DomůPočátky osídleníRobotaVálkyKostel sv. MichaelaŠkolaPoštovní úřadŘemesla a živnostiObchody a živnostiSpolky a stranyZemědělstvíInženýrské síťěSpráva obce v N.V.Podnebí a počasíPřílohyKontakt

Politické strany a spolky

Politické strany.

V období po vzniku ČSR do roku 1939 byly ve zdejší obci zastoupeny tyto strany:

Počet členů stran v jednotlivých místech kolísal podle sociální struktury obyvatelstva. Tradičně levicově orientované byly obce s převažujícím dělnictvem nebo vyšším počtem nezaměstnaných, zatím co většina řemeslníků a obyvatel střední vrstvy se klonila k pravicovému spektru. Malozemědělci a rolníci patřili k politickému středu.

Spolky

Hasiči

V dřívějších dobách organizovali hašení požárů hlavně řemeslníci. Své schopnosti museli také pravidelně procvičovat. Nařízení císaře Josefa II. z roku 1787, o všeobecných protipožárních zařízeních, platilo až do roku 1872. Podle tohoto nařízení musel mít každý dům připraven žebřík, vědro na vodu, hasební plácačku a strhovací hák. Ve starém písemném dokumentu z Mikulovic je výslovně uvedeno, že" předepsané protipožární zařízení se v domě nachází a je v upotřebitelném stavu".

Od roku 1873 platila pro obce povinnost opatřit hasební prostředky. V následujících letech byl již v každé větší obci zakládán dobrovolný hasičský sbor. Úplně první hasičský sbor založil v roce 1851 Ferd. Leitenberger v Reichstandu okr. Č. Lípa. V roce 1863 následovali hasiči v Chebu, v r. 1864 v Jihlavě a v r.1867 hasiči v Mostě. V roce 1877 vznikl sbor dobrovolných hasičů v Mníšku, ve stejném roce i v H. Sv. Kateřiny. Oba sbory byly napojeny na Německý zemský svaz a záchranou službu.

Hasiči v Nové Vsi v Horách.

Sbor hasičů v N. Vsi (tehdy Gebirgsneudorf) byl založen až v roce 1890. Prvním náčelníkem byl zvolen Ant. Thiel, jednatelem Paul Neubauer. Dne 10. srpna 1890 byla předána hasičům do užívání hasičská zbrojnice u Panského rybníka (Herrnteich). V roce 1908 získali hasiči pojízdnou stříkačku, která byla 10. prosince téhož roku slavnostně vysvěcena. 25.května 1930 se konaly oslavy 40. výročí založení dobrovolných hasičů v obci. Krátce po tom vyvstal požadavek na pořízení motorové stříkačky, která byla mnohem výkonnější.. 7.června 1936 byla nová motorová stříkačka při polní mši, kterou celebroval děkan Herkner, slavnostně vysvěcena.

První zatěžkávací zkoušku prodělala nová stříkačka již o několik dní později, to když v noci z 9. na 10. června 1936 hořel dům Jos. Waltera. Farní kronika k tomu poznamenává: "Dvě dospělé dcery a syn Josef si mohly zachránit život jen skokem z arkýřového okna".

Hasiči v Mikulovicích.

Ve stejném roce, tedy 1890, byl založen spolek dobrovolných hasičů také v Mikulovicích. Hasiči byli vyzbrojeni, tak jako sousedé, jednou ruční a jednou pojízdnou stříkačkou. Hasičská zbrojnice spolu s věží na sušení hadic stávala vedle mikulovické kaple, proti hostinci "Gebirgshöhe" (Výšina). Do roku 1936 byl velitelem Franz Seifert, jeho nástupcem se stal Franz Eckert senior a zástupcem Ludwig Ullrich. Při příležitosti 40. výročí založení hasičů v Mikulovicích se také zde 8. června 1930 konala slavnost.

Z dob mikulovických hasičů se nám dochovala hezká epizoda: "Když hořelo u Franze Waltera, pobízel velitel své lidi ke spěchu. Jeden z mužů, který táhl stříkačku nato odpověděl veliteli: Ten kdo nosí šavli, má taky stříkačku táhnout".

hasici

Požáry

Ve farní kronice jsou požáry zmiňovány velice často. Stavení v Krušnohoří bývala většinou celá nebo z větší části stavěna ze dřeva a tak se snadno stávala obětí plamenů. Když pak vsí zaznělo hrozné volání "hoří" a ozvala se poplašná trubka, tu všichni kdo mohli, spěchali pomoci. Většina hořících domů vyhořela do základů, krmivo a zásoby úrody byly zničeny a někdy se nepodařilo zachránit ani dobytek. Mnohá rodina se tak ocitla téměř před záhubou a byla odkázána jen na soucit svých sousedů. Držet při sobě v nouzi a nebezpečí bylo pro ochranu a bezpečnost obce nejdůležitější. Čím menší obec byla, tím více se projevoval smysl pro společné.

Kromě požárů jsou ve farních knihách uváděny také silné bouře, zásahy blesku, kroupy, záplavy a jejich následky. Některé zápisy jsou uvedeny jen stručně. Možná, že zde najdou potomci odkaz, kdy byl například znovu postaven jejich rodný dům po požáru.

Dne 4.8.1852, za velké bouřky, hledalo stádo jelenů mezi horou Seeberk (Žeberk) a Tannich (Jedlová) ochranu pod 200 let starou jedlí. Silný blesk, který do jedle uhodil, rozštípal její kmen a přitom zabil dva silné jeleny, čtrnácteráka a šestnácteráka. Na majitele lesa a honitby, knížete Lobkovice, to tak zapůsobilo, že nechal na místě tragédie postavit pomník.

Ve farní kronice se dočteme také o tom, proč 20. září 1897 shořela stará kovárna. Příčinou byl poškozený měch a nepomohl ani zásah hasičů z H. Sv. Kateřiny a Deutschneudorfu (Nová Ves tehdy hasiče ještě neměla) ani sousedé, kteří rychle přispěchali k místu požáru, oheň byl rychlejší.

Během velké bouřky 18. července 1880 zasáhly a zapálily dva, krátce po sobě jdoucí blesky, dům a hospodářské stavení Jos. Kaltofena a zemědělskou usedlost Stephana Waltera. V této bouřce lehce zasáhl ohnivý blesk také rolníka Fr. Seiferta, kromě velkého leknutí se mu však nic jiného nestalo.

Dne 23. května 1883 došlo k požáru obytného a hospodářského stavení Franze Waltera. 10. dubna 1886, kolem 22 hodiny uhodil blesk do domu "Starý kostel". Při pokusu o záchranu věcí z domu, utrpěl majitel domu Ferd. Garnich tak silnou otravu kouřem, že za krátkou dobu na to zemřel. V roce 1900 padly za oběť bleskům také domy Fr. Waltera a Jos. Köhlera. V létě roku 1904 udeřil blesk do domu Maxe Waltera, požár však nezpůsobil. Když se pak sousedé šli podívat do domu, našli majitele ležícího v bezvědomí na podlaze. Oživovacími pokusy se jej podařilo přivést k sobě.

Továrna Ant. Eckerta ve které se vyráběly dřevěné bedny (stávala při silnici do H. Sv. Kateřiny), byla v roce 1905 rovněž zasažena bleskem, následující požár zničil soustruh.

Po parném dni 9. července 1917, přitáhla večer nad Mikulovice silná bouřka. Jeden z mnoha blesků zasáhl obytný dům lesního dělníka Ant. Seiferta na "Ratschi" čp.39 a zapálil jej. U Fr. Kaltofena zase sjel blesk do komína a zabil na lavici u pece ležící kočku, jinak žádnou škodu nezpůsobil.

V roce 1919 shořela truhlářská dílna Fr. Loose a nad ní stojící starý domek, ten vyhořel do základů a protože nebyl pojištěn, zůstal již neobnoven, truhlářství bylo postaveno nové.

Silná bouřka s průtrží mračen, která se přehnal nad Krušnohořím 8. července 1927, způsobila v Mikulovicích požár výměnku Jos. Thiela a domu Ant. Thiela, oba domy vyhořely do základů.

Dne 14. července 1931, se kolem poledne setmělo nebe nad Novou Vsí a obec zasáhla obrovská bouřka spolu s průtrží mračen a krupobitím. Blesky uhodily do šesti míst, mimo jiné také do hromosvodu kostela a stodoly na farním dvoře. Hořelo u Dömela (Josef čp.87 ?) a Edmunda Waltera. Obětí plamenů se stala také stodola zemědělce Karla Kreißla a stará uhelna Aloise Seiferta.

Nově postavenou továrnu na hračky zasáhl požár 12.8.1934. Při vyčišťovacích pracích po požáru si hasič Ed. Kaltofen, způsobil těžkou otravu kouřem, které 18.8.1934 podlehl. Toto neštěstí na dlouhou dobu poznamenalo život jeho ženy a dětí.

26. ledna 1936 shořel dům Karla Kaltofena a 24. září téhož roku starý hrázděný dům Albína Köhlera nad kostelem. Dům Maxe Seiferta, který byl posledním stavením Nové Vsi na Starém kopci shořel 3. dubna 1937.

V roce 1767 postavená první školní budova (čp.70), padla za oběť požáru v létě 1939, nebyla již nikdy znovu postavena. Zde bydlel až do své smrti v roce 1937 soustružník Franz Grumptmann, který přes 37 let vykonával funkci kostelníka ve zdejším kostele.

Něm. tělocvičný spolek "Dub" v N. Vsi.

Na přelomu 20. století zasáhlo tělovýchovné hnutí také zdejší oblast. Mladí lidé začali s cvičením nejdříve v H. S. Kateřiny, nicméně nejbližší, tehdy již fungující tělocvičný spolek byl v Deutschneudorfu. V Nové Vsi byl založen "Něm. Tělocvičný spolek "Dub" (Detsche Turnverein "Eiche") 15. října 1912. Hlavními iniciátory byli Bruno Walter se svými bratry Maxem a Richardem, Jos. Wagner. Gustav Eckert, Ferd. Eckert, učitel Max Loos, Max Walter a Jos. Neubauer. Prvním předsedou spolku byl zvolen Max Grumptmann (zahynul během I. světové války), prvním jednatelem Emil Grießl.

V době I. světové války 1914-1918 byla tělocvičná činnost pozastavena, ale již v roce 1919 bylo cvičení obnoveno. Rolník Josef. Neubauer dal k dispozici, jako provizorní cvičiště, svou louku. Později byla na tomto místě postavena Neubauerova vila (čp.14). V zimě se konaly cvičební hodiny na sále v hostinci "U jelena".

Po vzniku ČSR zesílil národnostní boj sudetských Němců. Ten se projevil, mimo jiné, velkým nárůstem členů v Něm. tělocvičném spolku.

Velmi agilní krejčovský mistr Bruno Walter přišel s myšlenkou, která se zpočátku jevila jako utopistická, zřídit u chudobince, nacházejícího se při mníšecké cestě, nové sportovní hřiště. Místu kde mělo být nové hřiště zbudováno se říkalo "V kamení". Byl to bažinatý pozemek posetý množstvím obrovských kamenných bloků. Po delším jednání obec tento nevymýcený úhor spolku prodala.

cviciste

Podpora sportu jak jí známe dnes, v tehdejších dobách neexistovala. Vedle darů a výtěžku z plesů, sportovních a divadelních slavností, byl pro činnost spolku nutný především vlastní "kapitál". Při budování cvičiště museli dobrovolníci odpracovat tisíce hodin než se jim podařilo vykácet stromy a keře, vykopat pařezy a vytahat kameny. V létě 1927 byla největší část prací hotova. Cvičiště mohlo být vysvěceno a předáno do užívání. U cvičiště byl postaven ještě kuželník a v roce 1932 zbudováno malé koupaliště které bylo napájeno vodou z potoka protékajícího vsí.

Díky svým skvělým výkonům zaujímal místní sportovní spolek přední místo v severočeské tělovýchovné župě. Aby se výkonnostní úroveň udržela, ukázalo se jako nezbytné vybudování tělocvičny. 6. října 1927 bylo požádáno obecní zastupitelstvo o odkoupení parcely č.601/1 o výměře 324 metrů čtverečních, kupní smlouva byla podepsána 30.10.1928, cena pozemku 972 korun byla zaplacena hotově. Stavbu tělocvičny vyprojektoval a postavil novoveský stavitel Alois Kaltofen, přičemž se mnoha hodinami na stavbě podíleli i samotní cvičenci. Na sklonku léta 1929 bylo vše hotovo a tělocvična mohla být vybavena moderním sportovním náčiním.

telocvicna

Dělnický tělocvičný a sportovní spolek (ATUS).

Nezávislé sdružení cvičenců Mikulovic a Nové Vsi.

Zakládání Tělovýchovných spolků ve druhé polovině 19. století, bylo v mnohých místech důsledkem rozdílných politických proudů. Ty vedly i k založení prvního dělnického tělocvičného spolku v Dubí u Teplic (Eichwald). V roce 1895 vzniká v Brně "Rakouská tělovýchovná župa", která se spojila z Dělnickou tělocvičnou a sportovní jednotou -ATUS v Lipsku. Po vzniku ČSR, nebyly žádné spolky mající svá sídla v zahraničí povoleny, první spolek ATUS v ČSR vznikl v březnu 1919 v Ústí nad Labem.

V roce 1912 byl v Mikulovicích založen I. nezávislý cvičitelský oddíl Mikulovice-N. Ves. Stylizovaný spolkový odznak měl vepsané heslo "Čilý-svobodný-silný-věrný". Spolkové cvičiště se nacházelo mezi polem rolníka Thiela, hostincem "Heimat" a západně od něj ležícím mikulovickým hřbitovem. V současné době (r.2004) zde stojí hotel "Výšina". Jako tělocvična sloužil sál hostince "Heimat".

Po I. světové válce nacházelo stále více příznivců, lyžování, nebo jak se dříve říkalo "jízda na sněhu". Místní sportovci dokonce stavěli ve stráni "Ziegenrücke" (kozí hřbety) lyžařský skokanský můstek, na kterém dokázali překonat vzdálenost 25 až 30 metrů, což bylo na tehdejší poměry pozoruhodné. Do programu spolku patřila také "múza" a zábava. Na sále hostince se každou zimu hrálo divadlo a pořádaly pravidelně sportovní maškarní plesy.

Po anšlusu, připojení Sudet k německé Říši, v říjnu 1938, byl ATUS se všemi svými organizacemi nařízením rozpuštěn.

Německý osvětový svaz.

Nacionální rivalita v mnohonárodnostním Rakousko-Uhersku se po roce 1848 obzvláště přiostřila. V Čechách byl český jazyk a kultura podporována silněji. Tak docházelo na konci 19. století v místech jazykově smíšených k znevýhodňování německé národnostní skupiny ve prospěch české. To vedlo mimo jiné, například k založení "Německého školního svazu" a jiných sudetoněmeckých organizací. Poněvadž, jak bylo již uvedeno, nebyly spolky mající svá sídla v zahraničí v ČSR povoleny, stal se 2.11.1919 nástupcem "Něm. školního svazu" (měl centrálu ve Vídni) "Německý osvětový svaz" se sídlem v Praze.

Tato organizace měla stejnou úlohu jako její předchůdce: zřizovat a podporovat německé školy, mateřské školy a celodenní jesle, pomáhat potřebným žákům, přispívat na vybavení učebnicemi a učebními pomůckami v chudých školních obcích, zřizovat vyvařovny polévek ve školách, přispívat na zdravotní péči dětí, pěstovat lásku k vlasti-domovu, pořádat kurzy pro zvyšování kvalifikace učitelů, pořádat přednášky a vydávat tiskoviny, pěstovat lidový zpěv, tělesnou výchovu a turistiku. Nezvratnou zásadou svazu bylo vyloučení jakékoliv politické činnosti.

V roce 1936 podporoval svaz 34 škol, 136 mateřských škol a 61 jeslí. K 31.12 1937 bylo v 3 467 obcích celé ČSR s převládajícím německým obyvatelstvem činných 3 370 místních skupin Něm. osvětového svazu, majících cca 537 000 členů. Od roku 1919 do roku 1937 bylo získáno na členských příspěvcích a darech 120 milionů korun. Velkou zásluhu získal svaz také v lidové osvětě. V Nové Vsi byla založena místní organizace Svazu již v roce 1920 a měla více jak sto členů.

Krušnohorský spolek.

Dne 7. března 1880 byl v Horním Litvínově založen "Spolek k podpoře turistického a přírodně-historického poznávání Krušných hor a Českého středohoří", krátce nazývaný "Krušnohorský spolek Hor. Litvínov". Jeho prvním předsedou byl školní inspektor August Weymann. O čtyři roky později měl spolek již 400 členů. Další nárůst členů a aktivit spolku vedlo v roce 1903 k ujednání o potřebě zakládání místních skupin. Ty vznikly nejprve v Mostě, Janově, Hamru a Hor. Jiřetíně. V Nové Vsi pak v roce 1910, v H. Sv. Kateřiny 1923 a Klínech 1924. Jednatelem spolku v N. Vsi byl řídící učitel Rudolf Seifert a průvodcem Jos. Grumptmann (hostinský z "Výšiny").

Už v roce 1912 byla na Strážném vrchu (Wachhübel) postavena dřevěná rozhledna. Vzhledem k tomu, že na tomto místě, jen těžko odolávala silným náporům vichřice, byla v roce 1923 stržena. O něco později, v roce 1930 se začalo uvažovat o její obnově z masivního zdiva. K výstavbě nedošlo, neboť armáda tento záměr ze strategických důvodů zamítla.

Krušnohorský spolek usiloval o budování sítě mládežnických nocleháren. Takové fungovaly již v Hamru, Janově, Mníšku, H. Sv. Kateřiny a Lesné. Když byla v roce 1929 dokončena stavba místní tělocvičny, byla v ní zřízena též noclehárna, bylo zde deset matracových postelí a osm slamníků jako nouzová lůžka. O noclehárnu, pečovali Marie a Max Walterovi (švec Walter z mníšecké silnice). Tato ubytovna se nacházela přímo u hlavní turistické trasy, tak zvané "Hřebenové cesty" vedoucí po kopcích Krušných hor, do zdejší vsi přicházela z Klínů přes Mníšek. V N. Vsi se rozvětvovala, vedlejší trasa vedla kolem hostince "Zelený strom" - H. Sv. Kateřiny - Malý Háj - přes Volárnu (Ochsenstall) do Kalku. Hlavní turistická trasa procházela Novou Vsí přes Mikulovice - Jezeřskou silnicí až ke "Kreuztour" - Lesnou - Rudolicemi v Horách do Kalku.

Ostatní spolky.

Pěvecký spolek "Germania".

V roce 1887 založilo šestnáct rádo zpívajících mužů pěvecký spolek. Jejich dirigentem byl učitel Julius Strohschneider. Spolek pořádal pěvecké a divadelní večery a posiloval kostelní sbor při slavnostech. Některé notové party byly po odsunu předány hudební kapele v Lauchheimu.

zpevaci

Kostelní sbor.

Kromě doprovodu při bohoslužbách, uváděl sbor, posílen členy pěveckého spolku a obou kapel (Loosova a Köhlerova), slavnostní mše velkých mistrů. Sbormistři: Ferd. Walter do r. 1891, Julius Strohschneider do r. 1905, Emma Grundová do r. 1930 a naposled Dr.Werner Neubauer. Na varhany doprovázel: Dr.W. Neubauer, Egon Mooz, Luzie Kaltofenová.

Spolek na podporu v nemoci a pohřební spolek.

Tento spolek byl ve zdejší obci založen v roce 1873. V tehdejších dobách ještě neexistovala žádná povinná všeobecná nemocenská pokladna, žádný nárok na důchod či pojištění pro případ smrti. spolek si vzal za úkol, ve zvláště naléhavých případech nouze nemocných a jejich rodin, poskytnout finanční podporu, pomáhat a ulehčit domácí léčení. To se týkalo i úmrtí, kdy spolek přispíval na důstojný pohřeb. V obci bylo mnoho rodin členy tohoto spolku. Spolek měl i vlastní prapor. Ten ještě v roce 1987 stál u jižní stěny ve zdejším kostele. Aby byl ochráněn před zkázou způsobenou velkou vzdušnou vlhkostí, byl bezpečně uložen.

Spolek cyklistů.

Založen v roce 1926. Prvním předsedou Edmund Kaltofen. Spolkovou místnost měli cyklisté v hostinci "Heimat". Po anšlusu v r. 1938 byl spolek nařízením rozpuštěn.

Katolický lidový spolek.

Založil jej farář Johannes Grünert 9.10.1881. Prapor spolku byl vysvěcen 20.8.1899. Spolkovou místností byl Körnerův hostinec "Zur Weintraube". Posledním předsedou byl Dr.W. Neubauer. Také tento spolek byl v r. 1938 rozpuštěn.

Spolek veteránů.

V roce 1880 vznikl "Spolek válečných veteránů knížete Moritze z Lobkovic". Na nátlak českých úřadů byl v roce 1925 přejmenován na "Spolek vysloužilých vojáků". Vysvěcení spolkového praporu se konalo 17.8.1884. Oslavy padesátého výročí založení spolku proběhly 31.8.1930. Posledním předsedou byl Josef Walter.

veterani

Svaz Němců.

Založen již v roce 1894 a po roce 1918 nově formován, jeho hlavním posláním byla podpora a posilování němectví v Čechách.

Zvelebovací spolek.

Založen v roce 1900. Zdrojem příjmů pro obec býval také cizinecký ruch. K jeho rozvoji přispíval tento spolek zakládáním parků, zřizováním odpočívadel na Strážném vrchu a vyhlídkových místech. Zrušen byl v roce 1938.

Katolický svaz německé mládeže.

Založen z popudu faráře Herknera v roce 1921. Dobrovolně rozpuštěn v r. 1936. Ve farní kronice k tomu farář poznamenal: "Katolický svaz mládeže ukončil svou činnost pro nezájem svých členů, kteří až na několik výjimek přešli do tábora Henleinovy strany".

Svaz zemědělských a lesních dělníků.

Tento svaz byl založen v roce 1919 v Mikulovicích jako odborová organizace. Úlohou svazu byla podpora v nezaměstnanosti, nemoci, invaliditě, úmrtí a pomoc pro vdovy a sirotky.

Svaz horníků.

Odborová organizace horníků a jejich rodin. Místní skupina byla založena v Mikulovicích v roce 1919.

kapela

Loosova kapela r. 1929

Nešťastné události.

V dřívějších dobách byli lidé před nehodou a neštěstím méně ochráněni než dnes. Pokud se však něco zlého přihodilo, pak celá vesnice brala na sebe díl utrpení, který potkal některou rodinu. Rány osudu pak bývaly častým námětem hovorů vesničanů doma i v hostinci.

V kostelní kronice se o těchto událostech dočteme velice často. Například z 15. května 1873 nacházíme tento zápis:" Josef Loos, chalupník z Nové Vsi čp. 97, byl ve svém domě nalezen oběšený. Sebevražda se v N. Vsi, co paměť sahá, nikdy nepřihodila, proto tato událost vyvolala obrovský rozruch, tím více, že nešťastník byl odjakživa bezúhonný, dokonce hluboce zbožný člověk. Příčinou jeho činu, která se projevovala zádumčivostí po nenadálé smrti jeho manželky a která se stupňovala až k trudomyslnosti, bylo pomatení smyslů, to bylo patrné z mnoha jeho činů v poslední době, lze tedy připustit, že sebevraždu spáchal v nepříčetném stavu. Proto se mu dostalo církevního pohřbu".

O jiné tragické události, která se stala v Mníšku nás informuje zápis z 29. srpna 1875: "Plnoletý syn baráčníka Laurenze Grumpeho z Mníšku čp. 8 se na půdě oběsil provazem. Motivem tohoto nešťastného činu bylo to, že chlapec musel doma hlídat dobytek a tím mu bylo odepřeno jíti v neděli do kostela k jeho prvnímu přijímání. I jemu se však dostalo církevního pohřbu".

O dvacet let později čteme jiný zápis: " Dne 20. listopadu 1893 našel Leonard Kaltofen, majitel hospodářství v Nové vsi čp. 81, vzorný křesťan, otec a hospodář, svou smrt nenadálým způsobem. Uklouzl na náledí, padl pozadu do vodního příkopu a rozbil si lebku". Farář píše i o následující události: "Dne 6. května 1895, kolem třetí hodiny ranní, byl v lese zastřelen c.k. finanční stráží, při pašování doutníků, Franz Eltner z Janova čp. 77".

Světová hospodářská krize, která začala v r. 1929 velkým krachem na burze v New Yorku, přivedla bezpočet existencí k bankrotu a měla za následek mnoho sebevražd. Například dobrovolně si vzal život majitel továrny na dřevěné zboží Oskar Linde, v roce 1930 se utopil v Černém rybníku ( nachází se mezi Deutschneudorfem a Brüderwiese). V Nové Vsi ukončil svůj život sebevraždou Josef Galert, který se oběsil.

U firmy Hieronyma Seiferta z Nové Vsi čp. 80, zabývající se přepravou dřeva, došlo v roce 1904 k neštěstí, které skončilo smrtí povozníka Wenzela Tantlera z Nové Vsi čp. 129. Když jel Tantler z nákladem dřeva dolů vsí, selhala mu u kostela vozová brzda (Schleife). Koně už nemohli vůz zastavit. U domu Fr. Grumptmanna čp. 70, nad starým hřbitovem, dostal povoz u zdi domu smyk a udeřil s na voze sedícím Tantlerem tak prudce proti zdi, že ten zůstal na místě mrtev.

Také povozník Josef Grumptmann z Nové Vsi čp. 70, utrpěl smrtelný úraz při přepravě dřeva do továrny Antona Monzera. Při stejné práci zemřel i Ferd. Kaltofen z N. Vsi čp. 61.

Když byla v roce 1904 stavěna budova poštovního úřadu v německé Nové Vsi, bylo nutno odstřelit kus skály z kopce pod hřbitovem. Na navrtávání a odstřel skály zde byl zaměstnán též Richard Kaltofen z Mikulovic. Toho nešťastného dne měli všichni ostatní dělníci své zápalné šňůry zapáleny, jen on tu svou ne. Navzdory varování vyběhl z krytu, aby se podíval proč jeho zápalná šňůra selhala. A právě v okamžiku kdy chtěl šňůru uchopit, došlo k výbuchu nálože, který odmrštil Richarda Kaltofena tak nešťastně, že nárazem o skálu utrpěl mnoho vnitřních a vnějších zranění, tato zranění vedla o několik hodin později k jeho smrti.

Při stavbě Lindnerovi továrny v Deutschneudorfu v r. 1908, spadl při nepozornosti zedník Max Walter z lešení a způsobil si při tom tak těžká poranění, že o několik dní později zemřel.

Stále znovu se v kostelní knize dočteme o nehodách v uhelných šachtách. Horníka Franze Seiferta z Mikulovic čp. 88 postihla smrtelná nehoda na šachtě "Glück auf" v r. 1900, v roce 1932 utrpěl smrtelný úraz horník Emil Walter z N. Vsi čp. 9 na šachtě "Quido III". Na té samé šachtě, 20. listopadu 1935, přišel při výbuchu o život Albrecht Köhler z N. Vsi čp. 31.

V továrně na dřevěné výrobky H. Seiferta, spadl v roce 1929, při kladení řemenu do komory vodního kola, Eduard Köhler z N. Vsi čp. 50, pádem na ozubená kola utrpěl tak těžká zranění, že byl na místě mrtev.

K Seifertově továrně patřilo také zemědělské hospodářství. Při mlácení obilí v roce 1936 musel pomáhat i šestnáctiletý Rudolf Kaltofen, který byl jinak zaměstnán v továrně, při výmlatu odebíral slámu za mlátičkou. Během práce náhle vylétl z hnacího soukolí stroje odlomený zub, který zasáhl Rudolfa do hlavy a způsobil mu okamžitou smrt. Dva roky před tím zemřel jeho otec, jako hasič na otravu kouřem.

Domácí jména - přezdívky.

Zvláštností v Krušnohoří byla domácí jména a užívání přezdívek, jež se ponejvíce rozvíjela z křestních jmen rodičů a prarodičů. Není to ale jen místní specialita, toto je známo už od dob Říma. Křestním jménem se lidé oslovovali už od 17. století. Příjmení jen doplňovalo popis (postavení, úřad, povolání či původ). Při čtení jmen z novoveské zakládací listiny z r. 1564 (Mníšek 1562) zjistíme, že někteří osadníci jsou uvedeni dvěma křestními jmény, jiní ale již příjmením. Jako příklad může posloužit několik níže uvedených jmen:

Jméno Původ
Hans Schuster povolání - švec
Georg Preisler provazník
Christoph Rosenkrantz zahradník, výrobce modlitebních růženců
Benedikt Richter starosta, rychtář
Urban Drexler dřevosoustružník
Simon Zenker zpracovávatel cínu nebo zinku
Simon Müller mlynář
Christoph Kehler uhlíř - výrobce dřevěného uhlí (též Köhler)

Zejména na venkově byla domácí jména odvozována z křestních jmen rodičů a prarodičů a to jak z otcovi tak i matčiny strany. V jedné rodině žili i tři generace se stejným křestním jménem např. starý Franzkorl (dědeček), Franzkorl (otec), malý Franzkorl (syn), vnuci pak byli Franzkorl Gustav či Franzkorl Pepp (Josef).

Podobné to bylo s krácením jmen: Johannes byl krácen na Hons, na Gosn nebo Glenz (Honzn Bruno, Gosn Hedl, Gosn Edmund, Glenz Pepp) - Leopold na Podl (Podl Emil) - Leonhard na Lehard - Emanuel na Manel.

Dvě křestní jména bývala také slučována v jednu přezdívku např.: Veit a Ignaz na Veitnaz - Karl a Franz na Korlfranz - Emanuel a Max na Manelmax.

Stejně tak byla spojována příjmení s křestním jménem, přičemž příjmení bylo povětšinou uváděné jako první: Böhm Anton = Biemantu (Biemantu Adolf, Biemantu Franz) - Thiel Wenzel = Thielwanzl (Thielwanzl Emil, Thielwanzl Hedwig - Hedl)

Zajímavé bylo též rozdělení jmen vlastníků domů v N. Vsi a Mikulovicích. Poměr počtu obyvatel mezi oběma místy byl 3 : 2.

Jméno N. Ves Mikulovice
Eckert 13 2
Grumptmann 7 2
Gutsmann 7 2
Hujer 5 1
Kaltofen 21 8
Köhler 17 9
Seifert 18 16
Thiel 8 21
Tropschug 6 5
Ullrich 5 14
Walter 45 6

O cizinci zmateného domácí přezdívkou se vyprávěla následující anekdota: "Jaký-si člověk z Mostu, se kdesi seznámil z mužem z N. Vsi. A tak jedné pěkné letní neděle se rozhodl , že ho půjde navštívit. Věděl ale jen to, že se jmenuje Josef Walter. Když přišel mostečan do vsi, ptal se domorodců, kdepak tento Josef Walter bydlí. Dostával ale jen takové to odpovědi:Ano bydlí, ale ve vsi žije kolem třiceti Josefů Walterů, tady musíte znát ještě jeho přezdívku".