Pořád se něco děje a právě proto jsem napsal první článek Zelené peklo a později následovaly další. Nějak mi došlo, že věcí, které mě s odpuštěním serou, je stále víc. Nehodlám si své zážitky nechávat pro sebe, ale zveřejním je čas od času na této www stránce. Jen doufám, že to nebude moc často. Nepočítám, že se tím něco změní. Akorát se vykecám a snad se mi trochu uleví a možná i tomu, kdo na tyto stránky zavítá, a stalo se mu něco podobného. Možná, že mě někdo časem za tyto kacířské eseje sejme. I to se může stát, a tím pádem vznikne něco podobného jako virtuální hrobka (zdravím Martina Maniše). Takže přeji návštěvníkům příjemné počtení, i když moc příjemných zážitků zde nenajdete. Tak až Vás to unaví, nemlaťte mě do hlavy.