky prokázán Jonas Rabe.

V roce 1767 obec N. Ves postavila školu novou, je jíž součástí byl i příbytek pro učitele. Škola se nacházela nad Panským rybníkem (Herrnteich), naproti Starému kostelu, při rozcestí mníšecké cesty a obecní silnice. V roce 1856 byl dům rozšířen a zřízena v něm podkrovní místnost. V roce 1939 dům vyhořel a nebyl již znovu obnoven. Posledním majitelem byl Emil Grumptmann.

V roce 1775 byla na pozemku, vzdáleném cca 50 metrů od této školy, postavena druhá, dvoutřídní školní budova s bytem pro učitelem a komorou pro školního pomocníka. Po dokončení nové školní budovy v roce 1887, obec tento dům v roce 1888 prodala.

Vzhledem k stále se zvětšujícímu počtu školáků byla 25. května 1873 zřízena v domě Jos. Kaltofena čp. 127, za roční pronájem 100 zlatých, třetí třída. V červnu 1874 nařídil Školský úřad rozšíření školy o třídu čtvrtou. Po dlouhém hledání byla pronajata místnost v domě H. Grumptmanna čp. 55 a od 1.1.1875 zde bylo zahájeno vyučování.

Od roku 1875 byla:

stara_skola

Stará škola

Platby učitelům.

Z církevních záznamů jsou nám známi nejen příjmy duchovních a kostelníků, ale také příjmy učitelů. Novoveský učitel v roce 1747 například pobíral: Služné od N. Vsi 11 zl. a od Mníšku 5 zl. 80 krejcarů, dále školné 13 zl. Za církevní úkony dostával: z každého křtu 30 kr. svaté mše 6 kr., z pohřbu 15 kr., z každého sňatku 50 kr., ze sbírky za koledu na Tři krále 2 zl 30 kr. a na Zelený čtvrtek 1 zl. 20 kr. Kromě toho mu patřili ještě výnosy z velkého školního pole (cca 7 až 8 strychů - korců, 1 strych = 28,8 aru)

V roce 1768 učil v domě čp. 70 učitel Jos. Schneider. Byl učitelem i kostelníkem zároveň. Ročně obdržel jako plat: od N. Vsi 11 zl. 30 kr., Mníšku 5 zl. 30 kr. a Mikulovic 3 zl 24 kr.

K tomu týdně od každého žáka:

Zápis nového žáka stál cca 2 zlaté.

Za svou činnost kostelníka pobíral: z každého křtu 6 kr., z každého kmotrovství 3 kr., za vypsání křestního listu 6 kr., za každý sňatek 50 kr., za pohřeb 15 kr., za tichou mši 6 kr., za sváteční mši 30 kr., za upravení oltáře a zažehnutí světel 1 zl. 30 kr., ze sbírky (sbírka v kostele) 2 zl. 30 kr., na Štědrý den a Zelený čtvrtek 1 zl. 30 kr., od knížete dostával v penězích 26 zlatých, jakož i 10 korců žita, 2 korce pšenice, 2 korce ječmene, 1 korec ovsa, 1 urnu vosku a 1 sud nebo 3 vědra piva (1 korec cca 93 litrů).

V těchto časech panovala v Čechách a Sasku velká bída, hlad a drahota. Na pozadí této skutečnosti je jasné, že situace učitele nebyla nijak zvlášť dobrá. Vždyť například 1 korec pšenice tehdy stával 14-15 zlatých, žita 11-16 zl., ječmene 10 zl., ovsa 6-7 zl. Učitelův plat za celý rok byl ale, toliko 60 až 70 zlatých.

Z výkazu roku 1833 se dovídáme, že učitel Dominik Liebscher měl za celý rok plat:

Mimo to ročně v hotovosti od N. Vsi 11 zl., Mikulovic 4 zl. 24 kr., Mníšku 5 zl. 30 kr., na Nový rok 10 zl. 27 kr., služné z kostela 1 zl. 30 kr.

V bezprostřední blízkosti domu čp. 70 (staré školy), se nacházela také "školní louka". "Školní pole" se rozkládalo pod zemědělskou usedlostí J. Waltra čp. 88 a za domem čp. 72 Klementa Mazanka. Výnosy z polního hospodářství byly součástí platu učitele. Ke školnímu majetku patřil také díl lesa. Když byly v roce 1879 zakládány nové pozemkové knihy, odmítl farář uznat vlastnická práva "školní louky" a reklamoval ji jako majetek příslušející farnosti.

Učitelé.

V roce 1869 byl na zdejší škole řídícím učitelem Jos. Liebscher a pomocným učitelem Jos. Schindler. 4. března 1871 byl pak jmenován novým řídícím učitelem Ferd. Walter z N. Vsi kde se v roce 1837 narodil v domě čp. 37. Musel až do konce školního roku vyučovat 255 dětí. Počátkem školního roku 1871/72 přišel jako druhý učitel W. Heinrich. Jeho následoval v roce 1874 A. Ulbrich z Mostu, kterého po několika měsících vystřídal J. Scheithauser. Pomocný učitel Johann Seifert byl v roce 1878 přeložen do Rašova u Klínů (Zettl bei Göhren).

Odnepaměti zaujímal učitel také místo kostelníka a mnohde hrával na varhany a vedl kostelní chór (sbor). Nejvyšším nařízením z 1. října 1870 byl výkon kostelní služby učitelům zakázán. Funkci sbormistra mohl učitel vykonávat dále.

Ve školním roce 1883/84 navštěvovalo zdejší školu 297 dětí, 145 chlapců a 152 děvčat. Na počátku školního roku 1886/87 bylo zapsáno celkem 280 školáků, 145 hochů a 135 dívek.

ucitele

Učitelský sbor z roku 1934
Sedící z leva: H. Swarzová, R. Seifert, farář J. Herkner, E. Böhmová.
Stojící z leva: S. Grießl, E. Schlegel, M. Loos, K. Gabert.

Říšský školní zákon z r. 1869.

Po bezmála dvacetileté přípravě byl Školní-reformační zákon i přes silný odpor duchovenstva a opozice, rakouským Říšským sněmem schválen a 14.5.1869 podepsán císařem Fr. Josefem I. Tento zákon přinesl kromě povinné osmileté školní docházky, také rozšíření vyučovacích předmětů, zrušení náboženského vyučování, vyplácení učitelů státem, přeměnu církevního, na státní školní dohled, spoluúčast státu a demokratické spravování zemskou, okresní a obecní školní radou. Výnosem byla vyřešena také transformace a oddělení existujícího školního majetku.

Tímto zákonem byly také zjednány měšťanské školy, čtyřleté učitelské studium a zavedeno teoretické zvyšování kvalifikace učitelů.

Obecní školní rada.

Od roku 1868 měla novoveská Obecní školní rada toto složení: předseda Kajetan Köhler z N. Vsi čp. 34, obecní školní inspektor Ant. Kaltofen z Mikulovic čp. 25, členové Ant. Dietz z N. Vsi čp.25 a J. Walter z N. Vsi čp. 22. V dubnu 1889 byla zvolena nová školní rada: předseda - starosta obce Ant. Walter z N. Vsi čp.56, obecní školní inspektor Fr. Walter z N.Vsi čp. 44, členové J. Kaltofen z Mikulovic čp. 127, H. Gutsmann z Mikulovic čp. 16, Fr. Thiel z Mikulovic čp. 18 a vrchní lesmistr Jos. Fitzinger.

Po vzniku ČSR byly základy Říšského školního řádu z roku 1869 zachovány. 25. dubna 1925 byli do Obec. školní rady zvoleni: předseda J. Eckert z N. Vsi čp. 136, dále L. Ullrich z Mikulovic čp. 19, Fr. Walter z N. Vsi čp. 35, B. Walter z N. Vsi čp. 56, A. Kaltofen z N. Vsi čp. 122 a Max Walter z N. Vsi čp. 89.

Do Obec. školní rady zvolené 23.4.1933 náleželi: J. Eckert z N. Vsi čp. 136, B. Gutsmann z N. Vsi čp. 80, Ant. Neubauer z N. Vsi čp. 150, A. Kaltofen z N. Vsi čp. 122, G. Weitzdörfer z Mikulovic čp. 27, Ferd. Thiel z Mikulovic čp. 49; jakož i učitelský sbor: řídící učitel R. Seifert a učitelé E. Schlegel a Max Loos. Předsedou byl zvolen Bruno Gutsmann a jeho zástupcem Jos. Eckert.

Do poslední školní rady před anšlusem (odtržení českého pohraničí) byli 5.5.1937 obecní radou zvoleni: Jos. Eckert z N. Vsi čp. 136, A. Kaltofen z N. Vsi čp. 122, Ant. Neubauer z N.Vsi čp. 150, Ferd. Thiel z Mikulovic čp. 49, Fr. Seifert z Mikulovic čp. 3 a Jos. Kaltofen z N. Vsi čp. 189.

Patnáctiletý spor o novou školu od r.1870 do r. 1886.

Začalo to všechno nevinně. V roce 1870 přikázala Okr. školní rada, novoveské školní radě, zbudovat školní cvičiště. Pro takové, zde, u staré školní budovy, nebylo místo a tak 15. července 1872 padl návrh na postavení nové školy a cvičiště v dolní části obce. S tím však nesouhlasili mikulovičtí a žádali pro sebe vlastní školní budovu. Otec řídícího učitele Fr. Walter z N. Vsi čp. 37 nabídl k prodeji pro stavbu školy svou parcelu č.892. Farář Grünert byl proti, mikulovičtí a Školní úřad pro toto místo. Tímto vzplanul prudký, dlouhá léta trvající, z části ponižující a ostudný boj mezi Obecní a Okresní školní radou, Obecní školní radou a Obecní správou i mezi občany. Farář stál většinou proti všem předneseným návrhům.

V roce 1884 byla zvolena nová, škole nakloněná Obecní správa, která odebrala věc stavby nové školy jak Okr. školní radě, tak Obecní školní radě a notně uspíšila přípravné práce pro stavbu a vybrání vhodného stavebního místa.

Zahájení stavby a její vysvěcení.

Stavební práce v hodnotě 10 566 zlatých byly zadány tesařskému mistru z H. Jiřetína Antonu Flicherovi. Výkopové práce základů nové stavby byly zahájeny 23.6.1886, slavnostní položení základního kamene pak proběhlo 3. července 1886. Hrubá stavba byla ještě v tom samém roce pod střechou. Dokončena byla v letních měsících roku 1887 a předána za účasti zástupců Okr. školní rady 22.9.1887.

Zemský výbor poukázal školní obci N. Ves příspěvek 700 zlatých. Na základě žádosti, sepsané učitelem Zlonickým, obdržela obec od císaře Frant. Josefa I. dar, ve výši 200 zlatých, za tyto peníze byly pořízeny nové školní lavice.

To je ve stručnosti slavný, pověstný spor o školu v N. Vsi, vskutku mistrovský výkon zdržovací taktiky, průtahů a nicotných místních zájmů.

skola

Rozvoj školy.

V roce 1833 čítala Nová Ves 123 domů a Mikulovice 64 domů.

Dětí schopných školní docházky bylo:

  chlapců děvčat děti
z Nové Vsi 73 55 128
z Mikulovic 35 33 68
Celkem 108 88 196

Z těchto navštěvovalo školu:

  chlapců děvčat děti
z Nové Vsi 53 40 93
z Mikulovic 25 23 48
Celkem 78 63 141

Tato čísla ukazují na značný rozdíl mezi dětmi školou povinnými a skutečně do školy docházejícími. Povinná školní docházka nebyla ještě všemi rodiči chápána a uznávána. Především starší děti bývali často využívány k práci v domácnosti či hospodářství. Byly však i další důvody. Například pan Helmut Gutsmann vyprávěl, jak jeho dědeček, narozený v roce 1850, často nemohl jít v zimě do školy poněvadž neměl žádné boty.

Farář Grünert do farní kroniky poznamenal: "Mé úsilí pro školu nebylo doposud šťastné ani úspěšné. Velká část dětí školu nenavštěvuje, jiní skoro vůbec, většina přerušovaně a jen málokteří se učí s pílí a horlivostí".

Ke školní docházce bylo ve školním roce zapsáno:

1883/84 1884/85 1886/87 1890/91 1891/92
297 290 280 250 263

Ve školním roce 1892/93 navštěvovalo školu celkem 259 dětí, z toho:

Krátce po přelomu století, však již třídy počtu žáků opět nestačily. Jen samotný ročník 1895/96 čítal 92 dětí. V roce 1904 byly nákladem 6 500 korun zřízeny další dvě třídy. Nyní mohlo vyučování probíhat v pěti místnostech, jedna místnost byla k dispozici pro školní tělocvik. Od roku 1912 byla tělocvična přeměněna na šestou učebnu.

Během I. světové války musel být zaveden dvoustupňový systém výuky. Od roku 1914 až do roku 1916 vyučovali stále ještě čtyři učitelé, do konce války pak už jen dva. Nejvyšší počet žáků zdejší Obecné školy byl 297, ten postupně klesal tak, že v roce 1937 navštěvovalo školu "jen" 191 dětí.

zaci

5. třída z roku 1919 (zcela vpravo Josef Zlonický).

Řídící učitelé.

Prvním řídícím učitelem nové obecní školy byl v roce 1887 jmenován dosavadní vrchní učitel Ferd. Walter. Od jeho otce, Fr. Waltra, získala obec stavební pozemek pro stavbu školy. Z důvodů stáří, prodal Fr. Walter svou zemědělskou usedlost rodině Müllerů a tato, o několik let později, rodině Neubauerů.

Po 54 letech služby, koncem března 1891, požádal řídící učitel Ferd. Walter o odchod do důchodu, ale dříve než byla jeho žádost vyřízena, vysvobodila jej z jeho nemoci, smrt. Tento tak úspěšný učitel byl pohřben 16. května 1891. Pohřebního průvodu se zúčastnili vedle okresního školního inspektora prof. A. Weymanna, také učitelé ze Souše, Komořan, Záluží, Horního a Dolního Jiřetína, Brandova, Gabrieliny Hutě, Malého Háje, H. Sv. Kateřiny a Deutschneudorfu. Na poslední cestě doprovázeli svého učitele všichni školáci, všechny místní spolky a sbory. Kronikář zapsal: "Tak velký smuteční zástup zdejší obec ještě nikdy neviděla".

Josef Zlonický ze Slaného (Schlan) byl na zdejší školu jako definitivní učitel přeložen 14. dubna 1884. Po smrti svého předchůdce, byl jmenován dekretem c.k. okresního školního rady od 15.3.1891 dočasným a od 25.5.1892 definitivním řídícím učitelem. Funkci řídícího učitele na zdejší škole vykonával více jak 35 let, po celou svou služební dobu.

Když J. Zlonický po dosažení důchodového věku v roce 1921 odešel do penze, stal se jeho nástupcem ve funkci Rudolf Seifert. Také on byl vynikajícím učitelem a pedagogem, který si rozuměl s ostatními učiteli a dokázal je motivovat k vyšší úrovni výuky. Při inspekcích a kvalifikačních zkouškách dostával opakovaně hodnocení "z vyznamenáním" a většina jeho učitelského sboru byla hodnocena "velmi dobře".

Novoveská obecní škola se těšila skvělé pověsti. V roce 1937 odešel řídící učitel. Seifert na odpočinek. Vedení školy převzal až do konce války řídící učitel Emil Schlegel.

Rodičovská rada.

V roce 1930 nařídilo ministerstvo školství a kultury ČSR, pro všechny školy ustavení Rodičovských rad. Na zdejší škole byla zvolena tato rada v září roku 1930. Její poslání spočívalo mimo jiné i v materiální pomoci Školní správy. Jedním z dlouhotrvajících témat na schůzích rady bylo zajištění školní tělesné výchovy. Jiným, obzvláště obtížným jednáním bylo spravedlivé rozdělení materiální pomoci chudým školákům, neboť prostředky pro tuto pomoc byly vždy mnohem menší než bylo potřeba.

Učitelský sbor.

Od roku 1923 do roku 1945 vyučovali na zdejší škole následující učitelé:

Vrchní učitel Max Loos 1921 - 1945
Emma Grundová 1923 - 1932
Kulka (ruční práce) 1923 - 1933
Emmi Böhmová 1934 - 1945
Karl Gabert 1930 - 1938
Siegrfried Grießl 1930 - 1940
Josef Diez 1932 - 1933
Lieselotte Jahnlová 1933 - 1934
Hildegard Schwarzová 1934 - 1943
Theresia Lippertová 1943 - 1945

Náboženství vyučovali:

Děkan Johann Herkner 1921 - 1938
Administrátor G. Kreysa 1938 - 1939
Děkan Ant. Marschner 1939
Farář Alois Streit 1939 - 1945

Ostatní školní události.

Volnomyšlenkáři ve škole.

Od přelomu 20. století nacházelo hnutí "volnomyšlenkářů" své příznivce i mezi učiteli. V Nové Vsi navrhl kolegiu učitel Hugo Liebscher, nepoužívat v areálu školy, doposud dětmi užívaný pozdrav "Pochválen buď Ježíš Kristus". Většina učitelů s ním souhlasila, a tak vedení školy tento pozdrav zakázalo. Totéž se stalo i v Mníšku. Farář Fischer o tom ve farní kronice poznamenal: "Učitel Liebscher v hostinci J. Grumptmanna (U lípy) "volné římské spisy" rozšiřuje. Tento učitel nemá jiskru víry, a takový chce vychovávat mládež. Liebscher dále tvrdí, že do roku 1900 byla škola a celé učitelstvo pod nátlakem církve a duchovních."

V létě se museli děti již v sedm hodin shromáždit ve škole a každý učitel odvedl nejdříve svou třídou do kostela a teprve v osm hodin se děti vrátili zpátky do školy. Tyto společné cesty do kostela zůstaly zachovány až do I. světové války, o tom vyprávěli ještě naši rodiče.

Divadlo

Řídící učitel Seifert a farář Herkner dali podnět k tomu, aby byla každoročně, od školního roku 1925/26, nacvičena s dětmi ve škole divadelní hra. Představení "Sestro pojď se mnou tančit" a "Palečkova svatba" předvedli školní děti 21. a 22. února 1926 na sále v hostinci "U lípy". Další představení se konalo 17.5.1931, hráli se hry "Čtení na pohádkové louce" a "Popelka". Příští rok se hrála hra "Modrý květ" a "zlodějská" komedie "Jdi až tam, a odtud jdi sem". Všem představením se dostalo nadšeného potlesku od diváků a určitě si mnohý pamětník rád tato dětská představení připomene.

divadlo

Nové projekty.

Kvůli silným poválečným ročníkům musely být třídy rozděleny. O nedostatečném prostoru pro výuku informovala Obec. školní rada okres. Chyběla také vhodná místnost pro tělocvik, zařízení záchodů bylo zastaralé, polévka pro děti se musela připravovat v prádelně a nebylo ani dostačující místo pro učební pomůcky. Okresní školní výbor zareagoval rychle a vydal příkaz, učinit opatření pro získání potřebných prostor.

Nyní měla Černého Petra v rukou opět Obecní školní rada, ta na několika zasedáních o této záležitosti jednala a rozhodla, vzít do úvahy nejprve přístavbu staré školní budovy. To by ale omezilo již tak malé místo pro tělocvik a přestávky. Toto "sportovní téma" zaměstnávalo Rodičovskou radu po mnoho let.

Německý lidový tělocvičný spolek "Dub" vlastnil již v letech 1928/29, na tehdejší vesnické poměry, moderní cvičiště i tělocvičnu vybavenou potřebným nářadím. Tato zařízení však bývala využívána pouze ve večerních hodinách, zatímco v době školního vyučování byla prázdná. Tím se naskytla možnost využívat tělocvičnu pro školní tělocvik. Školu od tělocvičny dělila pouze čtvrt hodiny chůze. Bylo by však nutné podrobné přetvoření učebního plánu. Především tento bod, ale i další věci hrály důležitou roli při rozhodování grémia.

Podle toho jak se měnilo stranické zastoupení v Obecní školní radě, měnil se i poměr hlasů pro využívání zařízení tělocvičného spolku, pokud převažovali příznivci pravicové Národní strany (černé), pak se cvičilo v tělocvičně, když převládly hlasy levicové Liberální strany (červené) tak se cvičilo opět na školní půdě.

Tehdejší předseda Obecní školní rady Bruno Walter přednesl návrh na postavení nové školní budovy na poblíž ležícím pozemku Maxe Gutsmanna. Dále navrhl, stávající školní budovu prodat zdejšímu Spořitelnímu a záložnímu spolku a do budovy kromě pokladní místnosti, přemístit také poštovní a obecní úřad. Tento návrh byl jednomyslně přijat. Správa obce a dozorčí rada spořitelního spolku byla písemně informována. Na společném zasedání se měl v diskusi ujednotit názor na oba projekty (zda přístavba, či nová budova). Představitel spořitelního spolku se tohoto jednání nezúčastnil. Také obyvatelé obce považovali projekt nové budovy za sporný a tak se celá záležitost stále protahovala.

Poněvadž porodnost postupně klesala a stále více školáků bylo přijímáno do páté třídy měšťanské školy v Hoře Sv. Kateřiny, stával se plán na stavbu nové školní budovy zbytečný. Kvůli tehdy vzrůstajícímu politickému napětí byl nakonec projekt vyšším školním úřadem pro potíže odložen.

Rozšíření školního cvičiště, se ale jevilo jako nezbytné. Sousedící paní Anna Neubauerová, byla po delším jednání ochotna obci odprodat 900 m2 svého pozemku. Tato koupě, ale musela být asi sabotována, neboť dne 11.9.1937 referoval starosta na Obecní radě o tom, že paní Neubauerová "chtěla toliko souhlasit s výměnou pozemků", a aby s tím srozuměl obecní radu. Také tuto věc zasunulo tehdejší politické napětí na dlouho do stolu.

Oslavy padesátého výročí školy v roce 1937

V roce 1937 se konala velká školní slavnost u příležitosti padesátého výročí zahájení vyučování v nové škole. Slavnost začala v sobotu 19.6.1937 večerním dostaveníčkem s Loosovou kapelou na sále hostince "U lípy". Slavnostního večera se zúčastnil také okresní školní inspektor Karl Slapnica, který ve svém pozdravném projevu zdůraznil: "V poslední třetině těchto padesáti let, které jsem ve své funkci zažil, rád dnes veřejně můžu prohlásit, že novoveská škola patří mezi nejlepší v mém okrsku". Potom odevzdal řídícímu učiteli Rudolfu Seifertovy a předsedovi Obecní školní rady Jos. Eckertovi pochvalný list, uznání vyslovil také ostatním učitelům.

Neděle začala velmi nepřívětivě. Počasí se, ale později vyjasnilo a tak se mohli všichni shromáždit ke společnému průvodu ke kostelu. Sváteční bohoslužbu vykonal děkan Herkner, byla velmi slavnostní. Tématem jeho kázání bylo společné působení rodiny a školy na výchovu dětí. Slavnost k uctění památky zesnulých učitelů a žáků musela být pro déšť přesunuta do kostela. Do pamětního proslovu duchovního, zněl velice něžně čtyřhlasý sbor od A.G.Feieromda - Píseň, v provedení pěveckého spolku.

Mezi čestnými hosty slavnosti byl také bývalí řídící učitel Josef Zlonický. Ten patřil k učitelskému sboru již v roce 1887 kdy bylo vyučování v nové škole zahájeno. Na zdejší škole působil 35 let a ve vzpomínkách bývalých žáků byl připomínán jako "přísný pán".

K polednímu se obloha vyjasnila. Školní mládež, staří, spolky a všechno obyvatelstvo vytvořilo dlouhý průvod, který pochodoval od Výšiny k slavnostnímu prostranství naproti hostinci "U lípy". Tam se brzy rozvinul čilý sváteční ruch. Školáci zde předváděli svou dovednost, od tance, soutěží a míčových her, prostných cvičení a her, až po divadelní představení, přednes básní a hudebního umění. Celý den byla také možnost prohlédnou si školu. Ve dvou třídách byly vystaveny práce žáků. Skupina leteckých modelářů zde vystavovala své modely. Na památku tohoto svátečního dne dostalo každé dítě šálek na kávu. Ještě dnes zdobí některé exempláře obývací pokoje v daleké domovině.

Cesta do školy.

Vzhledem k rozsáhlosti obce, trvala dětem bydlícím v odlehlých částech vsi cesta do školy více jak půl hodiny. Museli chodit každý den a v každém ročním období, za slunečního svitu, deště, větru i sněhové vánice. Cesta do školy byla především v drsné a na sníh bohaté zimě, po mnoho dní, velmi obtížná. Někdy napadlo najednou tolik sněhu, že ani sněhový pluh tažený koňmi nedokázal v těchto ranních hodinách cestu uvolnit. Velké sněhové závěje bývaly hlavně v Mikulovicích a na Starém kopci. V takových dnech pak museli cestu prošlapat dospělí a děti je v dlouhé řadě za sebou následovali. Při sněhové bouři, kdy protivítr hnal ledové krystalky jak jehličky do tváře, se jen s velkou námahou dalo jít ku předu, děti pak přicházeli do školy zcela vyčerpané. V teplé školní třídě se pak sušily kabáty, šály, čepice a rukavice a třídou se šířila neidentifikovatelná vůně. Kdo by neznal tuto "školní atmosféru".

V zimních měsících musela většina žáků v době hodinové polední přestávky zůstávat ve škole. To jim pak byla podávána, jako součást školního stravování, bramborová, nudlová nebo písmenková polévka, a nebo kakao a houska.

Česká škola.

K ochraně práv menšin žijících ve státě, uzavřeli spojenci hlavních mocností na jedné straně a československé vlády na straně druhé, v St. Germain dne 10.9.1919, smlouvu o ochraně menšin. V této smlouvě se mimo jiné, se značným omezením, uvádí "principy práva na jazyk", smlouvu ratifikovala ČSR 29.2.1920. Formulace tohoto zákona je vzorným příkladem toho jak může být převrácen v opak ústavní princip. Za menšinu byl považován přinejmenším 20% podíl obyvatel v příslušném místě nebo okresu.

V rámci asimilačních snah českých menšin v Sudetech, usilovala česká vláda o zřizování českých škol ve všech větších obcích. Zatím co v roce 1890 měla na území německé jazykové oblasti, česká menšina jen 28 škol, do roku 1916 vzrostl tento počet na 123. Po vzniku ČSR prospívalo do roku 1921 v "německých Čechách" (Deutschböhmen) na 428 českých ústavech 38 502 žáků, do roku 1936 to bylo již 850 škol, které však navštěvovalo jen 26 509 žáků, z toho přes 5 000 německých dětí. Průměrný počet žáků v českých školách klesl z 90 na cca 30. Podíl českých žáků v německy mluvících oblastech kolísal mezi 0,0% až 2%.

Pro zřízení české školy stačila často přítomnost jedné české rodiny v místě. Na ní byl okamžitě aplikován zákon jazykový a zákon na ochranu menšin, žádný státní úřad neověřoval zda byl dosažen, alespoň přibližně, dvacetiprocentní podíl obyvatel.

Nově zřizované české školy byly dokonale vybaveny školními a učebními pomůckami, zatím co německé školy pouze učebnicemi pořízenými školním zřizovatelem, všechny ostatní náklady na vyučování museli nést rodiče. Do českých škol na území Sudet nechodili jen děti českých přesídlenců, nýbrž i děti německé, jejichž otcové byli zaměstnáni u státních nebo polostátních úřadů a institucí, např. silničáři nebo železničáři.

Zřízení české národní školy bylo plánováno i v Nové Vsi. Obecní školní rada se proti těmto plánům energicky postavila a koncem roku 1932, po dohodě se Zemskou školní radou v Praze, se podařilo tento záměr definitivně odvrátit.

V Hoře Sv. Kateřiny byla česká škola zřízena. Nacházela se naproti obuvnictví Baťa. Některé děti, i německé z Nové Vsi, školu navštěvovali, ale po nějakém čase se vrátili zpět ke svým kamarádům, neboť zde se jim líbilo více.

Od školního roku 1934/35 bylo na zdejší škole vyučováno také českým jazykem, vyučování vedl učitel Siegfried Grießl.

Měšťanská škola v Hoře Sv. Kateřiny.

Po I. světové válce se objevily úvahy o zřízení měšťanské školy v H. Sv. Kateřiny. Na zasedání novoveské Obecní rady 25. října 1925, navrhl Bruno Walter, aby bylo v této záležitosti znovu intervenováno. Avšak teprve po více jak deseti letech získaly plány konkrétní podobu. 26. ledna 1937 došel na Obecní úřad v Nové Vsi dopis odeslaný Okresním školním úřadem v Mostě ve věci zřízení oblastní měšťanské školy v H. Sv. Kateřiny. Obecní rada záměr uvítala, navrhla ale, aby pro místní děti nebyla kvůli dlouhé a především v zimě velmi obtížné cestě, škola povinná. Byly uváděny ještě další záporné důvody, nebyly však akceptovány.

1. září 1938 bylo pod vedením ředitele Ernsta Baby zahájeno vyučování. Ale už 15.9.1938 byla škola vzhledem k politickému napětí na hranicích uzavřena, vyučovat se začalo teprve až 1.11.1938 po anšlusu (pozn. připojení Sudet k Německé Říši).

Povinnou docházkou do měšťanské školy v H. Sv. Kateřiny silně poklesl počet žáků v novoveské škole. Od školního roku 1940/41 byla zdejší obecná škola čtyřtřídní, od roku 1941/42 probíhalo vyučování již jen ve třech třídách.